Jofukaši no uta (2022)

Představuju si to asi nějak takhle. To si jednou jistý Japonec, obdařený darem pera mocnějšího, než meč, po dalším horkém letním dni, plném práce, pustil večerjednu písničku. A při jejím poslechu si uvědomil, jak moc souzní s tím, o čem se v ní zpívá i o čem je zcela zřejmě její podprahové sdělení. Načež ho napadla spontánní a impulzivní myšlenka, že by vlastně mohl… a snad dokonce i měl napsat takovou moderní pohádku. Pohádku, která by byla v jádru půvabnou romancí s nádechem volnosti a přáním svobody. Reálným, ale zároveň romantizovaným odrazem vnitřního pnutí a vnitřních tužeb společnosti, která je drtivě zatížena a obtížena nekonečnými povinnostmi a závazky. A když už ho tato písnička nadchla a inspirovala takto výrazným způsobem, řekl si, proč nepoužít taky její název. S požehnáním interpreta samozřejmě. Tak nějak asi vzniklo Volání noci, vývojem od chytlavé hudební pocty kouzlu noci a nočního života k hravému, noční atmosférou nasycenému dobrodružství jednoho kluka a jedné dívky, které spojuje jak touha vzepřít se okolnostem, očekáváním a okovům okolí, tak krásná mladistvá nezkušenost a snaha najít něco, co dokáže plnohodnotně naplnit jejich životy. Vše na pozadí okouzlující noci, která slouží jako krásná metafora odhození studu a zábran, nalezení odpočinku i zábavy, noci, která je tichá a prázdná a zároveň plná života. Mimochodem, i tentokrát tady máme špičkovou anime adaptaci, která tuhle atmosférickou perlu díky možnostem animace ještě podstatně vylepšuje. Jestli by se nějaké anime dalo popsat jako ultimátní ztělesnění vibe, pozitivních pocitů, cítění, magické atmosféry, tak to bude Volání noci. Studiu se podařilo fantasticky znázornit a vystihnout prostřednictvím specifického užití barev, nasvícení a nastínění to, proč může být pro leckoho tak jednoduché být nocí okouzlen. O to víc asi v Japonsku, kde lidé sice mají problémy, kterým se do jisté míry věnuje i toto vyprávění, ale ty jsou zřídka takové, kvůli kterým by si člověk noc ve velkoměstě spojoval s nebezpečím, jak to kolikrát bývá v jiných částech světa. Na druhou stranu, jakkoliv jsem si znázornění magie noci opravdu užil, osobně mi noční život nikdy nic neříkal a se stárnutím se to už sotva bude měnit. Na tom ale až tak nezáleží, důležité je, že tento příběh fungoval ve všech rovinách, které se rozhodl prozkoumávat. Ať už šlo o ten noční život a jeho různé aspekty, ukázku uvolnění a osvobození od ubíjejícího života japonských kravaťáků, ale dokonce i lidí ve škole, rebelii proti autoritám, vzájemné poznávání, škádlení i váhavé oťukávání mezi lidmi, nalézajícími lásku nebo v druhé polovině i vážnější a soustředěnější drama se střetem dvou historicky znepřátelených komunit. Zde se sice děj přehoupl z příjemně nekonvenční, čistě na atmosféře a (po)citech založené noční romance a explorace s náhodnými poutavými zážitky s různými nočními stvořeními do více tradičního a obyčejnějšího příběhu, nicméně kvalita utrpěla jen málo, protože vývoj tímto směrem byl dříve nebo později nutný, očekávaný, fungoval po dramaturgické stránce, vztah hlavních postav prodělal v rámci tohoto vývoje dobře udělanou a logicky působící zkoušku a někam se posunul (skvěle použitá paralela a celkově fakt úžasně milý a sexy závěr) a hlavně veškeří aktéři byli sympatičtí a zajímaví. Jedno z těch anime, na které člověk jen tak nezapomene. Jsem rád, že dostaneme i druhou sezonu. Nejen kvůli Nazuně, kterou prostě nejde nemilovat. Sebevědomá, hravá, veselá, ztřeštěná a zároveň tak upřímná, nejistá, nevinná, tahle holka je prostě dokonale krásná a roztomilá krvesajka. 9/10

Nesadlo mi to ani postavami, ani dejom, ani obrazom. Je to konverzačné anime, takže ak sú mi postavy cudzie v tom ako premýšľajú, tak sa nedokážem vžiť do problémov, akými si prechádzajú. Deja je tu tým pádom tiež veľmi skromne, keďže sa celý čas riešia vzťahy hlavnej postavy, takže som dosť často skôr zaspal pri pozeraní počas chill hrajúcej hudbičky. Tento bod je určite za mňa najsilnejšou stránkou Jofukaši no uta, čím aspoň tvorcovia naplnili význam slov z názvu. Rovnako všetkyutyod Creepy Nuts sú skvelé. Vizuálne mi to osobne oku lahodiace neprišlo, prepálené svetelné efekty nechávali veľkú časť obrazu dosť často rozmazanú a sýta štylizovaná farebná škála, ktorá mala pravdepodobne navodiť nočný svit neónov ma ešte viac rozptyľovala, keď som sa už aj konečne chcel sústrediť na dialógy.Drop 6/25 60%

"Because night is a freedom" Víte, jaký je pocit procházet se po prázdné ulici ve stínu noci? Když město spí a vy jako jediní můžete doopravdy pocítit jeho spící krásu? To je přesně Call of the Night. Popravdě, nic jsem od tohoto anime nečekal, protože jsem od přítele dostal jednoduchý popis - "romcom s upíry v noci". A když jsem to uviděl, tak bych si dovolil nesouhlasit. Není to jen nějaký hloupý romcom. Tohle je mnohem víc. Tohle anime vám dá pocit noci, a to jak s pomocí vizuálů a scenérií, které jsou naprosto úchvatné, nebo za pomoci skvělého světa, jehož prázdnota vám právě zintenzivňuje pocit noci. V ulicích je jen pár lidí, kteří se většinou opakují, po ulicích nejezdí auta, jako by se zastavil čas a vy si mohli jen vychutnat tu krásu večerního města. Samozřejmě to není vše. Co takhle hudba? Naprosto úchvatná. Řekl bych, že se jedná o jeden z těch nejlepších soundtracků, co jsem za nějakou dobu slyšel. Má to velmi podobný pocit, jako OST z filmuDrive, možná kvůli podobné atmosféře, ale to ničemu nevadí. Písničky jsou naprosto úžasné a bezpochyby si našly místo v mém playlistu. Pak tu máme i velmi ucházející příběh o mladém chlapci a upírce, jejichž chemie vskutku funguje a budete se bavit nad jejich příběhem. Osobně si myslím, že postavy mají naprosto skvěle napsaný charakter (Nazuma a Kó si prostě zapamatujte), i když příběh jako takový je docela triviální. Ne, nejedná se o nejlepší příběh, co jste kdy viděli. Ale mě přišla mnohem víc důležitější atmosféra a konečný pocit z tohoto snímku, který se podle mého neuvěřitelně povedl. Nevím, jestli by se snímek líbil všem, ale já se ho nemůžu nabažit a budu s očekáváním čekat na další sérii. 9/10.

Tak ti tvůrci se s tou romatikou hodně zbláznily... Tady jde jasně vidět co chtěli tvůrci ukázat či že příběhově je to dokonalé. Vizuál je naprosto odlišný od ostatních anime, a ten se opravdu povedl. Postavy hodně dobře vymyšlené svou minulostí a taky výborné budování vztahu, a Nakonec epicky dokonalá hudba... Naprosto zasloužená jednička. Za mě 100%

LIDEN FILMS umí udělat i dobré anime? Světe div se, stalo se. Sdílet naprosto totožné maximální nadšení jako Jeoffrey nebudu, ale základy pro částečné byly pro mě výslovně ložené. Však seznejte: Jak by mohl zoufalý závislák naMonogataridrogách, jako já, být neodchycen supernaturalem, který režíroval právě jeden z tvůrců Monogatari sérií a pulsuje v atmosférickém světě prázdného městského prostředí, které je naopak plné urban legend, krky křivících podivínů ať už lidské rasy nebo té upíří? Nemožné. Yofukashi no Uta to navíc rozbalí v takovém stylu, že si v prvním díle hodí laťku výš co Armand Duplantis a hořkosladce přijme, že už ji nepřekoná. Úvodní explorace noční melancholie je fantasticky komorní; pocity ústřední dvojice jsou tak úchvatně blízké pro všechny noční sovy, ať už vyhledávají bujarou zábavu anebo naprostý klid. Napnuté pocity malebně dotahuje nafialovělý filtr s všudypřítomnou hvězdami nadopovanou oblohou. Vyložené dokonalosti dosahují poslední minuty úvodního letu podpořené beatem perfektního ED; 100% jsem se poddal souznění s Koovým vydechnutým "saikou!". Ko-ketování zakřiknutého a věkem hodně limitovaného Koa s nevyzpytatelnou Nazunou je vcelku originálně a zábavně skřípající do té doby, než příběh přehodí na kolej reverzníhoTwilightu(ale pořád mnohem sympatičtějšího), postupně měnícího Koa v nepraktického a neužitečného pěšáka mixlého s trofejí, do čehož jsem se zakousával s mnohem menší chutí (proč postupně zmizela krásně groteskní trojička místních opilců?!), což začalo probouzet do té doby úspěšně tlumené nepřátelství a vzpomínky z předešlých nepovedených upírských zážitků. Na co jsem si též chvíli zvykal byl trochu neurvalý a nezvyklý character design, ale než jsem se vždy nadál, byl jsem příjemně zbuldozérován úchvatnou noční scenérií. Práce s pozadími a vůbec celá forma anime symbioticky kooperuje na jedničku s dějem emitovanými emocemi užíváním široké palety barev a výrazně mi pomáhala přežvýkat ke konci kodrcající scénář. "Volání noci" i přes tyto neduhy je sympatický pokus přiblížit magii nekonečných večerů s kapkou krve, nesmrtelností, hraní her a introvertním přemítáním o formách lásky. A s báječným ED!4*tomu vlepím bez bázně.