De Gaulle (2020)

SeriálDe Gaullepřipomínající život jedné z nejvýznamnějších osobností novodobých francouzských dějin je bohužel krajně únavný a nezáživný. Zcela jistě se to dalo natočit poutavěji, ale tvůrci se zjevně potýkali s nedostatkem finančních prostředků. Docela se divím, že jsem těch šest rozvláčných epizod přestála bez újmy na duševním zdraví. Patrně mi k tomu pomohl zdařilý hudební doprovod. Toť ovšem jediná věc, kterou můžu pochválit. (45%)

Chmurně vážný nudný seriál.1)  Nevím, jak moc odráží herecké obsazení skutečnost, ale představitel de Gaulla nemá absolutně žádné charisma, generál je prezentován jako oživlá vosková figurína. Neumím si představit, že by dokázal strhnout statisíce lidí k následování._____ 2)  Z mého pohedu zajímavý úhel pohledu ze strany protifašistické Francie nedokázal vyvážit celkovou sterilnost díla. Film by mě neuspokojil ani jako hraný dokument, natožpak jako umělecké dílo._____ 3)  Četba české Wikipedie (o podstatně podrobnější francouzské verzi ani nemluvě) mi přinesla mnohem větší uspokojení, než sledování seriálu._____

Klasický pojatý životopisný seriál o velkém státníkovi světového formátu. A byť se tvůrci snažili i o jakýsi osobnější pohled skrze jeho rodinné vztahy, působil na mě hodně popisně, aniž by pronikl víc pod povrch, do hlubšího pochopení generálových pohnutek mimo obvyklá klišé a pronášené fráze. Faktograficky jistě poučné, ale nic víc.

Charles de Gaulle je jedna z nejvýznamnějších postav francouzské historie a nejspíš nejdůležitější té novodobé. Bez něj by už nebyla Francie Francií. Buď by ji ovládlo Německo, nebo by se stala kolonií USA a Británie. Ještě, že se generál nenechal strhnout a trval si na svém. Právě meziválečné období je tím nejzajímavějším. Možná by se dnešní prozápaďáci měli podívat, jak si po válce chtěla Amerika trhat kusy Francie s tím, že si to prostě zaslouží a Francouzi mohou být rádi, že jsou rádi. A jak drze, sebevědomě a s jakou přirozeností přišlo Churchillovi, že je De Gaulle jen vzteklý pes, který neumí být vděčný. Další díly se už trochu plácají v tom, že generál tak trochu nevěděl, kdy odejít ze scény. Ne, že mu jeho lid nebyl vděčný za to, co udělal. Ale nové Francii už jaksi neměl co dát. Mladá generace nehodlala poslouchat rodiče natož někoho staršího v Elysejském paláci. Bouřili se a nevěděli vlastně proti čemu. Proti všemu. Rozhodně mohl De Gaulle odejít důstojněji. Ač voják, tak nepostrádal to, co ti dnešní prezidenti nemají. Moudrost a uznání samostatnosti ostatních států. Když se dívám na to, co se děje v současné zemi galského kohouta, říkám si, že je dobře, že se toho slavný generál nedožil.

De Gaulle je klasickým životopisem, kterých se v posledních letech objevuje poměrně dost, a to dílem takovým, které se snaží servírovat co největší možné spektrum informací, ale zapomínán a to filmařské, tedy vybudovat nějaký příběh. Proto pak výsledek působí někdy více jako hraný dokument, než klasický seriál. De Gaulle a jeho osobnost jsou pochopitelně tahouny, herecký představitel dobrý, ale v přehršli encyklopedických dat ani tak nedokážou vybudovat u diváka větší emoce.