Emma (1972)

Na tuto sérii padne rčení, že "když je něco dobré, není to věrné a když je věrné, není to dobré" jako zadek na hrnec. Toto je snad první adaptace Jane Austen, která se mi vůbec, kromě několika okamihů, nelíbila. Představiteli počínaje a scénářem konče. Pan Knightley je naprosto nepadnoucí, Emma šílená a i zpěv a klavír Jane Fairfax (vždy a všude vychvalované a prostě nejlepší) jsou fádní a k bravurnímu výkonu talentované mladé dívky mají hodně daleko. Na druhou stranu tak scéna, kdy jí všichni uchváceně naslouchají, byla čisté herectví, protože to předstírání dalo zabrat! Prostě jeden nestačí žasnout, jak a kde se to mohlo pokazit, když tam postavy říkají své repliky věrně...(15.12.2019)

Nejsou to úplně čisté 4*, spíš tak 3,5. Těžko vyčítat televizní inscenaci z roku 1972 nulovou výpravu, statické scény nebo absenci hudebního doprovodu. S tím už člověk musí tak nějak počítat. Nadruhou stranu takovou věrnost, s jakou tvůrci zachytili všechny vedlejší dějové linie a propletené vztahy mezi tolika postavami, v žádné z pozdějších verzí neuvidíte. Částečně proto, že do filmu se zkrátka všechno nevleze, a kromě toho současné adaptace kašlou na všechny ty odbočky v ději, které sice zpomalují tempo, ale jsou klíčové pro vývoj titulní postavy, a soustředí se spíš na vztah hlavní dvojice, což je zase problém tohoto zpracování, které by potřebovalo trochu výraznějšího pana Knightleyho. Zkombinovat tyhle dva přístupy, a mohla by vzniknout dokonalá verze Emmy, na kterou pořád ještě marně čekám.(26.05.2011)