HaDivadlo - Padesátka na krku (2026)

Desetidílný cyklus se ohlíží za padesátiletou historií tohoto legendárního studiového divadla. Břetislav Rychlík jako dlouholetý člen tohoto divadla, kde působil v letech 1982–1996, je více než povolaným scenáristou celého projektu. O HaDivadle napsal také knihu "Herci „národa“ aneb Cesta herců HaDivadla, které nikdo nezná, z Prostějova do Brna na konec světa a zase zpátky". Je průvodcem, který se svými souputníky z prostějovské éry i současnými protagonisty divadla glosuje postavení HaDivadla v historii českých divadelních scén, jeho vrcholy i hledání, jeho poetiku a styl herecké či režijní práce. HaDivadlem za dobu jeho působení prošly desítky herců, tvůrců, režisérů a dalších profesí. Jednotlivé díly přinášejí cenné vzpomínky zakladatelské generace - autorů či režisérů Svatopluka Vály, Arnošta Goldflama, také generací následujících - HaDivadlem prošli Jan Borna, David Jařab, Jan Antonín Pitínský, Jiří Pokorný, Luboš Balák, Marián Amsler, Ivan Buraj. Prostějovské počátky a několik brněnských působišť pamatují herci Miloš Maršálek, Cyril Drozda, Marie Ludvíková; čerstvé posily z JAMU - Tomáš Matonoha, Pavel Liška, Marek Daniel, Josef Polášek, Jana Plodková, Václav Neužil a mnozí další zde strávili léta učednická, ale rádi se do HaDivadla vracejí. Opomenuti nezůstanou ani ti, kteří nás již opustili - Josef Kovalčuk, dramaturg a jeden ze spoluzakladatelů, hudební skladatel Jiří Bulis nebo herec Ján Sedal. Cyklus přináší svědectví nejen o studiovém divadle, které bylo nejprve na okraji, až posléze v centru divadelního dění v tehdejším Československu, ale také o společenských a politických poměrech v kulturní oblasti v oněch časech - Hanácké divadlo se vždy angažovalo v projektech, které režim neviděl rád - ať to byly Cesty (křižovatky - jízdní řády - setkání) spolu s Divadlem na okraji, Studiem Ypsilon a Divadlem na provázku nebo scénický časopis Rozrazil o demokracii, jehož pražská derniéra 17. listopadu 1989 vyústila ve stávku. HaDivadlo vždycky trochu zlobilo, ale vždycky mu šlo o svobodnou a vášnivou divadelní tvorbu, ať ji provozovalo kdekoli, v Kabinetu múz nebo v brněnské Alfa pasáži.