Bobovy burgery (2011)

Po 12 řadách konečně hodnotím. Výborný seriál, který si postupně našel svůj styl a stal se jistým způsobem protiváhou jiným animákům o amerických rodinách. Oceňuji, že je to mnohem přátelštější seriál, kde se členové rodiny mají očividně rádi a pomáhají si. Každý má to svoje, můžou si ze sebe utahovat, ale když na to přijde, tak se jeden za druhého postaví a pomáhají si bez toho, aby to bylo zlomyslné. I ve vztahu k většině lidí mimo rodinu je to většinou až na výjimky spíš pozitivní a seriál si málokdy z lidí utahuje jen na základě toho, jací jsou a nepotřebuje je urážet. Pak že to nejde. 
Od věcí jako Simpsonovi se liší také tím, že tentokrát je to opravdu z chudšího prostředí a rodina musí řešit existenční problémy a nemůžou si dovolit žít nad poměry ve vlastním domě jako právě Simpsonovic rodinka. Celé je to i tak podané s humorem a nepůsobí to nijak depresivně, protože se to nakonec vždy nějak vyřeší. 
Celkově pozitivní seriál, který dokáže velmi často rozesmát a ke kterému mě zatím neomrzelo se vracet. 80 %, protože přeci jen ne úplně vždy je to posvícení a nikdy to nedosáhlo kvalit těch top seriálů, jen si to drží svou vysokou kvalitu.

Po zjištění, že i tenhle seriál se dočkal vlastního filmu (přičemž to není typ seriálu, který by v něm měl co nabídnout, ale to tady nebudu rozpitvávat, když to ještě nevím), jsem se rozhodl po večerech udělat rewatch několika epizod, abych pak do filmu nešel jen s mlhavými vzpomínkami z dětství, kdy jsem to prvně a naposledy viděl. Trend amerických sitcomů o běžných a přesto atypických rodinkách fungoval už kdysi dávno v hrané podobě, dal vzniknout spoustě kultovním záležitostem, které se dočkaly mnoha řad. V rámci animovaných sitcomů tohoto typu pak největší úspěch slavily dva celosvětové, dodnes běžící trendy - Simpsonovi a Griffinovi. Zatímco první seriál sází na bizarní disfunkční rodinu, která se ale i přesto má ráda, druhý zase funguje na základě velice specifického humoru. Mezitím vznikla ještě spousta jiných animovaných sitcomů o rodinách, z nichž některé také slaví určitý úspěch, nebo rychle skončily, ale žádný z nich nemá takový ohlas, jako výše zmíněné dva. Pak tu ještě je třeba Americký táta, ale ten je od tvůrce Griffinů a dá se tak čekat, že je sledovaný už jen kvůli tomu - stejně jako Futurama. A pak tu jsou Bobovy burgery, mimo tyhle škatulky, kteří prostě přišli a doposud jedou. Snažil jsem se zjistit, proč a dospěl jsem k názoru, že hnacím motorem pro úspěch jsou charaktery postav a zvolený (originální) humor, přičemž fungovat musí obojí. Například dnes již zapomenutí a neznámí Obloukovi měli sice bizarní a originální postavy, ale jejich humor nedokázal přinést nic nového, vlastně byl až moc všední. Bobobým burgerům ale funguje obojí, ačkoli ne v kombinaci, která by mi zrovna sedla. Ale máme tady zvláštní rodinu, jejíž specifické rysy si zapamatujte už po první epizodě a do toho i vcelku svébytný humor, vycházející právě z charakterů postav - Tina je naprosto apatická teenagerka bez výrazu a emocí, Louise je malá holčička s podezřelou zálibou v morbidnostech... A dalo by se mluvit i ostatních, ale u nich je to nejvýraznější. Taktéž jsou dysfunkční, občas překvapivě drsní např. ve způsobu jednání dětí nebo některých zápletek epizod, ale stále nechybí efekt důležité pospolitosti a hřejivých happy endů v každé epizodě. Na první pohled to tak vůbec nemusí vypadat, ale celkově z toho je alternativa pro ty, kterým už Simpsonovi nepřijdou objevení, Griffinovi moc ujetí a chtějí něco mezi, co by ale skutečně bylo někde mezi, tz. ne mix obojího, ale něco svého, co obojí lehce připomene, ale nikdy ne tak, aby to působilo jako jejich byť jen mírné vykrádání. Osobně mě tam baví jen Louise, vzhledem k jejímu věku z ní často vypadnou opravdu zvláštní hlášky, ale z mnou viděných epizod je to vyloženě jak co. Některé epizody jsou geniální (třeba ta s lupičem nebo Bobem zaseklým mezi stěnami), jiné jsou vyloženě meh nebo stojící hlavně na fekálním humoru, což je ale typický prvek spousty amerických děl, takže ani Bobovy burgery v tom nejsou výjimkou. Rozhodně ale je poznat, že to je stylově někde jinde a že má potenciál pro širší vlastní publikum, ale pro mě to je jen malá kuriozita a asi nic víc.  3*

Ale joooo... bavil som sa. Humor ma celkom bavil, aj keď je pravda, že som si častokrát prial, aby bol proste drsnejší. Aby na tom a tom mohla postava vtipne zakomponovať vulgarizmu, alebo pikantnejšiu poznámku, pretože si to tá scéna proste pýtala. Postava sa z toho síce dokázala dostať slušnejšou verziou daného vtipu s podobnou pointou, ale nebolo to proste ono. Skrátka zo seriálu tak nejak cítite, že necieli výhradne na dospelých, ako by možno aj chcel, ale hlavne na publikum cca. 15+. Ale stále je to tak na 3.5 hviezdy a označím radšej 4, lebo aj ten soft humor zvládne neraz zabaviť.

Taková běžná NEJVĚTŠÍ ULTRASRAJDA VŠECH SRAJD, která se snaží navázat na úspěchSimpsonových(které taky mají smysl tak do 20. série, pak je to ale i tak jen velmi vzdáleně podobná srajda, jako tohle). Stejně tak tu máme stejnou NEJVĚTŠÍ ULTRASRAJDA VŠECH SRAJD jménemAmerický tátaneboGriffinovya vlastně NAPROSTO VŠECHNY animované seriály, které chtějí působit, že jsou ze života, jenže výsledek je VŽDY tahle nekonzumovatelná srajda, která má s reálným životem společného akorát to, že tam jsou lidi, auta, zvířata, domy, jídlo... a to je vše. CHYBÍ SCÉNÁŘ! I sebeblbější umělá inteligence by uměla vymyslet něco v tomto duchu, ale něco na co by se dalo dívat alespoň 5 min.

Jak už tady někdo trefně poznamenal, něco mezi Simpsonovými a South Parkem. Pravda, některé díly vyjdou tak nějak naprázdno a fekálního humoru by mohlo být podstatně méně (a pak by byla postava Belcherovic syna takřka zbytečná). Jenomže jako celek je to nějakým záhadným způsobem vtipné. Nejspíš to dělá kombinace členů Belcherovic rodiny: Bob, který je smolař, ale tak nějak stoik, jeho žena, která si touží kompenzovat bezútěšnou realitu a někdy se divím, že ji Bob ještě nezabil (asi jen kvůli dětem), Gene, který je prostě prase, Týna se svým hýkáním a čerstvě probuzenou pubertou, no a hlavně a především Louise, která je ukázkovým psychopatem a většina dospělých by, myslím, s chutí občas prováděla to, co ona. Občas jakoby mimoděk trousí perly, které vyvolají spontánní výbuch smíchu (a u některých je záhadou, že v dnešní překorektní době můžou na televizní obrazovky). A celé je to uvěřitelné: žádné nenadálé cesty přes půl světa s otazníkem, kde na to ti lidé najednou vzali, žádné lety hlavy rodiny do vesmíru a podobně. Prostě jsou nižší třída a tomu to taky odpovídá. A po dlouhé době musím ocenit dabing, alespoň ten od Novy - Ladislav Cigánek Bobovi fakt sedí, Klára Šumanová je pro Lousie jako dělaná, ovšem špičkou jsou Týniny záchvaty v podání Jiřího Köhlera