Navždy svoji (2013)

Když jsem na tuhle věc náhodou narazil v archivu iVysilani - po tolika letech od doby, co to vzniklo - neuvěřitelně mě to nadchlo. Jaká úžasná časová kapsle, která zakonzervovala svou dobu - na zajímavosti to neztratilo ani o píď, naopak je to fascinujícím způsobem poutavé snad ještě víc než tehdy a nemohl jsem se od toho odlepit, dokud jsem to nedal na jeden zátah - je to, jak kdyby někdo natočil, co předcházelo prakticky libovolnému dílu Výměny manželek, na kterou jsem si u toho mnohokrát vzpomněl. A současně si potvrdil můj odpor k manželství a k tomu, v jak pokleslý rituál se civilní sňatek v současném českém pojetí proměnil (přesto to stále nebrání většině lidí z kulturní setrvačnosti říkat, že se nevěsta "vede k oltáři", ačkoli se většina svateb koná v zahradách, parcích, na radnicích, v zahradních altánech, u rybníků, ve stodole, apod., a skutečný oltář tam není ani náhodou, přesto ta metafora přežívá, protože nový „neutrální“ výraz chybí a říkat „jít k slavobráně“ zní jak z katalogu půjčovny dekorací, „jít k oddávajícímu“ zní jak z návodu k rituálu v RPG, a „jít do svatebního prostoru“ je jak z bezpečnostní zprávy). Ten dokument naprosto krásně ukazuje, v jak zkurvené době žijeme, v jak zparchantělý a vyprázdněný rituál se sňatek proměnil, a jak v zhovadilé, duševně zmrzačené a zaostalé zoufalce dnešní muži degenerovali - sledovat to panoptikum v podobě plešatého burana, který měl údajně 50 sexuálních partnerek (tuto jeho absurdní pověst ještě přiživuje jeho manželka, která o něm prohlásí, že "oklátil půl okresu"), či dlouhodobě nezaměstnaného ubožáka s věčným cígem v hubě, který 90 % času jen propadá svých nezvladatelným výbuchům hněvu, je mimořádně truchlivé, a tím spíše, že člověku je předem naprosto jasné, do jaké katastrofy se oba řítí, oč více jsou oni stiženi slepotou a nulovou sebereflexí, která by je - nebo jejich protějšky - varovala dopředu. O to smutnější mi přijde, že jako pomyslný vítěz z toho vychází ten katolický pár, který svou přípravu na budoucí závazek pojímá pomalu s precizností vědeckého projektu, kde nic nesmí být ponecháno náhodě, a kde největší obavou muže je, zda dokáže zajistit svou rodinu (jak bolestně to kontrastuje s oběma zmíněnými nedospělci v jejich zakrnělém pohledu na svět, v němž nevidí dál, než za nejbližší roh). Současný bezvěrec bude mít asi tendenci se jejich starosvětské předsvatební cudnosti či některým názorům na svět trochu pošklebovat, ale podle mě jedině oni z těch tří párů ukázali, že ten závazek myslí vážně a že mají vše důkladně promyšleno a naplánováno, a věřil bych jim i jejich manželské štěstí a spirituální zážitky, což opět až šokujícím způsobem kontrastuje s oběma "moderními" páry, kteří ani nejsou schopni zformulovat kloudnou odpověď na otázku, proč vlastně vstupují do manželství nebo proč si za životního partnera vybrali právě toho, koho si vybrali, a jejichž svatby mi přišly neobyčejným způsobem nejen mimořádně pokleslé, ale až trýznivě truchlivé. Člověk u toho musí střídavě propadat nevěřícnému smíchu - je to samozřejmě bizar non plus ultra - a současně se hrozit z toho, jak jsou ti lidi hloupí, nevědomí a jak si lžou sami sobě do kapsy - všechny bych okamžitě poslal do náruče psychoterapeutů, protože jsem se na to nedokázal dívat, jak mrhají svými životy a jak neuspokojivé vztahy vedou se svou rodinou, ve které to všechno začíná, a kvůli které je to dneska tak v prdeli, jak to je, a jediní křesťani zdá se pořád mají recept na to, jak z toho všeobecného marasmu vybruslit se ctí, byť mi ta cena za to - věřit těm kecům o Kristu aspol. - přijde hrozivá a pro mě osobně neakceptovatelná, proto ani v jejich cestě inspiraci nevidím, a odnáším si z toho pustou beznaděj, že je prostě vše ztraceno.

Když to člověk nebude brát jako dokument, či co to mělo být, tak je to vlastně vtipný bizárek. Byť nejsem nijak věřící, tak bohabojný pár byl jediný, kdo nepůsobil falešně a člověk měl pocit, že těm to určitě vydrží déle než rok. A prý ano. Na rozdíl od těch dalších dvou párů, což byla je ukázka buranství a hlouposti. Ale u nich se zase člověk fakt pobavil nad jejich tupostí. Na jednu stranu, jak moc musí být člověk hloupý nebo naopak naprosto upřímný a vyrovnaný, aby si pustil kamery pomalu až do ložnice.

Zajímavý dokument o svatbách, přípravách. Zaujal mě pár věřících, je hezké že takový lidé jetšě existují a dodržují různé tradice a zvyky - u tohoto páru je velmi pravděpodobné že spolu zůstanou - co jsem hledala tak jsou spolu stále . Další dva páry jsou velmi rozdílné a je téměř jasné že jejich vztah nevydrží - a podle aktuálních informací spolu nejsou. Je škoda že není natočeno jak žijí po letech.

Pouštím si to tak jednou ročně stejně jako Etudy, v rámci snahy o nějaký osobní rozvoj aneb co nedělat ve vztahu. Tohle je sakra bohatá studnice, stejně jako první díly Etud s dvacetiletými krásně naivními protagonisty.

Update k seriálu 2020: podle těch internetů jsou spolu už jen Zdeňka s Ondřejem, vychovávají jednu dceru. Isabella má 3 děti.

Tento dokumentární cyklus je průměrný, obsahem občas nudný. Zlepšuje to výběr tří absolutně rozdílných párů, někdy vtipné střihy a mě osobně udrželi až do konce Šestákovi. Tento pár mi připomínal Homolkovi mladší, jen bez dětí. Ačkoliv byl jejich osud předvídatelný, bylo jejich natáčení v každém vstupu vtipné. Nejvtipnější scéna z celého seriálu je koupání pana Šestáka, těch smutných je tam více. Každopádně to není žádná "Výměna manželek", je to dobře poskládaný a promyšlený celek.