Death's Game (2023)

Death’s Game je za mě neskutečně povedený počin, který má nejenom dost neotřelý a originální námět, ale zároveň citlivě pracuje se společensky stále tabuizovaným tématem sebevraždy. Osobně pro mě bylo příjemné vidět, že se seriál nedal moralizující cestou, kdy by sebevraždu jako takovou hned nutně odsoudil, ale spíš poukazoval na skutečnost, že nikdy nic není tak černobílé, jak se může na první pohled zdát. Náš hlavní hrdina, Choi Yi-jae, k tomuhle názoru během jednotlivých dvanácti životů, které musí za trest od Smrti absolvovat, postupně dospívá. Když už zmiňuju těch dvanáct životů, rozhodně musím pochválit, že byl každý úplně jiný a tím pádem si seriál skvěle držel moji pozornost. Zároveň na mě hodně pozitivně zapůsobilo, že ač byla hlavní postava napříč jednotlivými životy pokaždé ztvárněna jiným hercem, tak to nikdy nepůsobilo, že bych sledovala někoho jiného. Vždycky to pro mě byl Choi Yi-jae, i když tvář měl jinou. Hrozně ráda jsem viděla jmenovitěLee Jae-wookaaLee Do-hyuna, za mě jsou oba naprosto fantastičtí herci a jejich epizody mě možná proto dojaly úplně nejvíc. Ať nejsem úplně zaujatá, tak ještě zmíním tu detektivní linku, která pro mě přišla dost nečekaně, ale zároveň mě hrozně nadchla a patřila k nejsilnějším částem seriálu. V ten moment jsem si opravdu užívala, jak se začínají jednotlivé životy propojovat, přišlo mi to fakt geniální! Moje jediná výtka směřuje asi jen k samotnému závěru seriálu. S tím jsem byla sice spokojená a naplnil moje očekávání, ale přišlo mi, že skončil trochu náhle. Za mě tam klidně mohla být ještě scéna, ve které se Choi Yi-jae znovu setká se svou mámou a přítelkyní, to by té dojemnosti nasadilo korunku. Ale to je jenom taková drobnost, jinak tohle byl naprosto bezchybný seriál.

Po zhliadnutí má človek mix pocitov, ktoré odrážajú všestrannosť filmu. Nechýbala tu originalita, prekvapivé momenty, smútok, beznádej, láska, brutalita ktorá by mohla konkurovať viacerým hororom, posolstvo. Zároveň napätie, ktoré diváka núti pozerať ďalej a každá jedna časť je zaujímavá, iná, niekedy aj zábavná. Musím vyzdvihnúť herecké výkony, prácu kamery, hudby a celej réžie. Hlavné posolstvo dáva nádej aj v beznádeji.

Tenhle seriál mi totálně "odjebal dekl". Ač to ze začátku tak nepůsobí, je to: promyšlené, zábavné, akční, romantické, kruté, něžné, melancholické, komediální, detektivní, filozofické, hororové... jo a obsahuje to i nějaký ten sociální komentář a agitku proti sebevraždám. Říkáte si, že kotel tak různorodé polívky, zákonitě nemůže chutnat dobře? Opak je pravdou. Autoři se nebojí střídat žánry, stejně jako se nebojí střídat známé korejské herce. A ač vás Smrtka ze začátku bude srát, nakonec ji (steně jako hlavní hrdina) rádi uvidíte...

Jsem rád, že jsem se k tomuto počinu dostal. Slečna smrt je tady skvělá. Jen teda začátek si mě získával pomaleji, a konec mě zcela neuspokojil. Avšak střed seriálu je skvělý a ačkoliv tam jsou sem tam nějaké chybky, tak to divák odpustí a užívá si scénaristické hrátky s časem, prostorem a provázaností. Hodně mě zaujala ta nekompromisnost a syrovost, plus spousta zajímavých témat, toho si od tvůrce cením. Především to, jak si scénář často s divákem hraje a dokáže jej překvapit.

Nejduchovnější film/seriál, co jsem kdy viděl. Tolik motivačních myšlenek, tak báječně poskládaných. Stačí jen sedět a vnímat. / Korejští herci mají nějaké speciální kurzy na slzení. / Stále ještě nerozumím asijské mimice, gestikulaci a intonaci hlasu. Vždy je pro mne překvapením, když se vyznává láska jako když bojový křik u nás.