Game Story (2024)

Promarněná příležitost, kdy se spousta peněz, úsilí a času přetavila pouze ve špatně udělaný dokument. Trapné pokusy o vtipy, tvůrci se evidentně utrhly z řetězu s používáním archivních záběrů, špatný a neprofesionální komentář, pokud už se podaří udělat rozhovor s Golden Triangle (což nebyl pouze Fuka) tak tam z toho dám cca minutu? U někoho jednu větu??? Takže ve výsledku tam je víc kravin než zajímavých věcí! Tohle mohlo být přímo pro mě a mojí bublinu, ale je to pro nikoho a výsledkem je velké NIC.

Videohry jsou neodmyslitelnou součástí mého života. Již od útlého věku mě fascinoval svět plný fascinujících věcí, které kinematografie a literatura nenabízí. Když jsem se dozvěděl o dokumentu, který se zabývá českým videoherním průmyslem, spadla mi překvapením čelist.Gamestoryje ve skutečnosti projektem, který si na dokument pouze hraje.
Na celém „dokumentu“ mě překvapil způsob, kterým jsou informace podávány.Gamestoryje prapodivnou kombinací parodie a dokumentu, která místy sice funguje, ale po většinu času je trapným výtvorem připomínající prezentaci na úrovni základní školy. Projektu by neuškodilo, kdyby byl delší a určitá témata rozdělil na několik částí. Rozhovory s herními vývojáři (a vývojářkami) byly zajímavé, leč krátké; jejich pohledy a názory na videoherní průmysl byly místy i poučné. Každý z nich toho prozradil o svém zaměření a svých zkušenostech mnoho. Začátky, postupné krůčky a úspěchy každého z nich by zasloužily větší pozornost.
I přes své nevhodné zpracování jeGamestory„dokumentem“, který svůj potenciál nevyužívá na maximum. Po prvních třech epizodách jsem byl zklamaný a o existenci tohoto projektu jsem začal pochybovat. S přibývajícími epizodami se z něj vyklubal docela slušný dokument s obohacujícími informacemi a zajímavostmi. Z celého „dokumentu“ se dalo vytěžit víc a 15minutová stopáž je pro projekt tohoto zaměření strašně krátká.
Když se ohlédnu za hrami, které jsme za těch pár dekád vytvořili, nutí mě to uronit slzu. Česká videoherní scéna je sice stále mladá, ale není v plenkách. Za těch několik let, co se Čechům a Slovákům dostalo do rukou mocného vynálezu v podobě počítače, jsme vytvořili řadu zajímavých kousků, které se právoplatně zapsaly do videoherní historie.

Vtipný, zajímavý vhled do neznámého světa her, vývoje a programování. 10dílná minisérie provází sledovatele od počátků rozvoje počítačů v ČSR, až po současnost. Bylo příjemné sledovat postupný rozvoj, nápady a kluky, jak se z nich stávali praví programátoři. Z koníčku, který si mohl málokdo dovolit se stali úspěšnými muži na poli PC her. Překvapila mě velká spousta informací, jako třeba, že několik her bylo i nejprodávanějších na světě. Všichni byli sympatičtí nerdíci ve svém světě. To se mi líbí. Plná hlava nápadů, zapálení a vizí. Celý dokument byl však zakončen velmi hořkou pachutí. Samozřejmě v tom měly prsty zase ženy a trošku mě zklamalo, že ač jsou v tomhle chlapi prostě lepší a není třeba se za to stydět, tak tvůrci stejně museli poukázat na ženské. V tomto mužském businessu. Byla to pro ženy spíš medvědí služba. Vůbec jsem nezaregistrovala, že ženy v sérii chybí. Navíc by mi to bylo jedno a je zcela očividné, že chlapům to jde prostě líp. Proto nechápu, proč chtěli tvůrci ženy potopit a na sílu je nacpat tam, kam zkrátka nepatří. Byl to pro nás spíš výsměch. Jejich hry by si zahrála leda tak jiná, zakomplexovaná vege lesba. Škoda posledního dílu. Jinak mě to vtáhlo a chtěla jsem další a další díl.

Vesměs povedená jednohubka o historii a současnosti herních vývojářů v našich luzích a hájích. Dozvíte se spoustu nových informací a poznáte několik šikovných lidí (které jste už možná dříve znali). Jen škoda že to bylo tak krátké. Většina dílů si zasloužila více minut. Intro a outro mohlo být kratší a bylo by tak více prostoru pro náplň dílu. Škoda že zde nebyla epizoda o herních pořadech (GamePage, Indian, Re-play). Zároveň se sluší zmínit, že po závěrečném díle zůstane u mnoha diváků hořká pachuť.

Je super, že si nějaké mainstreamové médium všimlo, že existují počítačové hry, že je to miliardový průmysl a zároveň plnohodnotný umělecký obor, a že Češi jsou v tom dobří. Takže ČT vytvořila (fanfáry!) deset čtvrthodinových epizod a ještě je uklidila jen na iVysílání, aby na to náhodou někdo nenarazil jen tak při přepínání programů. Téma by si zaloužilo mnohem delší stopáž jako jiné obory, které ČT dokumentuje, ale aspoň něco. Už tak krátká stopáž je dále ředěna spoustou prostřihů na zcela nesouvisející záběry, což mělo asi být vtipné, ale většinou to šlo úplně mimo mísu. Uchechtl jsem se jen u Václava Bendy dělajícího "éééééé". Takže seriál lze vnímat jen jako "úvod do problematiky", a pokud vás zajímá, co ti zajímaví lidé povídali, musíte si o nich najít sami další pořady na Youtube. Co se naopak povedlo, jsou archivní záběry na protagonisty, kteří v seriálu vystupovali nebo o nich byla aspoň řeč. Po 30 letech jsem tak poprvé viděl "živého" Jana Eislera, ne jen na fotce. Výběr her a tvůrců je reprezentativní, i když pár důležitých her chybí. Musím se ještě zastavit u propírané poslední epizody, která kromě übertrapného názvu působí dost "na sílu" a do seriálu nezapadá. Při vší úctě k vystupujícím slečnám si pozici vedle Vávry, Dvorského či autorů Factoria a Beat Saberu se svými studentskými projekty, které nikdo nehrál, nezaslouží. I moje žena, která hry nehraje, ale seriál ji bavil, na konci prohlásila, že ji žádná z těch holčičích her nezaujala.