Gorodok (1993)

Pochopitelnost některých gagů je tak nahraně, protože mnohdy jako Češi neznámě ruské nuance nebo aktuální společenskou situaci. Podobně jako by Rusové nechápali české Silvestry. Tedy ty ze sedmdesátých let. Pokud jsou však skeče založeny na obecné znalosti ruských dějin, pak jsou nečekaně zdařilé, jako například Josif Stalin, propagující Snickers (kupodivu nemusí jít o anachronismus).

V rámci studia jazyka můžu jedině doporučit, i když pochybuju, že se najde mně podobný cvok. Posloucháte mluvu a ještě se u toho trochu zasmějete - nebavilo mě úplně všechno, ale už jenom to, jak ti troubové byli občas namaskovaní a oblečení, stálo za to. :-)
Ke srovnávání - Anglán i Rus sice pije čaj, ale každej asi trochu jinej a jinak.
(Viděno nedávno asi šest dílů na ČT2.)

Právě že Rusové mají smysl pro humor, asi hodně z vás nevidělo jejich spousto jinych tv poradu a divadel, jsou jich mraky a tech komiku je hromada a ten kdo rika ze ne tak o tom neví nic. Ano musim priznat gorodok neni moc uspesny az na nejaky vyjimky v scenkach ale urcite bych nerikal ze Rusove nemaji smysl pro humor a kvuli jednomu poradu hazel vsechny do jednoho pytle. Toto je presne pripad Zdenka Izera driv popularni a uspesny a po 5 letech se vratil zpet na obrazovky a je to des a bida , koukal jsem na to prvnich 10 minut a vtipy na urovni decek ze 6 tridy. Tihle dva komici treba za sebou maji lepsi zacatky, to z vas tady nikdo neuvazoval.

Videl som to v roku 2009, Rusko mi je cudzie a čerstvo postsovietske obdobie si pamätám iba veľmi, veľmi matne, a preto sa nestránim označiťGorodokza trápnu prehliadku nevtipných skečov, ktorých sofistikovanosť je porovnateľná s tými najhoršími programami stužkových slávností. Chcel som tomu dať šancu, diel som dopozeral do konca, ale už keď sa na scéne objavila gigantická hovoriaca šiška (kobliha), ktorú protagonisti použili ako bowlingovú guľu (akože vtip), vedel som, že toto nie je pre mňa a že po skončení tejto časti siGorodokuž nikdy viac nepozriem. Aspoň nie triezvy.

Úspěšný pokus o satiru raně postsovětského Ruska vyniká stále snahou o původní pohled, vymanění se z bezduchého kopírování často stupidních západních sitcomů a skutečné satirické vyrovnání se se stále sovětskou realitou jelcinského období. Nevyrovnanost a místy i tápání či samoúčelnost některých scének jsou zřejmé; srovnáme-li je však s našimi "perlami" typu MrGS nebo TELETELE, srovnáme nesrovnatelné; a tomu lepšímu typu VŠECHNOPÁRTYSHOW (jakkoliv žánrově toto srovnání kulhá) či ČESKÁ SODA se GORODOK naopak minimálně vyrovná. Buďjakbuď tento průhled do ruské reality dnes už také historické doby i dnes nepostrádá sympatickou zajímavost a živost.