Pan Duha (1987)

Pan Duha na mě trochu působil jako pan Tau. V tomto případě však nedisponuje kouzelnou buřinkou, ale deštníkem. Stačí zatočit a kluci se ocitají ve fantasy světě, v němž je možné všechno. Což o to, František Filipovský byl v té době legenda a jeho hlas se do pohádkových seriálů hodil, ale s tou fádní písničkou to jako celek dohromady nejde. Jednotlivé příběhy navíc postrádají nějaký ten vskutku povedený nebo alespoň trochu zábavný nápad.(02.02.2026)

Československé ilustrované knihy a kreslené filmy 80. let sdílí vybledlou, nahnědlou barevnost, která koresponduje s nejen polygrafickou zaostalostí pozdní normalizace. Obzvlášť problematické je tu u seriálu, jehož hlavní postava disponuje duhovým deštníkem, který je ale spíš matný než zářivý. Franzová tento hendikep nedokázala vyvážit výtvarným nápadem, Filipovský byl v roce 1985 za zenitem a písnička se mu nepovedla. Ve druhé sloce ho naštěstí střídá sbor a trochu to zachraňuje melodie spolehlivého Celby, ale večerníček není hudebně ani výtvarně povedený. Záblesky originality se objevují po zásahu pana Duhy, který "nezná kdyby" a každý díl v polovině přepíná zatočením deštníku do fantasy žánru. Vidíme fantastickou architekturu ptačího města nebo křivolaké, izolovaně stojící domy propojené zamrzlými klouzačkami v klouzačkové zemi. Jinak to moc nestojí za pozornost.(26.12.2024)

K tomuto večerníčku cítím opravdovou nenávist. A nejvíc k úvodní písničce "Pane Duha pane Duha, zdravíme Vás: Dobrý den!" K poblití.(30.09.2010)

Pro dětičky :)(30.08.2008)