Atri: My Dear Moments (2024)

Random směska celkem zajímavého odlehčeného postapa a v podstatě nezajímavého, o to ale zdlouhavějšího bloumání kolem pseudoproblému, jestli má emocemi vybavený robot srdce. (Tedy jestli se k němu chovat jako k věci nebo jako k člověku.) Přičemž se postupně ukáže, že ten problém řešení vlastně nemá, protože Atri se chová přesně tak, jak se to tvůrcům zrovna hodí pro potřeby vytváření dramatických, romantických nebo srdceryvných situací. Stejným způsobem je zacházeno i s většinou ostatních postav. A finále je samozřejmě přesně to sci-fi klišé/citová vydíračka, kterou poučený divák od tohohle námětu očekává.(14.01.2025)

Věřím, že pro mnohé může býtAtri: My Dear Momentsvelmi silnou, emocionální a hořkosladkou podívanou. Mě bohuželzase až tak nedostalaa v mnoha ohledech mi přišel celý seriál až přílišprůhledný. Možná se projevil můj vnitřní cynik, ale už když jsem si četl obsah a koukal natrailery, tak jsem si dělal v hlavě jistou představu, kterou seriál poměrně přesně naplňoval. Jak to funguje v praxi? No třeba když čtete, žehlavní hrdinamá po tragické nehodě jen jednu nohu, tak už si v hlavě malujete obrázek mladíka s depresemi a traumatem, když pak čtete, že objevíAtri, tak je vám jasné, že jedním z témat bude, že mu bude energické robo-děvče vracet chuť do života. A je to robo-děvče, takže očekáváte klasickou otázku, zda může mít robot duši (dobře tady srdce). A když v další větě máte, žeAtriztratila paměť, hned víte, kde se bude skrývat první velké drama. A tak to jde celou dobu i během samotného sledování, takže i na úplném konci předemodtušíte, jak se kdo rozhodne, ale jak to ve výsledku vlastně dopadne.Atrimě zkrátkanepřekvapilaa samotné podání aninebylo dostatečně silnéna to, aby mě dokázalo nějak víc dojmout. Ale tohle bude spíš můj problém, vzniklý z toho že už jsem viděl poměrně slušnou dávku anime podlevizuálních novel(takže mám jistou představu, jak jsou psané mnohé zdejší příběhy), stejně jako anime s podobnou tématikou (vzpomněl jsem si během sledování třeba naPlastic Memories). Co můžu pochválit je vizuální zpracování, které je podle mě velmi dobré a často ihezké. Stejně tak hudbu jsem si užil, moc se mi líbilopeninga snahabyla cítit a slyšeti v rámci doprovodné hudby. K postavám jsem si taky dokázal docela vybudovat vztah, i když asi ne tak silný, jak bych si přál (možná by to chtělo ještě víc prostoru a času), přesto dostatečný na to, aby mě zajímaly a chtěl jsem jim fandit. SamotnáAtribylaroztomilá, občas ale i trochuotravná. Chemie mezi ústřední dvojicí mi mocnefungovala, kromě samotného finále jsem tam necítil nějakou extra velkou romantiku a celá ta osudovost jejich vztahu k tomu také nepomáhal spíš naopak – bylo to až moc takové „mám tě rád, protože kdysi…“, místo nějaké normálně vzniklé romance na základě současných společných zážitků. Ale i tak, jak jsem už psal, dovedu si představit, že mnohým seAtri: My Dear Momentsbude líbit, že je chytne, za mě je to ale jen6/10.(06.10.2024)