Ikony Kamila Střihavky (2022)

Kamil Střihavka jako velmi příjemný průvodce návštěvami u nejrůznějších jeho muzikantských kolegů. Mně se samozřejmě nejvíce líbilo, když zašel za bývalými kolegy a konkurenty z metalového období u Motorbandu. Rozhovor se vede v odlehčeném duchu, Kamil je vede stylem kámoš - fanoušek, díky čemuž se mu podaří vytáhnout i něco speciálního, popř. poněkud neformální popis nějaké události z minulosti.

Tento hudební cyklus není nijak složitě promyšlený, ba naopak. Kamil Střihavka navštíví svoji IKONU a probíhá příjemný, přátelský rozhovor. Jedinou kaňkou na kráse je, že každý díl nemá ani půl hodiny. Když už mě jako diváka rozhovor plně usadí do křesla, tak jsou titulky a konec. O to více mě mrzí, když jsem zjistil, že natočené rozhovory mají min. okolo dvou hodin, ale že to ČT záměrně zkrátila na 25 minut, což je naprosto šílené.

Přiznám se, že jsem dost hostů viděl naZručským bigbítovým (z)dunění, který zcela osobně doporučuji a považuji jej za jeden z nejlepších festivalů vůbec kvůli své osobitosti a individualitě a celkově skvělé atmosféře. No a krom toho, že se tam již objevili takové vzory jako (Honza Toužimský)Arakin,Pražský výběr,Dodo Doležal,Visací záme, Laura a její tygři(v dřívějších ročnících iKrucipuskčiKomunál, ale to jsem bohužel festival zameškal)(jo a o zhruba tři týdny později tam na plácku letos vystoupil iFanáneksTřemi sestrami), tak ale předevšímKamil Střihavkase svým projektemThe Leaders(dokonce to byl první festival mýho bráchy, tak jsem ho musel vzít do úplně první řady a jsem rád, že tohohle borce mohl užít na vlastní kůži). Jeho osobitý a milý přístup k jednotlivým hostům v každé epizodě seriál povyšuje zase o nějakou tu úroveň výše, a i když třeba zrovna hosta (vyjímečně) neznám, dokáže mi ho zkrátka prodat. Forma seriálu mi tedy naprosto vyhovuje (i když bych si občas přál, aby jednoho hosta vyzpovídali hned dvakrát nebo aspoň v delší epizodě). Je tu pěkný rozptyl v rozdílnosti jednotlivých hostů (ale pořád to jsopu muzikanti, co aspoň umí skutečně hrát - ne jako v současné době půlka české (rapové a popové) hudební scény),Alešem Brichtouzačínaje, jdouce přesAnnu Kaž kMiloši Mildorovi Meierovi. Rozhodně to chce další série, protože je ještě mnoho lidí, co by chtělo probrat... (a kdyžtak rovnou budu některé jmenuji -Václav Noid Bárta,Jiří Urban (st.iml.),Protheus,Doctor Victor,Michal Pixies Pixa(Visací zámekobecně),Pepa Vojtek,Trautenberk,Znouzectnost... no, prostě je toho dost)

Mě osobně je heavy metal cizí. Takže ani hosté tohoto pořadu často nebývají úplně můj šálek. Ale Kamil Střihavka je evidentně minimálně coby posluchač rozkročen víc do široka, než jsem čekal, a tak v tomto seriálu narazíme i na muzikanty, jako je Vlasta Redl, Radek Pastrňák, Roman Holý, nebo Dan Bárta. Z nichž některé z nich, abyste v nějaké talk show, podcastu, nebo i tištěném rozhovoru pohledali. Jsem moc rád za každý podobný pořad, kde můžu muzikantům nahlédnout do hlavy i jinak, než prostřednictvím jejich písní. Ale ta stopáž na úrovni průměrného podcastu, to je prostě opravdu málo. Nějaký čas zabere úvodní znělka, závěrečná znělka s titulky, úvodní slovo Kamila, nějaké ty prostřihy z muzikantovi minulosti a na samotný rozhovor tak zbyde skoro prd. Takže se toho tady zase tak moc nedozvíte. Přidaná hodnota je hlavně v tom, že nahlédnete svým oblíbencům do jejich obydlí. Vím, že Kamil chtěl mít jednotlivé díly mnohem delší, nicméně to nemění nic na tom, že krátká stopáž je hlavní slabinou tohoto seriálu.

Samotny koncept poradu neni vubec spatny. Problem je, ze vetsina “ ikon “ ceske pop-music stoji za starou belu a v zahranici by se sotva uzivila i na ulici. Ten obrovsky rozdil mezi svetovou a ceskou hudbou je proste strasne znat a ja jsem se pristihnul, ze posloucham rozhovory, ale hudebni ukazky, az na par vyjimek, vetsinou pretacim, protoze jde casto o fyzicke utrpeni. Jedna vec je ale fascinujici - i u nas jsou originalni muzikanti, kteri maji dokonce uspech i za hranicemi, jenze o nich nikdo nevi. Nasimi ikonami jsou totiz typy jako Ales Brichta, Kabat, nebo i ten ujeceny Kamil Strihavka. To je smutny stav ceske kultury po triceti letech od konce socialismu.