Easy (2016)

Nevybavím si, jestli jsem dosud viděl seriál, kde by mě každá série bavila více, než ta předcházející. Easy bude asi první. Hrozně moc se mi líbilo, jak se seriál vracel k různým postavám a ukazoval je po čase v dalších životních problémech. Líbilo se mi, jak často některé události/díly nebyly dořečeny. To hodně kopíruje životní realitu. Uznávám, že některé příběhy byly slabé (černošský prodejce), jiné samostatné příběhy byly ale skvělé (prostitutka, komunitní honba za zlodějem – tady božská Aubrey zaválela). Celkově mě to přijalo, vzalo mezi sebe a nechalo mě to se do příběhů vcítit. Čím déle jsem na to koukal, tím více jsem si zamilovával Elizabeth Reaser a Jacqueline Toboni. Moc potěšila skvělá Kate Micucci, kdy jsem ji poprvé viděl v neztřeštěné a záměrně nekomické roli. První série ***, druhá ****, třetí *****.

Pustil jsem si první tři díly a u třetího mě to strašně přestalo bavit. To je tak nudná věc proboha. Postavy jsou strašně nezajímavé, styl vyprávění pomalý, nudný a vlastně vám to nic neřekne. Téma má být v rámci antologie ale mě to přišlo strašně prvoplánový a bez nějaký hlubší myšlenky. Jako koukat na 30 minutový díl o tom jak manželka předstírá, že je sexuálně, potažmo v manželství, spokojená když jí frajer vycáká za 1 minutu je opravdu k pláči. Třeba to někoho může bavit ale ja potřebuju mít u seriálu nějaké spojení s postavami a tady vás nikdo absolutně nebude zajímat a vlastně nikoho neuvidíte déle než v jednom nebo dvou dílech :D

Tohle je tak strašně low-stakes, že je to až nezajímavé, většinu času to nikam nevede a téměř nic se tam nestane. Pointu člověk musí hledat s mikroskopem a i tak ji většinu času vůbec nenajde. Povídka prostě jen tak nějak doběhne a vyšumí. Nejvíc to dokáže zaujmout snad jen nahotou a některými slavnějšími jmény, ale to na kvalitní seriál nestačí.

Vezměte libovolné české hořkoladké drama a prdněte na to nálepku Netflix. Nemá šanci mě oslovit něco, co je "ze života" a byl bych pokrytec, kdybych zatracoval nekonečnou Ulici a zároveň vyzdvihoval Easy, které je o tom samém, jen anglicky. Je to jak sledovat přes okno sousedku věšící prádlo, a zhruba stejně zábavné.

Swanberg chtěl být upřímný a to se mu povedlo! ___ Série střípků nevšedních všedností života. Zrcadlení zkušeností se seriálem může člověka udělat lepším, empatičtějším a pomůže si uvědomit, že ačkoliv to skoro vždy nevypadá, tak při kontaktu s jinými osobami máme vždy proti či při sobě citlivého člověka, který pod nánosem zkušeností a/nebo i jako obrana před zraněním vlastní duše, je více či méně na povrchu zatvrzelým, ale uvnitř je to komplikovaný labyrint zřetězených, nevysvětlených a často zmatených, ale vždy opravdových citů, jejichž odhalovaní není vůbec běžné, ať už před někým, nebo dokonce před sebou samým.