Džúbei ninpúčó: Rjúhógjoku hen (2003)

Seriál už nedoznáva kvalít svojho predchodcu filmu, ale stále je v záplave animáčov lepší priemer. Má dynamiku, dobrý hudobný doprovod, jedno čo ho sťahuje je otrepaný príbeh a trochu nelogické putovanie. Stále omieľaná fráza Jubei Kibagamiho už z filmu je tu tiež ˝Nezáleží na tom, kam kráčame, obloha zostáva stále oblohou...a ľudia ľudmi...˝. Na koniec príde ešte pár zvratov, ktoré už seriál nevysvetlí.

Velkou škodou téhle v bojích nápadité sekanice je fakt, že chybí nějaký pořádný záporák (dva vůdci jednotlivých klanů jimi rozhodně nejsou). Bojeschopných a trénovaných kreatur je tady dost, ale když se mihnou v jednom, maximálně dvou dílech, načež jsou Jubeiem rozseknuti vejpůl, člověk si je ani neužije, i boje ztrácí na napínavosti, protože je jasné, jak nakonec Jubeiův soupeř dopadne. Bohužel ani na straně "kladných" hrdinů moc zajímavých postav není, těžko si někoho pořádně oblíbit. Shigure je tady jen na zachraňování, a nějaké její váhání a dilema na konci jsou jen aby se neřeklo, že je to úplně plochá postava. Tsubuteho do seriálu evidentně nacpali, aby ho zpestřili trochou "humoru" (moc vtipný chlapec ale není, spíš otravný). Děda Dakuan, který ve filmu vychytrale se všemi manipuloval, je tady taky jen do počtu, i když na konci ho pár zajímavých momentů čeká. Zkrátka jediná pořádná postava je titulní bijec Jubei. Naštěstí se občas z kupy lehce zapomenutelných útočníků vynoří někdo jako dřevěná slečna, incestní "sešívačka", která neváhá řezat vlastní části těla a přišívat si jiné, lepší, či můj osobní favorit, muž, který se chce zbavit parazita ve svém těle a proto hledá nejsilnějšího bojovníka (kdo to asi bude, že...:-), který jediný mu může pomoci. Děj je shrnutelný ve dvou větách, ale tak co už, hlavně že se všichni řežou a teče krev. Škoda že se Jubei nezatoulal do lepšího seriálu... PS: Správný šmejd se pozná podle toho, že má dostatečně dlouhý jazyk na slíznutí krve s obličeje;-)

Vzhledem ke kvalitě filmu tento seriál lehce pokulhává. Není to ovšem vůbec špatné. Postava Jubeie se vyznačuje opět svojí nečitelností. Nejvíce ztratil na kvalitě příběh. Děj mi připadal moc rozvláčněný bez toho, aby si držel voje tempo. Občasné epizodní odbočky byly sice fajn, ale nic pro obohacení hlavní linie příběhu. Spolehlivě ovšem fungovaly souboje s různými „pochybnými individui“. Líbil se mi jejich optimismus před tím než je Jubei rosekl vedví. V hitparádě nepřátel u mě vede „lesní žena“ její schopnosti byly inspirativní stejně jako její vizáž. Trochu mě pak zklamal také konec. Jako zarytý romantik jsem čekal že Jubei zapustí s princeznou kořeny ale on ne. Snad nás čeká nějaké další dobrodružství tohoto sympaťáka.

Oproti verzi, na níž navazuje jen velmi volně, ztrácí hodně ze svého ztvárnění zenové krásy. Taky ztrácí čisté plynutí děje směrem k nevyhnutelnému. Místo toho se rozplizavá do soubojů, které by spíše náležely do PC hry, kdyby i tam nenudily svým nedostatkem smyslu směrem k dalšímu vývoji.

Guro vždycky baví, s katanou, nebo bez..