O Kanafáskovi (2004)

Večerníčkový seriál k jehož sledování je potřeba mít v sobě, nebo vedle sebe, malé dítě. Na první epizodu jsem koukal s despektem, vzpomínaje na večerníčkovou klasiku, nadšené dítě sedící vedle mě však velmi rychle ukázalo dítěti ve mně, že předsudky nejsou na místě. Na Kanafáska a jeho netradiční vizuál bylo prostě potřeba si trochu zvyknout, naladit se. V okamžiku, kdy se tak stalo, do sebe obsah i forma krásně zapadly, takže jsem si každý díl plný dětsky hravé fantazie spokojeně užíval a dobře se bavil. Do značné míry tomu přispěl i výborný Jaroslav Dušek, který neexhibuje (jako Bohdalka), ale drží se zpátky a přenechává veškerou divákovu pozornost příběhu a podívané.

Ano, vypadá to hrozně (druhá - nebo možná třetí - řada z roku 2011 vypadá stejně, tudíž "drží výtvarný styl"), ale to je "bohužel" asi tak všechno, co se dá večeníčku o Kanafáskovi vytknout. Schématický úvod se zákeřně chytlavou písničkou kupodivu vždy následuje originální příběh, ve kterém se děje přesně takový druh fantazijních nepřístojností, aby to diváka neuráželo a odpovídalo tomu, že je to večerníček o tom, jak nad uspáváním dětí bdí skřítkové, z nichž jeden je titulní duchna, a je mezi ostatními pěkný "renegát";) První pohled je dost odrazující, ale stačí tomu dát šanci. Hudba Petra Ostrouchova je víc než příjemně živá, a díky dění na obrazovce se vám může podařit zapomenout i na to, do jakých končin se během let odebrala mysl Jaroslava Duška, což už je něco:) 70%

Má uspávací peřina již několik desetiletí spolehlivě funguje v kteroukoliv denní či noční dobu a nic na tom nehodlám měnit. Když se totiž občas s dětmi mrknu na tuhle neposednou peřinu zvanou Kanafásek, tak si tiše mumlám cosi o pitomém večerníčku a následně usínám nudou. Z toho soudím, že Kanafásek svou úlohu splnil, ale mne tedy pobavit nedokázal.

Nevím jak, nevím proč, ale Kanafásek se pro mě stal jakýmsi symbolem nových Večerníčků, u kterých se vymýšlejí nápady odnikud a ani nejsou dotažené do konce.
Nápad s uspávací peřinou je vlastně docela hezký, ale ty příběhy mě (většinou) moc nenadchly. Provedení taky nic moc a bohužel mě neoslnil ani jinak většinou největší klad seriálů, a sice hlas člověka, který je namlouval (omlouvám se pane Dušku).
Suma sumárům, pro mě je Kanafásek večerníček, který se zasekl na půl cesty.

"Na Snovízu na hradě, bydlí skřítků habaděj,/ uspávači malí, na cestu se balí, tam kde děti dováděj./ Peřiny hned vystřelí, do zlobivých postelí,/ když po dětech drapnou, tak jim pusy sklapnou, /usnou i když nechtěly. /Když spí děti v postelích, skřítkové jsou veselí, / má to jeden háček, rošťák Kanafásek, / zase dneska rozbalí."Nápadité vyprávění, ve kterém Duškův hlas zůstává lehce v pozadí, o to víc vystupují dobrodružství Jonáše a uspávací peřiny Kanafáska. V navazujících dílech tvůrci vhodně využili i nové akttéry - Jonášova bratra a kočku. A hravost je patrná i na titulcích (např. Kanafáskovo ťukání na obrazovku).Scénář:Galina Miklínová,hudba:Petr Ostrouchov.------------- Scénář ke 3. řadě: Pavel Šrut.