Zvony od svaté Marie (1945)

Školská drámasIngrid Bergmansa nesie na pohodovej vlne. Páčili sa mi rozhovory sestry Benedicty s novým duchovným, ktorý nastúpil ako výpomoc do katolíckej školy. Zaujímaví boli aj detskí herci, pobavila aj scénka nácviku vianočného divadielka. Režisér tu dokázal zapracovať jemný, láskavý humor, čo sa ukázalo, keď psík vbehol do kostola a usadil sa tam v lavici :-) Je to jednoducho také feel good movie a nechýbajú ani piesne.

Film působí typicky americky přehnaně, nadšeně a nevěrohodně. Některé věci jsou vytaženy až skoro do extrémů, ale na místech a zrovna v typu filmu, kde to není vůbec vhodné. Vtip je udušený v moudrých slovech a proslovech. Přitom jsem ale rád za každý pozitivně laděný film v době, kdy pesimistické a úchylné filmy jsou považovány za největší art. Něco přes 3*.

Po nadějné první třetině se příběh jaksi rozplizne, nepočítaje v to řadu nelogičností. Ingrid Bergmanové z mého pohledu značně uškodil jeptiškovský hábit s výjimkou kurzu boxu a následnému fandění při rvačce (kdeže jsouPlynové lampyz předešlého roku !), takže celý film drží Bing Crosby. A bohužel mi titulní píseň připadala nudná, ačkoliv jak Ingrid, tak Bing Crosby zpívali skvěle.

U tohoto filmu jsem musel mnoho přemýšlet. Nenese totiž jedno poselství, ale film se skládá z několika na sobě moc nezávislých nití. A každá má jiný charakter a je jinak zpracovaná. Takže prozatím to shrnu asi tak. Evidentně hlavní větev - Patricie - toho moc nenese a je dost diletantsky zpracovaná. Vedlejší, kde se sestry modlí aby jim snob daroval novou luxusní budovu, má poselství hluboké dost (o víře, jenž hory přenáší) - dokud se do toho nezačal míchat kněz. Takže ano - kdo má chuť shlédnout příjemný film, ať se klidně podívá. Ale protože tam je toho namixováno až moc, nemohu ho doporučit s čistým svědomím oficiálně. Ještě budu nějaký čas nad úpravou hodnocení přemýšlet...

Naivita bola už v jedničke dosť zjavná, no ešte to bolo celkom zvládnuteľné, aj vďaka iným prednostiam, ktoré Going My Way mal - lepší príbeh, vtipné momenty a hlavne Bing v úlohe mladého farára, ktorého metódy neboli úplne podľa predstáv konzervatívne zmýšľajúceho starého kňaza. Tu je tá naivita nielen znásobená, ale minimálne umocnená na tretiu. A celý film prejde bez jediného vzruchu (ak nepočítame kurz boxu sestry Ingrid :-) ako EKG pacienta, ktorý práve zomrel. Márne som čakal na niečo, čo ten film oživí - že niečo vyvedie niektorý zo žiakov, alebo že Ingrid zažije nejaký románik alebo aspoň citové vzplanutie (najlepšie ku Crosbym), ale nič. Všetky postavy sú ako z rozprávky z ríše dobra, dokonca aj spočiatku nevrlý Travers (ale čo čakať od herca, ktorý je ako stvorený pre úlohy milých a dobrých deduškov)... Ani žiadny emocionálne silný záver sa nekoná, aj keď ho zrejme tvorcovia zamýšľali. A toho doktora, čo každému na počkanie vykecá zdravotný stav svojich pacientov by som z fleku vyhodil, či niekedy to bola vec verejná a choroby iných sa bežne preberali, jedine pacient sa o svojom stave nemal nič dozvedieť? Tých nepochopiteľných vecí tam je viacero, ako stratenie Patsynho otca a následné vrátenie akoby nič po 14 rokoch. Ktorá žena by mu aspoň nevykričala, kde celú tú dobu bol, no tu to prešlo len tak, akoby sa vrátil po pár dňoch z pracovnej cesty. Všetci musia byť milí, usmiati, žiadne zvýšenie hlasu, žiadny náznak hnevu, proste dokonalá idylka, ktorá má od reality na míle ďaleko...