Maestro v d moll (2022)

Přiznám se, že řeckou kinematigrafii příliš nesleduji. Maestro mě ale na Netflixu zaujal i tím, že je tam v původním znění s titulky. A musím říct, že jsem ze seriálu byla nadšená. Nejen, že se odehrává na krásných místech, ale vyobrazení jednotlivých postav je prostě skvělé. Jen Klelia Andriolatou mi do role 18 leté slečny úplně neseděla, protože přestože vypadá skvěle, už je vidět, že je to žena a ne dívka. Dobře odvedl práci Christoforos, který jako Maestro toho příliš nenamluvil, ale přesto to byla jedna z nejzajímavějších postav vůbec. A dějová linka mezi Spyrosem a Antonisem mě taky velmi bavila.

Tak tohle mě bavilo. Původně mě zlákalo jen se přenést do krásných exteriérů na řeckém ostrově, moře, slunce, romantické zátoky a tak ..., a konalo se z toho příjemné překvapení. Jednotlivé postavy přibližují své osudy, touhy a realitu. Na můj vkus tam bylo trochu moc vláčení té mrtvoly, ale budiž ... Dokreslovala to spousta hudby.
Bohužel druhá série je jen slabý odvar, vadí mi tam oživlá mrtvola, postavy se točí na místě ve svých problémech, už tomu chybí ta radost a očekávání, šest epizod až nad hlavu. Hodnotím tedy jen tu první sérii.

Budem žiť na gréckom ostrove, chodiť polonahý a nepoznať žiletky! Čert mi bol dlžný pozerať sa na mužské chlpaté nohy, ruky, hrudníky! Keď už musia chodiť nahatí, tak sa mohli v roku 2022 aspoň oholiť. Toto bola telenovela stlačená do deviatich častí. Celý čas som tam čakala viac krimi zápletku, a vyskytla sa iba jedna mŕtvola, ktorú v závere omieľali v každej časti. V podstate sa tam nič nestalo, iba dva výstrely, nejaké pre malú ostrovnú komunitu nekonvenčné vzťahy, a nesmierne otravné pesničky. A vraj osemnásťročná hlavná predstaviteľka vyzerala najmenej na tridsať. Ale musím uznať, že koniec nebol až tak predvídateľný, stále som dúfala, že sa stanú nejaké zaujímavejšie a kriminálnejšie zvraty (ktoré sa nestali), preto som seriál dopozerala. Vo výsledku to na mňa urobilo celkom otravný dojem, ale na zaspatie dobré.

Všichni moji příbuzní v Řecku by určitě řekli: „to je přeci jasné“, ale pro mě je velké překvapení, že právě tady byl natočen jeden z nejlepších seriálů posledních let.  Devět hodinovek ve mně zůstalo jako bych je prožil s postavami ostrova Paxos. Jejich osudy jsou napsané a zahrané tak přesvědčivě, že jsem měl pocit, jako bych je osobně znal a měl na ně čísla v telefonu. Herci jsou bravurní, je jim rozumět, i když nemluví česky. Víte, co si myslí, díky scénáři mají co hrát očima, gesty, mlčením. Podmanivé jsou také hudba a kamera, jedná se zkrátka o nadprůměrné televizní dílo. K zážitku přispívá také skvělý překlad, za což českému Netflixu patří velký dík. Maestro v modrém (u nás Maestro D Moll) je seriál ze současnosti a v malebném prostředí ostrovního zapadákova odkrývá drsné, mnohdy i kruté příběhy běžných lidí, jejichž každodennost naruší příjezd hudebníka z Atén. Je to seriál o lásce – naplněné, zapovězené, ukrývané, mateřské, nešťastné i pronásledované. Je to příběh o zlomených srdcích, o ženách týraných hrubiány, o mužích hledajících náruč navzdory tradicím.  Maestro je vystavěn jako klasické drama, kde se ve vzduchu vznáší pomsta, osudovost a nevyhnutelná tragédie. Vypráví o předsudcích naší doby, o odporném pokrytectví politiků, o malosti životů lidí bez nadhledu. Mluví o touze nepromarnit svůj život.

Pro řeckou filmovou tvorbu (možná i z důvodu jejího sporadického výskytu u nás - mimochodem slovo sporadicky je řecké - od Sporád) mám jistou slabost. Seriál Maestro není dobré stavět na nějaké velké piedestaly, není to bůhvíjaká překvapivá záležitost, nicméně - a to je jeho hlavní předností - se mu dobře daří vybrat správné ingredience a ty vhodně smíchat. Podobně, jako když děláte řecký salát. Není to velké umění, avšak při dodržení správného poměru a kvalitních surovin, se dostaví fajn výsledek.   Hudebník Orestes se vydává na ostrov Paxos, neboť tam byl pozván, aby pomohl uspořádat pravidelný hudební festival, který byl v předchozích letech patrně přerušen následkem rozmachu covidu 19. Orestes tedy přijíždí a potkává o generaci mladší Kleliu. Mezi nimi se rozvine zápletka, která si ničím nezadá s Rosamunde Pilcher. Být to jen o tom, asi by seriál patřil někam do večerního programu TV Barrandov, jenže na ostrově žijí ještě jiní lidé, každý má nějakého toho kostlivce ve skříni a když budete pozorně sledovat, kostlivci budou hlasitě chřestit kostmi a možná i nějaký vypadne. V tom spočívá kouzlo tohoto seriálu, u jehož sledování mě krom výše zmíněné Rosamunde často přicházelo na mysl i Lynchovo Twin Peaks, pokud by tedy bylo točeno v Řecku a korekturu tomu dělala paní Pilcher s paní Steel. Ano, nestydím se, mně se to líbilo. Velkým plusem jsou neokoukané herecké tváře, citlivé prostřihy do minulosti a fajn vybraná podkresová hudba (Goldfrapp, Cat´s Eyes,...). Vrabci na střechách řeckých větrných mlýnů si cvrlikají, že prý se začalo s přípravami na druhou sérii. Inu, proč ne, ten závěr si o ni přímo (až možná přespříliš podbízivě) říká.