Adikts (2024)

Trochu experimentální, trochu divoké, trochu divné, trochu nechutné a přesto hlavně v prvních epkách nejen dost zábavné, ale hlavně strašně odstrašující v tom, co může prapodivná chuť zkoušet drogy jakéhokoli ražení ve finále způsobit. Herecký ansámbl složený zejména z mladších začínajících herců tahá Adikts za všechny konce a kdokoli, kdo fandí trochu provokativnímu pojetí látky, spíše potěší, než aby musel sázet přehnaně nízká čísla. [viděno na Netflixu]

Ze začátku se to jevilo, jako poměrně zajímavá podívaná, ne úplně wow, už jenom kvůli za vlasy přitažené zápletce a mírně nedostatečně prokresleným postavám ale jako celek docela fajn. A pak přišla druhá půlka a všechno šlo úplně do háje. Ale začněme pozitivy. Tím největším budou asi herecké výkony, protože hlavní pětka je opravdu talentovaná a svým projevem vytahuje ze scénáře, co se dá. Petr Uhlík jenom potvrzuje, že má před sebou velké věci, Jan Hájek si zase jednou užívá svého psychopata, Tadeáš Moravec ukazuje příjemně široký rejstřík poloh a děvčata to taky výborně táhnou. Snad jen ta Lenka Dusilová je taková nijaká. A Langošovo obsazení vnímám taky spíš jako vtip. Jinak si pochválit zaslouží i vizuál, hlavně skvělá práce s barvami. Bavili i hrátky s kamerou a příjemně nepříjemná je i zvuková složka. Celkově mě ten Sedlákův režijní styl velmi bavil. Narozdíl od jeho scénáře. A to je asi hlavní kámen úrazu, protože se jen těžko věří, že to autor myslel vážně. To co na začátku vypadá jen jako jakási absurdní nadsazenost, která povede k nějakému tomu černému a grotesknímu humoru, ovšem s nějakým reálným psychologickým podtextem, se v druhé půlce zvrtne až k nějaké sebeparodii, kde jakýkoliv pokus o nějakou vážnou emoci, vývoj postav nebo nedej bože myšlenku působí ale úplně směšně. A závěr s auty? Úplně trapný. Je tam evidentní snaha udělat to po americku, v jakési zkratce. Jenže ta se u nás evidentně ještě neumí a celý to tak vyznívá nereálně a hloupě. Což je škoda. Protože potenciál tam vskutku je a tenhle tvůrčí tým umí. Ale tady jim to moc nevyšlo...

Jako fakt nevím, co tohle mělo bejt. A to nemám problém ani s drogama, ani s filmy/seriály o drogách, ani s nějakými moderními inovátorskými formami čehosi pro náctileté, i když náctiletý už hodně dlouho nejsem... Přitom námět - abychom mohli feťákům pomáhat s jejich závislostmi, měli bychom nejdříve vyzkoušet, co "to" dělá - určitě nosnej a zajímavej. A vzhledem k tomu, jak šíleně a absurdně se (")děj(") vyvíjí, jsem si říkal, že by myšlenkové vyznění nemuselo být suché a x-krát viděné "děti, nekupujte drogy (staňte se slavnými a budou vám je dávat zadarmo)"... ale ono to přes všechno to "OnlyFans s obrovským, neustále rostoucím a neustále stojícím pérem", a přes všechno to "naložím do auta čtyři holky a pojedu s nimi do Polska, kde si koupím nějakou volně prodejnou náhražku kokainu (nebo extáze?)" přesně k tomu spěje. A ty absolutní nesmyslnosti a scénáristický krátery po cestě by divák právě odpustil pouze, pokud by z toho vypadlo něco víc... 40%

České seriály obecně považuji za problémové z hlediska děje a scénáře vůbec. A tento není výjimkou. Jenže vtip je v tom, že zde o děj jaxi nejde. Jde o to, ukázat divákovi průběh závislosti na jednotlivých drogách. A to se povedlo báječně. Jasně, kdo o drogách jen slyšel nebo četl na Seznamu, nemůže mít představu o tom, jaké dobro a zlo přinášejí a budiž mu odpuštěno. A takovému člověku doporučuji řadu dokumentů, které uvedou události v příběhu do jasnějšího světla (např. snímek Halucinogeny a extáze, volně dostupný na YT).

Audiovizuálně v pořádku, především práce se zvukem se mi převážně líbila (až teda na otřesnou práci se zvukem Robinova BMW). Scenáristicky dost slabé, především dialogy jsou někdy opravdu zaušitahající. Ale na večerní oddechové sledování (kromě poslední poloviny posledního dílu. Jelikož se jedná o mladé tvůrce, mám naději, že další projekty budou jen lepší.