Humans (2015)

Člověk by řekl, že tento seriál není příliš starý, avšak není radno zapomenout, že jde o remake švédského sci-fi seriálu Äkta människor (Real Humans) z roku 2012 a 10 let je v dnešním světě jako celá věčnost. Dřívější logický předpoklad toho, že vzrůstající vědomí přinese postupně přirozenější pohyby, lidské projevy, emoce či reakce, se dnes ukazuje téměř jako klišé. Umělá inteligence současnosti, která dokáže naprosto věrně napodobit jakýkoli typ lidské písemné komunikace to bezpochyby zvládne imitovat za deset let i v tělesné podobě a vědomí s tím vůbec nesouvisí. Prostě nepoznáme stroj od člověka, ale to neznamená, že stroj bude mít vědomí. Rozumím, že od roku 2018, potažmo 2012 věda předčila očekávání a autoři tento vývoj nemohli úplně tušit. Na druhé straně celý ten skvělý příběh a jeho etická hloubka by se jen těžko daly vystavět bez rozlišení úrovní lidskosti syntetiků. Takže i přestože je pohled tohoto seriálu na vývoj androidů již zastaralý, neubírá mu to nic na jeho niterném poselství, takže za mě paráda. Navíc oceňuji, že nepolevuje ani náboj. Stále je to zajímavé, dramatické a nestane se Vám, že dojdete k té obvyklé myšlence: "No, tak tady už to začíná být převařenej párek v rohlíku."

Asi tak do poloviny (1. série) fakt dobrý; seriál nabízel poměrně podnětné myšlenky na téma "lidi, technologie, svět a postavení robotů v něm", zajímavě rozvíjel fungování a smysl již zmíněných robotů a taktéž vhodně rozvíjel nápadité příběhové linie, které mě všechny bavily víceméně na té stejné úrovni. Ovšem zhruba v polovině seriálu se vše začne pomalu měnit; postavy volí rozhodnutí, která směřují docela jiným směrem, než bych si představoval, všichni protagonisté začnou jakoby "radikálnět" a seriál začne čím dál blíže k záběru zavánět jakýmsi odbojem nebo touze po vzpouře proti vykořisťovatelským magnátům, co s roboty jedná jako s podřadnými. To už se mi tolik nelíbilo, a tak mě seriál přestal zajímat čím dál tím víc. Závěrečný cliffhanger 1. série mě tak bohužel pro to, abych v seriálu pokračoval, nepřesvědčil.Vyhodnocení:Koukalo se na to dobře, našlo by se plno skvělých scén, ale asi to není pro mě

stále jeden z nejlepších seriálů s touto tématikou. Lidstvo vs umělá inteligence. Tento seriál otvírá tolik otázek.. A mnoho z nich je zodpovězeno celkem realisticky, což je obrovské plus. Když vytvoříš něco, co chceš aby se nám podobalo, ono se to povede a ve finále to je lepším člověkem než ty sám, tak se nemůžeš divit tomu, jaký věci a události naberou spád.

Za mě skvěle obsazený i zahraný, snad se někdy dočkáme čtvrté série. Tohle na totiž obří potenciál.

Už Isaac Asimov věrně popsalducha ve strojia tím započal novou kapitolu teorií o umělé inteligenci. Ta od té doby lidstvo nepřestala fascinovat, děsit i bavit. V podstatě se jedná o dokonalou formu "života", která nepodléhá zubu času ani nebezpečím, která skýtá prostý cit. Cit je prostoupený každým konáním lidské bytosti z prostého důvodu, bez něho nelze oddělovat různé protipóly. Bez citu je lidský život šeď, která nemá volbu ani možnosti. Ať už se nacházíme ve vesmíru Orwella nebo Bradburyho jsme stále obklopování příběhy o budoucnosti bez emocí, taková budoucnost totiž neskýtá riziko bolesti, války, vzpoury a čehokoli negativního. Zároveň jsme ale ochuzeni o protipól všeho negativního, což z nás sice dělá bytosti bez identity, nicméně není nic, co by nás oslabovalo. Umělá inteligence nás fascinuje proto, protože byla vytvořená bez schopnosti cítit a vnímat lidské bytí. I proto se nyní nacházíme v paralelní přítomnosti Británie. Nadnárodní korporace zaměřená na výrobu umělé inteligence začala dodávat své výrobky do domácností střední třídy - ale také s podporou státu těm, kteří jsou sociálně slabí. My pozorujeme průměrnou rodiny ze střední třídy, která vlivem dočasné nepřítomnosti matky koupí androida, v podobě velmi půvabné ženy. Tato umělá inteligence je ale výjimečná, jelikož je jednou z prvních vůbec vytvořených v takové podobě. Její minulost je stejně komplexní jako minulost každého běžného smrtelníka a navzdory systémovému nastavení se v ní její lidská část ozývá velmi hlasitě. Po dobu tří sezón máme možnost sledovat příběh této rodiny a jednotlivců mezi androidy, kteří začínají cítit. Mít vědomí. Seriál není zajímavý pouze vývojem a postupným učením se citu jednotlivých androidů, je i zajímavým vhledem do lidského smýšlení a jeho chování. Do chování vůči někomu, kdo je mu téměř identicky podobný ale je mu odosobněn. Je to zajímavý zdroj psychologického vhledu do našeho chování vůči někomu, koho považujeme za nižší formu čehokoli, za něco méně, než jsme my. I kdyby se jednalo o pouhou věc. Jako vždy, 1. a 3. série jsou nejlepší, 2. série funguje jako univerzální můstek, který nám má příběh spojit - což se podaří velmi dobře. Každá postava je sympatická a chová se velmi realisticky. Děj příběhu není předvídatelný a o emoce není nouze. Protože i my jsme jenduch ve stroji.

Humansje pozoruhodné dielo. Na jednu stranu sa totiž tvári ako príbeh zasadený do blízkej budúcnosti, v ktorej sú bežnou súčasťou sveta takzvaní "synths", pričom okolo nich naprieč troma sériami stavia dej na viacerých úrovniach so stredovým bodom, ktorý predstavuje rodina Hawkinsovcov. Divák, schopný si spojiť dve a dve, však ľahko zbadá, že "synths" v príbehu síce predstavujú vyspelých robotov, ale zároveň sú akýmsi metaforickým znázornením segregovaných skupín, ktoré sa vyskytujú na celom (skutočnom) svete. V čase, kedy seriál vznikal, bola stále veľkou témou utečenecká kríza, takže divák má možnosť vidieť isté paralely, ktorými sa tvorcovia zrejme mohli inšpirovať. Citeľné je to najmä v záverečnej sérii, ktorá sa zameriava na práva "synths" a ľudia v nej hľadajú spôsob ich začlenenia do spoločnosti. Príbeh seriálu ako celku, doplnený aj o množstvo filozofických aspektov a myšlienok k zamysleniu, tak pôsobí zaujímavo. Divák má totiž možnosť, či bude na "synths" nazerať iba ako na niečo neživé, niečo umelo vytvorené, alebo sa v ňom prebudí empatia a bude schopný vidieť, že vo svojej podstate znázorňujú skutočných ľudí, ktorí sa však často líšia od majority. Čo sa týka hereckého obsadenia, respektíve seriálových postáv, ktoré protagonisti stvárňujú, nemožno mať väčšie výhrady. Prakticky každý do svojej roly pasuje a v seriáli sa neobjavuje vyložene nikto, kto by výraznejším spôsobom kazil celkový dojem. Pestrosť jednotlivých charakterov je na relatívne krátky príbeh o 24 epizódach vskutku bohatá, takže sa dej môže rozvíjať hneď viacerými smermi, čo nie je na škodu.Humans, ako sme už uviedli, predstavuje pozoruhodné dielo, ktoré svojím spôsobom stiera rozdiely medzi fiktívnou budúcnosťou a skutočnou prítomnosťou (2015 až 2018). Príbehovo má do istej miery schopnosť zaujať, ale výrazne diváka nenadchne. A ani nie tak preto, že by to tvorcovia nedokázali (samotný seriál dokazuje, že potenciál má oveľa väčší, než aký je finálny produkt), ale preto, že v každej sérii veľmi rýchlo upadá do akéhosi stereotypu, z ktorého sa potom len ťažko dostáva. Z troch sérií vychádza ako tá najlepšia určite prostredná. Prvá je akási "predstavovacia", zatiaľ čo pri tretej si divák bude neraz želať, aby už skončila. Finálne hodnotenie?Ľudiavyložene nie sú zlí, ale človek sa na nich musí správne naladiť. Presne tak, ako sa to deje v prípade skutočných ľudí.