Arakawa Andā za Burijji (2010)

Ze začátku ta neskutečná prdlost tohoto seriálu umí zaujmout, nicméně po čase převáží nuda, neboť pod zbrklým a originálním humorem seriál nic neobsahuje. V podstatě jde o hromadu komických, ne vždy však bohužel vtipných, a časem ohraných scének. O hlavním hrdinovi se toho dovíme jen velmi málo, o ostatních postavách prakticky nic. Bohužel i romantika mezi hlavním duem je velmi zřídkavá, a to ani nemluvím o tom, že chemie mezi nimi moc nepracuje. Přestože bylo zřejmé, že seriál je z podstatné části komedie, čekala jsem alespoň nějaké rozuzlení, či alespoň náznak budoucího vývoje, žel nestalo se.(02.11.2014)

Spousta bizarních figurek a bizarních situací, ale vtipné to většinou moc není, romantické nanejvýš pro lidi z jiné planety (např. z Venuše), a ani se nejedná o nějakou sofistikovanou kritiku materialistického a individualistického přístupu k životu. Nejzajímavější jsou tak asi části, kde Kó řeší komplikovaný vztah s otcem - především v předposledním díle. Určité kouzlo tahle excentrická parta z říčního břehu přeci jen má, ale na víc jak slabé 3 hvězdičky to nevidím.(04.07.2010)

Podivín, který žil mezi "normálními" lidmi, tj. in society, se "přiženil" do bandy jiných podivínů, asi dosti podivných, když samotnému podivínovi připadali podivní. Proto se nelze divit, když toto anime označím za podivné - a nemyslím to nijak špatně. První díl se mi opravdu líbil, ochutnala jsem něco nového a chutnalo to velmi zajímavě. Začíná to vtipně, ale potom mi příjde, že všechny vtipy jsou na stejné brdo. Ale plus to má u mě za grafiku a za střídající se openingy a děsně se mi líbil dabing Kappy, takovej zelenej drsňák :-)(04.05.2010)

Japonci jsou cháska upjatá, uzavřená ba skorem až strnulá. Anime seriály nám sice mnohdy tvrdí opak, ale kdo by jim věřil, když v nich pořád bojují obří roboti. Arakawa under the bridge na mě působí dojmem, že přinejmenším jistá část zábavního průmyslu je přesvědčena, že je vhodné vést kampaň proti těmto vlastnostem a pěstovat v mladých srdečnost, upřímnost, láskyplnost. Naučit je přijmout zvláštnosti lidí ve vašem okolí, blbnout a smát se. Je otázkou, zda je tato kampaň motivována snahou léčit společnost nebo mít větší zisky. To ale pro seriál není podstatné. Jeho jádro spočívá v tom, že hlavní hrdina, onen pověstný upjatec, se "nešťastnou" náhodou dostane do společnosti těch nejstřelenějších magorů, kteří mě neumí rozesmát. Pod jejich vlivem se v něm začne probouzet lepší já, což mu otevře cestu k životnímu štěstí. Až se mu to podaří, hádám, že bude léčit zraněné duše magorů. Já však chtěvtipnou rovnováhu mezi sebeovládáním a nespoutanou přirozeností hledat dále nehodlám. Slabé *** (po 4 dílech).(03.05.2010)

Hodnocení poprvním díle:Okamžitě se mi vybavila má oblíbená díla Bakemonogatari a Sayonara Zetsubou Sensei. Styl homuru se mi velmi líbí a těším se na další díly. Do 5 hvězdiček však chybí něco, co by mě zvedlo ze židle. Hodnocení posedmém díle:Tak zvedám na pět hvězd, protože tahle show je za ten týden to jediné, co mě přivede k nevázanému smíchu a úžasnému pobavení nad chytrostí i idiocií jednotlivých dějových náležitostí. Těším se na další díly. S přehledem mohu říct, že je to úžasné anime, na které je však potřeba trochu odstupu, zkušeností a něco málo nakoukáno. |Dokoukáno. Srážím opět na 4* :-) Ke konci to bylo už dost takové stejnosměrné a prostě na jedno "brdo".slabých 70%(12.04.2010)