Horace and Pete (2016)

POZOR! Tenhle seroš není pro mladý, stopro ne pro mladý novodobý uvědomělý „svazáky“ a už vůbec ne pro průměrně konzumně zdebilizovaný Nováky. Ovšem pokud máte něco odžito, aspoň jakýs takýs „povědomí vo světě“ a vtípky všech chlápků co věděj, že toužej po ženskejch v běhu jsou vám cizí, tak vám zaručuju, že u Horace and Pete budete často řvát smíchy! A stejně tak často možná jen řvát, dojetím. Všiml jsem si některých zdejších hodnocení, že prý to moc vtipné není. No tak určitěěě, on vás tady totiž umělý smích na pozadí neupozorní kdy se máte smát, takže holt všechen ten černej humor, plnej nadsázky, satiry, často střílenej jakoby mimoděk a „psanej“ mezi řádky, budete muset pochopit, to se prostě nedá nic dělat.:-) Pravda je, že vtipný scény s kadencí jak z Kalašnikova se týkají ponejvíc prvních dvou dílů. Tam si totiž krom “vyvoněnejch“ vztahovejch ekvilibristik stačili autoři vzít na paškál gender, černochy, teplouše, politickou korektnost, maloměšťáky, baptistickou církev, republikány i demokraty včetně Trumpa, Obamy a Clintona, sexuální pudy, posmrtnej život, holocaust, levičácký „progresivisty“, psychotiky, prostě snad cokoliv na co si vzpomenete, že jste kdy –hlavně v posledních letech- probírali. Postupně se však v dalších dílech víc a víc přitvrzuje na dramatu mezilidských vztahů, vydlážděným skvostnýma a trefnýma dialogama. Temné scény však vždy odlehčí nějaký ten temně humorný gag  a i do hlubokých, někdy až slušně depresivních scén, se i nadále v nemalé míře „propašujou“ drsný smrtící džouky! To celé v jednom parádně omšelym baru s  partičkou „ztracenců“, na čele s naprosto autentickými a prostě božími Aldou (za mě: dokud je na scéně on, je vše o level výš), Buscemim, Louisem C.K. či Jessicou Lange! Všechno tady je tak nádherně absurdní, že je to vlastně totálně uvěřitelný a zároveň kurwa fucking lidský.

Jedno místo podniku, dva majitelé coby x-tí stejnojmenní rodinní následníci a ti druzí... z rodiny, vzájemných vztahů i kolem a tak... a jsou to nezapomenutelná setkání s postavami na obrazovce, ačkoliv ve finále i zraňující, často vyčerpávajějící a naplňující zároveň, směřující k reflexi nad promarněností a místo očekávané útěchy tak poskytující i pár tvrdých úderů do tváře, na jaké byste raději ani nechtěli pomyslet... Vyhovoval mi ten komorní nezávislý styl od prvních minut, i s občasným zdánlivě „hluchým“ místem nějakých pár vteřin bez dialogu či jiné dynamiky sloužícím primárně k hlubšímu procítění. Po nějaké době jsem cítil zvláštní stav, že nahlížím do psychicky tak hluboké intimity postav, do jaké mi  coby pouhému kolemjdoucímu divákovi nic není, až bych se jindy bránil a styděl vstoupit ještě dál, jenže co naplat –Horace a Petesi mě nějak získali a nedokázal bych je opustit a utéct, aniž bych setrval až do konce. _____ V rafinovaně vystavěném vyprávění v délce přes 7 hodin(!), včetně různých epizodních zastávek, nečekaných skoků v čase i scén nad rámec reality např. s pomyslnými představami či setkáním duchů(!) dvou postav, rozehráváLouis C.K.pouť pár ztroskotanců na cestě životem, kde snad nic není černobílé. Ba co hůř, závratně se tu objevují i různé lidské naschvály, vzájemná nevraživost, neštěstí přecházející někdy až do psychických poruch i částečná životní prázdnota vybraných poutníků na této cestě, dochází k nečekaným zvratům, kdy i dlouho sympatická postava najednou až bolavě vystoupí z dosavadní tratě, aby ukázala a připomněla i svou horší tvář. Na druhé straně, paradoxně jsem si i v této společnosti podniku našel dost chvil s potvrzením toho, že jsem se u tohoto nevšedního počinu stavil opravdu rád a mohl se např. i hořce pobavit nad prvky parodizující některá témata současnosti (doby vzniku) a možná i vybrané filmové trendy – snad proto jsem se zčásti dokázal povznést i nad místním množstvím vulgarismů či choulostivě vtipným protřásaním transgenderové tematiky (tuším v 7. dílu)... a kvituji, že záležitostem kolem sexu se nakonec seriál snad nevěnoval víc než max. třetinu, protože kolem 3.–4. epizody jsem se už začínal bát, že zbytek už s takovými postavami o ničem jiném nebude. Vyzdvihnout musím vedle koncepce vyprávění i atmosféru prostředí a silné herecké výkony (v čele se samotným Louisem C.K., kterého jsem viděl snad poprvé, ale dost mi tu svým charismatem sedl i herecky v postavě Horace). _____ Kdybych měl právě viděné lehce přirovnat k zkušenostem s jinými filmovými tvůrci, až překvapivě mi na um přicházeliIngmar Bergman(a jeho psychologie postav na dřeň v divadelně laděných dramatach),Michael Haneke(a ten pocit šílené beznaděje, krutosti a šoku spojený často s absencí hlubšího vysvětlení klíčové události) a kontrastně k nimRicky Gervais(komedie/ drama plynoucí v cynicky nekorektním humoru, z dílny nezávislého režiséra, scenáristy a hlavního herce v jedné osobě). Nutno jedním dechem dodat, že styl Louise C.K. je zároveň dostatečně svébytný na to, aby zůstal zážitek zHorace a Peteanezaměnitelným. / Původně jsem chtěl udělit silné 4*, ale jak ve mně ten zásah celé další hodiny silně rezonuje, i přes pár důvodů k zaváhání nad plným počtem (včetně silně pesimistického zakončení) z váhání upušťuji.[90%]

Desaťdielna minisériaLouisa C.K., ktorý v nej stvárnil jednu z hlavných postáv, sleduje osud rodiny, ktorej patrí storočný brooklynský bar, dediaci sa z generácie na generáciu. Hoci je dielo prezentované aj ako komédia, pričom mu určite v nejednej scéne nie je humor cudzí, ide najmä o plnohodnotnú drámu, navyše na viacerých miestach "nasiaknutú" poriadnou dávkou depresie, melanchólie a skľučujúcich pocitov. Postavy - hlavné aj vedľajšie - prechádzajú naprieč v podstate krátkym dejom ani nie tak charakterovým vývojom, ako skôr osobnou reflexiou vlastných životov. V kolízii minulosti a súčasnosti, skutkov a chýb má divák možnosť vidieť, čo a najmä kto jednotlivé postavy v živote ovplyvnil - či už pozitívne alebo negatívne. Najmä negatívne teda. Svoj pomyselný kríž si tu tak nesie každý, rovnako ako musí každý viac či menej bojovať s vlastnými démonmi. Od toho všetkého sa zároveň odvíjajú vzťahy medzi postavami, ktoré sú často v konflikte, čo ešte viac zvýrazňuje celkovú atmosféru zúfalstva a prázdnoty vnútri storočného baru.Horace and Peteje plný emócií. Sú to ale najmä tie emócie, od ktorých sa človek väčšinou snaží odkloniť a nechce im čeliť. Ukazuje divákovi, aké dôležité je vysporiadať sa s minulosťou, aby mohol fungovať v prítomnosti. Seriál zároveň výborným spôsobom glosuje americké reálie doby svojho vzniku (2016), nevynímajúc rasizmus, genderové otázky alebo prezidentskú kandidatúruDonalda Trumpa. Výprava je do veľkej miery komorná, takmer pôsobiaca až dojmom divadelného predstavenia. Herecky zvládnuté na vysokej úrovni, spomedzi protagonistov excelujeAlan Alda.

Jestli má někdo talent na tragikomedii, tak je to Louie C.K.. Ještě před půl rokem jsem tohohle týpka neznal, ale to jsem rychle napravil. Jinde než v Horace and Peet se vám nestane, že 40 minut sledujete naprosto vážnou (až depresivní) konverzaci, aby vás na konci sestřelil Alan Alda jedinou větou do výbuchu smíchu :D. Jasně, asi to není pro každýho, ale pro mě teda rozhodně jo!

I když se na první pohled Horace and Pete může zdát jako sitcom (motiv rodiny, interiérové lokace, jednoduchá práce s kamerou),jedná se o naprostý protipól sitcomu, anti-sitcom chcete-li.
Komik Louis C. K. si ho sám napsal, produkoval, režíroval, hrál v něm (Horace), ale co je hlavní, po dokončení ho vypustil na své webové stránky. Díky téhle naprosto neortodoxní produkční taktice Louis získal plnou tvůrčí svobodu, což je na celém díle, které bychom mohli bez nadsázky označit jako Indie TV, opravdu silně znát.
Nihilismus, depresivní humor, extrémně dlouhé záběry, různá délka epizod, komplexnost postav, absence moralizování a politická nekorektnost, která ale není v žádném případě prvoplánová, ale díky které se seriál dokáže dotknout různých ožehavých politicko-sociálních témat nestranně, z více úhlů pohledu, a někdy až překvapivě citlivě.
Hlavní dějovou linku, která s každou epizodou nabírá na temnotě, o rozvrácené rodině vlastníci již po sto let hospodu v Brooklynu, barvitě doplňují sami návštěvníci hospody, ať už to jsou postavy štamgastů, jejichž dialogy dost často patří mezi vrcholy epizod, nebo jednorázoví návštěvníci, kteří s sebou do hospody přinášejí svoje depresivní mikropříběhy.
Není možné nezmínit, jak je obdivuhodné, že se C. K. do tak neobvyklého projektu podařilo obsadit áčkové herce jako je Steve Buscemi, Eddie Falco, Alan Alda, Jessica Lange nebo Laurie Metcalf, kteří všichni podávají brilantní výkony, a theme song(snad nejlepší, jaký jsem kdy slyšel) mu složil Paul Simon, polovina dua Simon and Garfunkel.
Horace and Pete je prostě a jednoduše naprosto jedinečné dílo, které se nepodobá ničemu, co do teď v rámci televizní tvorby vzniklo. Nejlépe ho charakterizuje asi 40 minut dlouhá třetí epizoda, kterou z většiny tvoří monolog bývalé Horacovy ženy (Laurie Metcalf). Pomalý a zdrcující. 10/10