NANA (2006)

Prvé cca 4 diely sa mi až tak nepáčili, avšak postupom času som si seriál obľúbil a to aj napriek tomu, že je z neho výrazne cítiť ženský rukopis a naivnosť. Môžu za to veľmi ľudsky napísané charaktery, dialógy, postoje, filozofia a situácie, ktoré sú ako opísané z vášho života. Vďaka tomu môžem o seriáli povedať, že je veľmi vzácny najmä kvôli realistickosti, ktorú v takomto meradlu nemožno vo filmoch vidieť často. Medzi pozitíva môžem zaradiť aj kontrast medzi vtipnými a vážnymi scénami, a taktiež aj to, že doslova každý diel má minimálne jednú veľmi silnú a plnohodnotnú scénu. Za veľké plus považujem ajsoundtrack, ktorý perfektne ladí s určitými momentmi alebo monológmi postáv. Akurát animácia mi miestami (najmä pri humorných momentoch) nesadla, ale neprekážala mi a uznal som, že je k seriálu úplne vhodná. Solídne štyri hviezdy.

Pět zvězdiček tomu nedám ani omylem. Avšak musím říct, že ty čtyři jsou velmi silné. Hodně lidí tu už popsalo příběh, napíši tedy jen svůj postřeh ze sledování. Celý seriál jsem shlédl za 3 dny. Přivrtal mě k židli. Úžasná hudba, úžasné postavy. VELMI reálné chování a minimální nadsázky. Všechny postavy mi byly sympatické, něčím významné a jejich zpracování vynikající. Rozjíždí se to pomalu, komediálně, avšak co mě na tomto seriálu rozhodilo byla ažmocvelká změna tempa a nálady, poté, co se Hachiko dozví jednu věc. Vřele však doporučuji a dávámsilné 4/5.

Obě jedou do Tokia, obě jsou mladé, obě se jmenují Nana. Tyto dvě dívky se spolu seznámí ve vlaku a náhoda tomu chce, aby se druhý den setkaly opět a začaly spolu dokonce bydlet. Divák se může nastěhovat k nim a sledovat jejich přátelství, lásky, práci, prostě život... Takhle nějak mohl vypadat seriál Beverly Hills, kdyby byl natočen inteligentněji a jako kreslený. Snaha o uvěřitelnost chování postav namísto laciné romantické naivity nám říká, že nesledujeme shoujo, ale josei. Snad jen ne vždy vhodně zapracovaný humor (např. výstupy Nany Komatsu - Hachiko) okrádá seriál o přirozenost. Obě Nany jsou poměrně věrně vykreslené čerstvě dospělé dívky, jedna zbrklá, užvaněná, trošku náladová, nepříliš zodpovědná, naivní... druhá mlčenlivá, občas výbušná, ale většinou "v pohodě", nadaná rockerka... obě citlivé, zranitelné, sympatické. Zpočátku se seriál pohybuje v rovině méně vážné. Problémy, které postavy řeší sice nejsou nijak nepodstatné, ale scénář jim hraje do karet, takže se vše většinou poměrně rychle vyřeší. V tuhle chvíli jsem seriál dosti podcenil a obával se průměrného slice of life josei. Ovšem v druhé půli mnohokrát idylka dostane řádně na frak - spousta lidí se asi neubrání slzám (já jsem cynik, ale i tak mě to dokázalo dojmout). Rovněž oceňuji, jak se seriál snaží najít pro ne vždy dokonalé a neustále škobrtající postavy pochopení. Inu, dospívání bývá leckdy trnité a to Nana dokáže ukázat dobře. Jednoduché sdělení, které říká, že být nezodpovědný se nevyplácí (a které IMHO v seriálu je), je nám řečeno bez toho, aby se postavám za jejich jednání dostalo morální ba moralizujícího odsouzení ve stylu: "Patří vám to, husy." Jak se říká, chybami se člověk učí, ale lépe je, jsou-li to chyby někoho jiného, nejlépe fiktivních filmových postav. Takové chyby přinášejí poučení bez neštěstí a když se k tomu přidá silný zážitek, který Nana nabízí, tak snad i ten výchovný aspekt přežijete, ba možná si ho ani nevšimnete. Nany se ovšem samozřejmě dostávají do neštěstí i bez vlastního zavinění. Posledních asi deset dílů jsem měl pocit, že autorům začaly docházet nápady, situace se v různých obměnách opakovaly apod.. Ač předloha stále neskončila, už se mi ve sledování Nany pokračovat (budou-li vůbec další série) nechce, bojím se, že příjemný pocit, který teď vcelku mám, bych si zkazil. BTW - pokud jste blázni do módy, možná se vám bude líbit už jen to, jak všechny postavy střídají různé hadříky. Nicméně v tomhle já kvalitu s jistotou posoudit nedokážu. Pro mě slabší ****, pro ty, kteří chtějí vidět, že dospívající japonci řeší mnohdy stejné problémy jako češi, snad i víc.

Jeden z mála seriálov (či už sú to hrané, či anime), ktorý vo mne vyvolal všetky možné pocity, na ktoré si len môžem spomenúť. Niečo také bittersweet sa ťažko dá opísať slovami.

Tak z tohohle se budu ještě hodně dlouho vzpamatovávat. Nebyl díl bez aspoň jednoho neskutečně silného okamžiku, scény, věty, slova nebo jenom pohledu.. Bylo to jako droga, nemohla jsem se přestat dívat. Teď, když už není na co, by se člověk nejspíš měl zaměřit na vlastní život. Ne, Nana....