Psací stroj z Chicaga (2017)

Prepracovaný scenár, krásna hudba, perfektne vizuálne spracované. Dráma, fantázia, kúsok histórie za japonskej okupácie, aj humor. Do plného počtu chýbalo len málo, možno preto, že dvaja z troch hlavných hercov nie sú mojimi obľúbencami. Ale seriál je rozhodne nezabudnuteľný a bude mi ho pripomínať aj skladba: Writing Our Stories. Píšeme svoje príbehy, niekedy musíme trocha zotrieť prach, aby sme si ich prečítali.(01.09.2025)

Začnu chválou a největším kladem celého seriálu. A tím je Yoo Ah-in. Jeho postava je velmi identická a smyslná. Vášnivý, lehce hysterický a exotický umělec s ne úplně běžným sestřihem a šatníkem, ke kterému ladí dům, pes, auto, psací stroj a snad všechno v jeho okolí. Jenom na tomhle v kombinaci s pěkným soundtrackem se dalo postavit několik epizod, aniž by se to divákovi okoukalo. Je trochu škoda, že mu za parťačku vybrali zrovna Im Soo-jeong, která občas hraje skvěle, ale občas taky ne. Její seriálový comeback v mých očích nebyl žádná hitparáda. Pro mě ale nejpodstatnějším problémem bylo, že seriál ke konci ztrácel dech. Tak, jak přirozeně a lehce se mi na začátku vplulo do děje a vůbec jsem se nemusela nutit do sledování, ke konci jsem měla stále častější tendenci sáhnout po něčem jiném z toho, co jsem měla právě rozkoukaného. Nejsem si úplně jistá, že je to čistě chyba scénáře, ale je pravda, že už vKill me, heal memi přišla práce té stejné scénáristky dost nevyrovnaná. A vThe moon that embraces the sunjsem si na něco obdobného taky stěžovala. I když oba zmíněné seriály na tom byly se sledovaností podstatně lépe. A nevylučuji, že na tom vinu nese i režie. Ne že by se mi 30. léta nelíbila, ale dokud to byla klasická rom-com se slibným napojením na minulé životy, užívala jsem si to podstatně víc. Jakmile šla atmosféra současnosti do pozadí a postavy jakoby přestaly žít svoje životy, a místo toho v obýváku řešily minulost, stávala se pro mě z dokoukání spíše povinnost. Celkem mě ty zdejší pětihvězdičkové recenze překvapují. Já se tentokrát přidávám ke korejskému publiku a hodnotím jen jako průměr... 3,5*(26.04.2020)

Yoo Ah-In jako úspěšný spisovatel Han Se Ju při svém turné narazí v Chicagu na podivný korejský psací stroj, který si žádá jeho přítomnost a při kontaktu s ním se náhle ocitá v 30.letech v Koreji, kde vidí svůj minulý život. Bohužel jeho úspěchy nejsou bez mráčku, pochází z komplikované rodiny, kde může čekat jen to nejhorší od nevlastní matky i bratra. Navíc má tvůrčí krizi. Náhodou potká dívku Jeon Seol (Im Soo-jeong), která se prohlašuje za jeho první fanynku, ale řada náhod a okolností ho vede k tomu, aby se jí vyhýbal, považuje ji za nebezpečnou... Plac na příběh a typ seriálu, který jste ještě neviděli je nastaven velmi slibně. Začátek Vás prostě vtáhne, křížení časových rovin, kdy se hlavní hrdina pokouší zjistit, co se dělo v minulosti, je vcelku originální a nutí Vás jet díl za dílem. Pobaví popkulturní vtípky na Stephena Kinga, Eugena O'Neilla. Prvních 5 dílů nátřesk, poté několik dílů menší zpomalení, a po díle 12 spěje seriál neomylně ke svému rozuzlení. Linie moderního příběhu bohužel není tak zajímavá, jako stará Korea, navíc mě tak úplně neseděl až příliš naivní humor a romantická linka, prostě to nebylo ono. Bylo to jako sledovat dva zápasníky, těžká váha (30.léta), dával často těžce na frak lehké váze (21.století). Seriál jakoby kulhal na jednu nohu. Jenže dávat tři hvězdy by byl zločin, 3,5 hvězdy nestačí. Ten seriál je prostě jiný, než všechny, které se tématem odboje zabývaly, má skvělé kostýmy, výpravu, atmosféru, herce, Yoo Ah-In je tak charismatický, sexy a oduševnělý jako spisovatel z 30.let, ženy musely šílet, ještě nikdy jsem neviděl nikoho kdo by se tak na roli inteligentního a charismatického spisovatele hodil. Výtvarná stránka, kamera, dialogy, vynikající OST, to vše mě nutí nad občasnými nedokonalostmi (a někdy možná až příliš silnými emocemi) mávnout rukou a se slzou v oku dát za čtyři hvězdy. Uvidím, zda při repríze dospěji k jinému názoru. Divácky seriál v Koreji příliš neuspěl 2-4%, ale v zahraničí se asi bude hodně líbit, dal by se dlouho rozebírat a narazil jsem i na odvážné názory, že svým způsobem je to Art mezi seriály. Jestli chcete něco složitějšího, neobvyklého, a přitom korejsky bolestivého, zkuste to.(15.06.2017)

Začiatok ma absolútne nebral a už som sa aj začala čudovať nad tunajším vysokým hodnotením, ale postupom času sa dej postupne vyvinul smerom, ktorý ma zaujal.(26.08.2022)

Pro me jedno z nejlepsich kdramat. Krasnej pribeh, spousta srandy i smutnych okamziku, vyborny dialogy,kvalitni obsazeni,perfektne sednouci hudba. Uz jenom ten O'Neilluv obraz by zaslouzil aspon tri hvezdicky.(17.06.2017)