Carole & Tuesday (2019)

(po první polovině)I přes o něco odlišný hudební rozhled než měl mnou oblíbenýKovboj Bebopse to dobře poslouchalo. Složením postav i kresbou je to to samé (dobré). Příběhově je to (alespoň zatím)stokrát viděný underdog storyvčetněnudně předvídatelného tournament arcu. I přes poměrně dost písní (byť ne příliš rozdílných) u mě jako vrchol stále zůstává jam z první epizody (nepočítám-li písničku ze závěrečných titulků, která byla "vyplýtvána" na bláznivý videoklip, a u které jsem si vzpomněl na píseň ze závěrečných titulků prvních dvou řadSvTFoE)Ba co víc, dokonce je můžete i vidět naživo.Zůstává mi pouze záhadou, proč titulní duo zpěvaček mimo zpěv dabuje někdo úplně jiný, anglicky i japonsky.Mrzí mě také, že se neudržel zvyk nějakým způsobem zařadit název písně/epizody do děje jako v případě True Colors. Alespoň do 11. epizody.(po druhé polovině, na Netflixu trefně zpřístupněné den před fiktivními narozeninami Carole)Sotva nudně převídatelný tournament arc skončí, roztočí se kolotoč událostí, na který sice v seriálu není dostatek místa, takženěkteré situace jsou řešeny hodně zkratkovitě, i tak se ale najde spousta příležitostí krozdávání útržků životních filozifií. Co naštěstí nebylo řešeno zkratkovitě byly písně, kterých bylo stále dost, byly však již dostatečně odlišné a ještě více kvalitní. Několik dílů před koncem začne být zároveň jasné, kam se bude seriál ubírat, přičemž končí podobně uzavřeně jako již zmíněný Kovboj Bebop.

Největším úpadkem Carole & Tuesday je, že ve finále až tak moc neřeší vedlejší postavy, které hýbou příběhem poměrně dost. Dočkali jsme se dnes posledního dílu.. a já získala mnoho dalších otázek, které mi seriál prostě pořádně nezodpověděl. Moje nejoblíbenější postavu od počátku byl Tao (takže se autoři pochopitelně rozhodli mu dát, co nejméně prostoru, ale budiž.. to už tak bývá), ale v druhé třetině se to trochu zlepšilo. Spíše třetí čtvrtině.. Angela mi nakonec byla sympatičtější, než všechny hlavní postavy dohromady. Kek, tomu říkám výsledek.... Carole & Tuesday, duo tak odlišné, jak si to zákon anime přeje. Proč ne. Bohatá holka, dcera kandidátky na prezidentku Marsu, a holka ze Země. V průběhu 24 dílů se tam mihne i plno dalších důležitých a nedůležitých postav, které si buď nějakým způsobem zapamatujete, nebo na ně s radostí zapomenete. Častokrát jsem viděla komentáře, které Carole & Tuesday přirovnávají k NANĚ - a tito lidé mají i nemají pravdu. Ano, je to o hudbě, ale rozhodně hůř podané, než v Naně ("Hej, Tue, nemůžu spát, jsou dvě hodiny ráno, půjdeme složit nějakou písničku na další koncert, o kterém jsem se dozvěděly den předem?" *rve si vlasy* Nope, nebudu se rozčilovat, tohle je moc i na mě). A ne, příběh se poté stočí jiným směrem, k politice... a to mi místy připadalo zmatené a neúplné. Proto ty otázky na konci, které mám pořád v hlavě. Hlavně poslední Taova scéna s Angelou - nějaké podrobnější vysvětlení?? Asi ne. Ani jeden OP mě nezaujal, líbil se mi jen druhý ED, který posléze krásně odrážel, co se s příběhem dělo (aspoň něco). Zbylé písně byly zajímavé, názvy dílů odkazovaly na skutečné písně. Zajímavý detail. Když se na to tak dívám a přičítám a odečítám, jsem někde na 7,5/10. Spíš slabých 7/10. Ale rozhodně to lepší anime z jarní sezóny. (Na to, že se jednalo o original work)

Bylo by to skvělé, nebýt toho, že se jedná o věc vytvořenou na objednávku Netflixu. A je to na tom příliš poznat. Propaganda, některé vynucené prvky.... A tak je zde možné najít skvělé okamžiky, stejně jako chvíle, kdy se oči protáčí v sloup a divák posouvá dál. Škoda.

Má to spoustu hudby, ale v paměti utkví jen některé skladby. Nápad se zasazením na Mars není špatný, ale potřeboval by ještě trochu propracovat. Hlavní hrdinky jsou Mary Sue jak vyšité, ale nerozčilují svou přítomností. Zajímavější jsou spíš vedlejší postavy, ale ani u nich se nedá mluvit o nějakém výraznějším vývoji. Zápletka je příšerně otřepaná, ale dá se to sledovat. Jede si to podle jasně daného vzorce, ale občasdovede překvapit. Seriál je bohatý na nejrůznější dějové kličky a zvraty, ale stejně ve výsledku působí jako prostinká pohádka. Udrželo to mou pozornost do konce, ale zároveň nepohltilo. První opening i ending dobrý, ale druhý opening i ending nic moc. Režíroval to Watanabe, ale nepůsobí to tak. Chtěl jsem víc, ale nedočkal jsem se. Lepší než leckteré hudební anime, ale od téhož režiséra je třeba mnohem lepšíSakamiči no Apollon. Zvažoval jsem dát lepší 2*, ale dávám horší 3*. Měl jsem původně chuť na ležák, ale asi si dámale.(27.01.2020)

Bohužel průměrné anime, přestože se tvůrci snaží, je tam spousta nových písní, je pěkně animované, nedokáže zaujmout tím nejdůležitějším a to jsou postavy. Nějak ani nevím, že by se vyvinuly, vlastně jsem nějak nedokázala zaznamenat jeji progres na poli hudebním... skoro jako by to šlo samo bez námahy. Jasně, měly své trable, ale vlastně to bylo úplně jedno. I kdyby žádné neměly, nic by se nezměnilo. Na tohle anime se tedy nekouká kvůli postavám, ale spíš kvůli režisérovi a nakonec snad i kvůli písním (já mám ráda filmy, které jsou o hudbě, takže to byl další důvod, proč jsem k tomu usedla). Ale tak nějak trvalo hrozně dlouho, než jsem anime dokoukala, neumí úplně chytnout. Je povrchní. Ale nakonec pokud to berete jako oddechovku k jídlu, naprosto dostačující. 50 %.(27.11.2019)