Osm dní (2019)

Není to vůbec nezajímavý počin. Primárním důvodem, kterým vyprávění poutá pozornost, se zdají být brilantní výkony již tradičně zajímavých a osobitých německých herců v nekonvenčních rolích – Fabiana Hinrichse, Christiane Paul, Nory von Waldstätten, Marka Waschkeho, Devida Striesowa, Luisy-Céline Gafrron, Devida Schůttera. Německo je poslední dvě desítky let líhní hereckých talentů, které jsou snad všechny do jednoho zároveň bohatými osobnostmi proměňující svůj charakter v různých rolích nadmíru sdělným způsobem. Postavy, které tu zobrazují, jsou ale zploštěné ad absurdum, stejně tak jako celý koncept. Nevím, jestli se autoři domnívají, že lidé v krizových situacích přestávají jednat altruisticky – výzkumy dokládají jednomyslně pravý opak, a stejně jednomyslně to potvrzují i reálná zvěrstva, která lidé prožívali ještě v minulém století i předtím. Otázkou je, proč takto své postavy autoři nechají jednat. Příběh tím získává přeshraničně nepravděpodobný, místy dadaistický, jindy zase komický rozměr. Dojem ze sledování lze těžko shrnout. Situace a zápletky jsou absurdní, ale taky školometsky prosté a často úplně zbytečné. Nebýt vrstevnatých emocí, které do nich vpravují herečtí profesionálové, byla by minisérie těžko pochopitelnou slátaninou. Určitě nejde o seriál, který se rychle rozplyne a přejde do zapomnění, zůstává po něm však dosti neurčitý otazník. Nevysvobozuje z něj ani poslední scéna plná naděje, kdy z nebe padá ŘEŠENÍ.

Jeden z psychicky nejnáročnějších seriálů, jaký jsem viděl. Věřím, že každý si při sledování musel nutně položit otázku, co by dělal on sám, kdyby zbýval týden do konce světa, a možnosti záchrany by sice byly, ale velmi, velmi omezené. Někdo si tady stěžoval, že v seriálu prakticky chybí kladné postavy - možná (byť bych úplně nesouhlasil...), na druhou stranu kdo z nás by se nezachoval jako svině, kdyby stál tváří v tvář rozhodnutí, co dělat, když on sám se zachránit může, ale jeho rodina třeba ne... Tohle bylo opravdu hodně silný a v některých momentech (lasagne, porod atd., je tam toho víc) mi srdce vyskakovalo doslova až do krku.

Fanúšikom katastrofických a apokalyptických žánrov môže prekážať, že tento seriál nie je primárne o akcii a už vôbec nie o veľkolepých kataklizmatických efektoch ale je skôr psychologickou drámou o vyrovnaní sa s nevyhnutnosťou definitívneho absolútneho konca, prípadne o zúfalých pokusoch na poslednú chvíľu nejak získať aspoň mizivú šancu na prežitie. Ja za seba vyjadrujem spokojnosť, postavy sú viacmenej v pohode, škoda len, že občas konajú nelogicky a unáhlene, je tu jeden kvalitne stvárnený záporák, jednoznačne najlepšia epizóda bola podľa mňa piata a vysoko pozitívne hodnotím fantastickú úvodnú drtivo-desivú znelku seriálu, ktorá sa perfektne hodí k námetu.

Už dlouho mě nic tak nevzrušilo, jako tento pekelný spektákl prosycený nádhernou hudbou Davida Reichelta. Jakoby Richard Wagner povstal z mrtvých a poslal nám své nejkrásnější smutkem a napětím prosycené árie. Závěrečný pohled na oblohu mně připomněl záběry oblohy s ze Země vylétajícími raketami z výtečného tv. filmu The Day After z roku 1983. Obě scenérie nám předkládají vizi stejného konce, i když jsou tak fyzikálně odlišné. Německá vize Apokalypsy mnou hluboce otřásla.

Takhle retardovanej scenar jsem dlouho nevidel. Prakticky vsechny postavy jsou nesympaticky a chovaji se jak na LSD. Spousta nelogicnosti, priserny dialogy, na serialu v podstate neni nic dobryho, mozna tak uvodni znelka a song.
Kazdej dil jsem si pral, aby ten asteroid uz dopadl a ty dementy vymazal.