Na útěku (2026)

Klasický Coben. Nic moc se neděje, ale každý díl zakončíme nějakým převratem a na konci nějakou otočkou a nechybí ani tradiční nelogičnost chování postav, což by si u mě vysloužilo tradiční 3 hvězdy. Jenže od půlky seroše, kdy už jsou celkem jasné motivace všech aktérů, pro mě už nepříchází tak neočekávané převraty a v posledním díle mě vlastně nepřekvapilo vůbec nic, což se o předchozích sériích nedá říct. Navíc tady do titulní role obsadili hrozně nesympatického Nesbitta a když s ním "flirtovaly" nějaké ženy, tak jsem se musel smát, proč proboha. A při scénách obézní členkyně zásahové jednotky jsem se už fakt neudržel. Udrží to zájem a na konci ten seroš můžete spláchnout do hajzlu.

Nesbittbol nezbytný v inejCobenovejpredlohe:Stratený, a to bol vynikajúci seriál. Tento vďaka zvratom a záverečným miernym prekvapeniam udržal aspoň priemernú latku preskokanovdo výšky v kategórii do 12 rokov. Nesbitt obočímzbrežneviela od sympatií má ďaleko. Ale čo to ešte ten samičí komparz, ktorý sa tvári na herectvo? Máloktorá tam ide pod160 kilo, tam u tých Anglosasov to vo fitku praská vošvíkochlen keď si miestna hrubokrkyňa zapína XXXL kombinézu, v ktorej aj tak vyzerá stlačená akokuforv Ryanairi. Mimochodom je zápletka postavená na zjavnej nelogike: kto by takú dcéru vôbec hľadal?

Takže hříchy z minulosti: check, vztahové problémy: check, recyklovaní herci z minulých Cobenovek: check. Prostě Harlan poněkolikáté stejný a poněkolikáté nudný. Motiv pro vraždy je zajímavý, ale ta vata kolem toho! Navíc casting se tentokrát HODNĚ nepovedl: James Nesbitt krčí obočí jako nikdy předtím (že už se na něj fakt nedá koukat), Ruth Jones ani za mák nevěřím, že se svojí korpulentní postavou působila někdy v policejní zásahovce - a ten samý problém mám s Amy Gledhill. Navíc opět ten zbytečný románek mezi policisty, uugh. Slabota.

další z nejspíš nekonečné řady cobenovek, která nabídne nejprve střípky událostí aby je posléze začala postupně dávat dohromady. Run Away má prakticky všechny atributy na které jsem si u Cobena zvyknul. Tempo je svižné, zvratů jsou tři půlky (některé samozřejmě lehce přitažené za vlasy) a ač to není žádné vyšší umění, tak mě to stále ještě neomrzelo. Měl jsem sice trochu problém s otravností některých postav (většiny), ale po pár dílech jsem si celkem zvyknul a vzal na milost i pana detektiva, který mě zpočátku štval asi ze všech nejvíc...70%

Už tak nějak nejsem úplně cílovka, ale šlo to. Na podobných příbězích mě vždycky štve to závěrečné: Tak teď si teda hezky sedněte a já vám řeknu, o čem to vlastně všechno bylo. Poslední polopatický díl (obvykle tomu říkám polopatické vedení za ručičku pro blbé, ale tady to moc nepsuje, protože příběh nedal všechny indicie během vyprávění a u některých věcí fakt čekal až na tenhle voilá efekt) mi přišel až zábavný a samospásný - bez toho vysvětlování vlastně neměl sám o sebe žádný smysl ani opodstatnění. Ale určité věci (postavy) mě bavili. Dvojice detektivů fajn, obzvláště zrzavá policistka, více takových figur. Hrozně mě baví sympatické a zajímavé postavy, s nimiž bych ale v reálu nevydržel pohromadě ani půl hodiny - tady to byla soukromé očko.