Plameny vášně (2003)

Upřímně? Plameny vášně jsou jeden z nejhorších seriálů, na které jsem kdy ztrácela čas. A to říkám jako někdo, kdo tomu dal šanci víc než dost – vydržela jsem přes 100 dílů. Doteď úplně nechápu proč. Tenhle seriál je absolutní katastrofa, co se týče logiky. Postavy se chovají tak nesmyslně, že má člověk chuť si každých pět minut klepat na čelo. Jejich rozhodnutí nedávají žádný smysl, jako by scénář vznikal stylem „co nejvíc dramatu za každou cenu“, bez ohledu na to, jestli to vůbec drží pohromadě. Intriky? Spíš parodie na intriky. Místo napětí přichází jen trapnost a frustrace. Zápletky jsou přehnané, překombinované a často úplně mimo realitu. Člověk čeká aspoň špetku uvěřitelnosti, ale nedostane vůbec nic. Nejhorší na tom je, že to celé působí, jako by tvůrci vůbec nepřemýšleli nad tím, jak mají postavy fungovat jako lidé. Žádný vývoj, žádná hloubka, žádná normální morálka – jen nekonečný kolotoč nesmyslů. Měla jsem pocit, že čím víc dílů vidím, tím víc mi ten seriál bere energii i mozkové buňky. Sledování nebylo zábavné, bylo to vyčerpávající. Za mě je to ukázka toho, jak by seriál rozhodně vypadat neměl. Pokud má někdo rád kvalitní příběh, logiku a alespoň trochu inteligentní děj, měl by se tomuhle obloukem vyhnout. Po tomhle strašném zážitku s Plameny vášně jsem si jednoznačně uvědomila, že česká Ordinace v růžové zahradě je na úplně jiné úrovni. Tam postavy měly charakter, příběhy dávaly smysl a všechno bylo uvěřitelné. Tohle je oproti tomu tisíckrát lepší zážitek. Dřív jsem si myslela, že české seriály jsou hrozné a trapné, ale po tomhle šílenství si to nemyslím – Plameny vášně jsou opravdový vrchol absurdity, charaktery obsáhlý absolutně nesympatický, ani jedna postava.. Ani do pozadí bych to nepustila, ani na minutu. Když si pustím Ordinaci, můžu ji mít klidně jen tak na pozadí a pořád se dívám, protože tam příběhy fungují, postavy mají logiku a zdravý selský rozum. Ten, kdo psal Plameny vášně, evidentně nikdy nepřemýšlel o logice ani o tom, jak mají lidé reálně jednat. Po zkušenosti s tímto seriálem je mi jasné, že pokud chcete alespoň trochu uvěřitelné postavy a smysluplný děj, české seriály jako Ordinace v růžové zahradě jsou tisíckrát lepší volba. Zlatá česká scéna, děkuju za ní. Zřejmě tyto kolumbijské rozumy naznačují logiku spíše lidí ze Somálska nebo obecně z třetích zemí. Seriál Plameny vášně podle mě vykresluje postavy jako psychologicky nevyrovnané a často jednající nelogicky. U některých postav lze pozorovat až nutkavé chování, například neustálou potřebu něco konzumovat, což může působit jako problém s impulzivním jednáním nebo nezvládáním emocí. Postava Normy i její sestry působí jako silně emocionálně nestabilní osobnosti. Jejich rozhodování je často ovlivněno momentálními pocity, nikoli racionálním uvažováním, což vede k opakovaným konfliktům a komplikacím. Z mého pohledu nejde o postavy, které by mohly sloužit jako pozitivní vzory – spíš naopak ukazují, jak nezdravé vzorce chování mohou vypadat. Celkově mám pocit, že tento seriál nestaví na logice ani na realistickém vývoji postav, ale spíše na přehnaném dramatu a emocích. Proto ho nevnímám jako přínosný z hlediska osobního rozvoje nebo inspirace. Osobně mi dávají větší smysl seriály jako Ordinace v růžové zahradě nebo Ulice, které se alespoň částečně snaží pracovat s realističtějšími situacemi a logičtějším chováním postav. I když například Ulice už podle mě nedosahuje kvality jako dříve, pořád působí uvěřitelněji než Plameny vášně.

Séria 1: 2,5*prvotná zápletka, ktorá všetko uviedla do pohybu, je hlúpa, tá sestra Reyesových si za všetko mohla sama a to, že si začala so starším ženatým chlapom, bol len sprievodný jav toho, že niečo s ňou nebolo v poriadku = tak aj skončila. Takže neviem, za čo sa sprvoti bratia Reyesovci chceli pomstiť, ale boli mi sympatickí Juan a Franco. Sestry Elisondové mi boli sympatické všetky, takisto speváčka, ktorú stvárnila Zharick León. Telenovely treba vnímať v kontexte kuktúry latinskoamerických krajín a ich temperamentu. Síce tento seriál bol jednou z tých lepších telenoviel, sem-tam sa v deji vyskytli aj stupídne veci,  ale celkový dojem je stále fajn. V prvej sérii bol záporák Fernando, ktorého sa našťastie Norme podarilo zbaviť, ale ešte horšia bola sériová znásilňovačka, ktorá sa tiel tých obetí, ktoré zabila, zbavovala v močiari.Séria 2: 3,5*po takmer 20 rokoch výrazné zlepšenie nielen po audiovizuálnej stránke, ale aj v kvalite príbehu. Podstatne menej naivné a stupídne, uveriteľnejšie správanie postáv(i keď aj v reálnom živote sa vedia ľudia správať ako v takýchto seriáloch). Páčia sa mi lokality, scenérie, výprava, a okrem manželských párov a speváčky sa mi páčia aj príbehy ich detí. Konkrétne Norma a Juan majú troch synov, najstarší Juan David má vzťah s Muriel, dcérou speváčky Rosario. Ešte majú mladších synov-dvojičky Erick a León, ich príbeh obsahoval napínavé časti. Sara a Franco majú dcéru Gaby a syna Andresa, ktorý je gay a má tiež vzťah = to hodnotím ako veľké plus, že zaradili aj takúto postavu. Čo sa týka Jimeny a Oscara, tí deti nemali a začne to medzi nimi škrípať kvôli Oscarovej blbosti. Tu som bola veľmi zvedavá, ako to bude vyriešené. Speváčka Rosario má žiarlivého bohatého manžela, ktorý je zvyknutý, že bude ako chce on, a na jeho výstupy sa pozerá dobre, je to napínavé a svojim spôsobom aj trochu zábavné, ako stále páči informácie a vyhodnocuje to. Celkovo hodnotím druhú sériu veľmi kladne, hudba je krásna a sexi, výprava, scenérie okolia haciend, oblečenie, kostýmy speváčok a ich vystúpenia s tanečnicami. A hlavne, s rozdielom 20 rokov je vidieť, že sa to výrazne posunulo. Takisto dialógy sú také vážnejšie, ale táto telenovela patrila k tým "lepším" aj v roku 2003 aj keď to vtedy obsahovalo "humorné" momenty, ktoré ale našej kultúre pripadajú trápne, možno, aby to bolo pozerateľné pre široké skupiny obyvateľstva. Tu musím pochváliť celé herecké obsadenie, a môžem povedať, že herečky Danna Garcia, Paola Rey, a Zharick León sú väčšie krásavice, ako tie mladé. Natasha Klauss vyzerá tiež dobre na svoj vek, ale tak primerane. Je príjemné vidieť aj Mario Cimarro, Juan A. Baptista a Michel Brown takto po rokoch, a aj ako život týchto dvojíc plynie ďalej.

Hodnotím po sledovaní druhej série, ktorá tu nie je zahrnutá v počte častí, ani ako samostatné pokračovanie "Skrytá vášeň - príbeh pokračuje". Nie je zvykom, že by telenovely mali svoje pokračovania, preto ma zaujalo, že natočili nové časti, lebo táto telenovela sa mi páčila v minulosti. Asi tým, že nebola iba o ústredných dvoch milencoch, ale o bratoch a sestrách, potom aj tým juhoamerickým prostredím, prírodou, koňmi. Dej prvej časti si už veľlmi nepamätám, tak budem hodnotiť druhú. Pokračovanie sa odohrávalo o 20 rokov neskôr a vidno, že hlavné postavy "zostarli", ale do krásy. Sú tam už aj ich deti. Fajn bolo, že má iba 80 častí, lebo už ma nebaví telenovelu pozerať pol roka, keďže tak ako v iných, aj tu dej naťahovali, čo sa dalo. Ale nová dejová línia bola zaujímavá, aj prostredie opäť veľmi pekné. Dávam priemer.

Tento seriál plný latino krások a latino loverov v latino vidieckom prostredí má niečo do seba. Je to už 20 rokov od natočenia a pár krát to reprízovali, ale tá atmosféra v ňom je v niečom výnimočná. Herecké výkony nič moc a dej občas tiež nie, ale ako celok to funguje. Každá postava je svojská s vlastným charakterom a záporákov je tu až príliš, preto sa stále niečo deje. Motív lásky a pomsty môžeme nájsť v každom diele a o napätie a dokonca aj vážne scény tu nie je núdza. Má to množstvo nepochopiteľných zvratov a trápnych zápletiek, ale ako inak vyplniť 188 častí tejto telenovely. A tá Dana Garcia. Bol som do nej zaľubený. A ešte asi stále som.

Brané s nadsázkou, pretože inak telenovely brať ani nemôžeme, však? Je veľmi vtipné ako polovica hodnotiacich dala odpad (asi dúfali v Oscarovú hlboko korektnú drámu) a druhá sa stotožňuje s názorom, že ide o najlepšiu telenovelu. Skrytá vášen je moja najobľúbenejšia telenovela , ktorá má v sebe obrovskú dávku vtipu a dovolím si tvrdiť aj sarkazmu a irónie, často sme svedkami zosmiešnenia postáv v odľahčenom duchu, čo dodáva seriálu na komickosti, a to často v tomto type žánru chýba, všetko je brané akosi seriózne, ale toto je pravá výnimka. Ďalšie nezanedbateľné pozitívum sú samozrejme nezabudnuteľné piesne a herci/herečky, na ktorých sa príjemne pozerá a sú neskutočne sympatickí, svoju rolu hrajú proste dobre. Každá postava v seriáli je špecifická a každý si nájde tú svoju, či už pritepleného Leandra, neznesiteľného tučka Benita, pozitívnu Ruth alebo spontánnu Pepitu. Hlavná zápletka, ktorá je klišoidným klišé - tri sestry+traja bratia - tú hravo dokážem odpustiť, pretože aj to beriem ako čistú paródiu na svoj žáner. Keď som sa nedávno dozvedela, že je seriál na Netflixe s originálnym dabingom tak mi srdce poskočilo :D ps: RIP Juanova kamioneta