Zvláštní vztahy (2010)

"Kdy se stalo naposledy, aby dva muži ze stejného týmu skončili s rukama na řídící páce..."Od tohoto filmu z prostředí vysoké politiky pojednávajícím o "zvláštních vztazích" mezi americkým prezidentem Clintonem a britským premiérem Blairem jsem asi dostal přesně to, co jsem očekával. Tedy zajímavé shrnutí éry druhé poloviny devadesátých let, kdy dotyční vůdčí politici určovali zejména zahraničně politický vývoj v Evropě plus nahlédnutí pod pokličku vztahů mezi oběma vrcholnými politiky. Pokud jde o  protagonisty obou mužů výrazně sympatičtější mi byl Michael Sheen coby Tony Blair (možná i proto, že ho znám už z téže role ve filmuKrálovna). I čistě ze scenáristického hlediska tahle postava prostě vyznívá pozitivněji (ve smyslu rozumnější, inteligentnější a samozřejmě bez debaty morálnější osobnosti) než Bill Clinton, což nevím zda je celkově vůči tomuto americkému prezidentovi úplně fair. Asi to ale souvisí s tím, že tvůrci filmu věnují dost prostoru vývoji Clintonovi sexuální aféry s Monikou Lewinskou. Zde mě musím říct nejvíc dostala (patrně) autentická Blairova reakce na tiskové konferenci, kde na dotaz, zda v souvislosti s touto kauzou stále hodlá zachovat ony "zvláštní vztahy" mezi USA a Velkou Británií, cituje z Bible (výrok z knihy Rut: "Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu."). Trošku mě to překvapilo, ale pak jsem si někde přečetl, že Blair v roce 1997 přestoupil ke katolické církvi a jeho idealismus ve vztahu k zahraniční politice (viz zejména ve filmu krize v Kosovu) byl tak asi do velké míry motivován právě jeho vírou. Poměrně zajímavý je i konec filmu, který jakoby naznačoval i to, jakým směrem se bude Blairova politika ubírat v dalších letech (když byl jeho partnerem v USA George Bush). Historie možná bude k Blairovi (kvůli jeho roli ve válce v Iráku za Bushovi éry) poněkud kritická, tento film ale ukazuje, že kořeny Blairova idealismu v zahraniční politice (ve smyslu ospravedlňování tzv. humanitárních  intervencí) tkví právě v období, kdy ruce na oné pomyslné "řídící páce" drželi dva progresivní muži Blair a Clinton.

Tento film je o Tonym Blairovi a jeho pracovnom vzťahu s Billom Clintonom počas Blairových rokov ako britského premiéra. Tento politický film sa môže dostať do pasce, že sa stane propagandou, ale film nič také nepociťuje. Zobrazuje vzájomnú podporu medzi lídrami oboch krajín. Je to pútavý príbeh, ktorý je pozoruhodne vyrozprávaný a zahraný. 7/10

Paradoxne Bill Clinton pôsobí mierumilovnejšie a trochu sympatickejšie ako Dennis Quaid, čoho výsledkom je, že Quaidovi uveríme politickú úlohu viac, ako samotnému prezidentovi. Sheen a Davis potom jednoducho SÚ Blair a Hillary. Asi trochu zjednodušujúcejšia, ale na televízny film napínavá verzia udalostí ohľadom juhoslovanskej vojny. Záver ma vyslovene potešil, keďže mlčky reagoval na udalosti nasledujúce. Je to zvláštna filmová reč, ktorá ráta s divákovou informovanosťou ohľadom nedávnej minulosti, ktorá je naopak pre postavy neznáma blízka budúcnosť.

29.1.2011~Aneb jak to bylo na politické scéně mezi Billem Clintonem a Tony Blairem...~ ...byla to nuda. Bill měl královské sklony, on byl ten chytrý a mocný a zanedlouho mu nějaká kurvička z Bílého domu tuhle představu vykouřila nejen z hlavy, a Tony byl uťápnutý anglický pudlík, co si za Billem chodil pro rady a lezl mu do zadku tak dlouho, až to Billa přestalo bavit, což Tonyho nakrklo a "po politicku" podrazil Billovi nohy. ~ Upřimně, politika mě nezajímá, stačí ji sledovat chvíli a je vám k pláči i na zvracení zároveň. A to mluvím o té naší politice, ta zahraniční je na tom ještě hůř, hlavně co se mého zájmu týče. Díky tomu tak vlastně film pro mě o ničem nebyl, pouhé dlouhé žvástání o vztazích k tomu a onomu a tamtomu a tak a jinak a vyšlo z toho, že jestli je tohle alespoň trochu podle pravdy, je na tom planeta a hlavně Británie s USA ještě hůř, než si mnozí myslí. ~ Tony si tu snaží udělat politické jméno na pomoci Balkánu, ačkoliv ho to zas tak moc nezajímá, ale sám to nezvládne, potřebuje Billa a to za každou cenu. A tak pokud se nezajímáte o politiku, nemarněte tímhle čas.

HBO dělá svými televizními politickými dramaty chvályhodnou, edukativní/propagandistickou práci. Některá jsou vynikající - zConspiracyjsem se málem pokajdil.
JenžeConspiracynapsali z velké části Heydrich s Eichmannem [dialogy se opírají o dochovaný záznam konference] a to nebyli scénáristé, kteří by dbali na libost odpoledního diváctva. Dávali přednost autenticitě.Special Reationshipsice předkládá události ve správném pořadí, ale nemohl jsem se ubránit dojmu, že zkreslení, z titulu formátu televizního dramatu nutné, jde za hranici, která určuje míru elementárně skeptického diváka brát dílo vážně.
Nejsem v zajetí bulvárního přesvědčení, které svádí pojímat politiku jako ničím neředěnou špínu, ani bludu o možnosti objektivity, jednání hlavních postav je nicméně vykresleno neúnosně idealisticky, portrét jestřába Blaira se přibližuje podobence nesmělého, dobráckého skautíka, Hillary bereblow-jobv oválné pracovně sportovně a z mocenských pohnutek událostí kalibru bombardování Srbska [pro které osoba jménem Milošević poskytla víc než dobré důvody] vaří dietní čajíček - snad aby se divák nezakuckal.
Když v zájmu zachování požitku z filmu uzávorkujete politickou věrohodnost, zbude slušné konverzační drama s koukatelnými hereckými výkony. Najdou se ostatně i hodnotné momenty, z nichž jsem si nejvíce užil závěrečný rozhovor obsahující Clintonovy rady miniserskému předsedovi Spojeného království ohledně nastupující Bushovy administrativy, završené televizním záznamem rozpačitého Blaira zavrtávajícího se v Camp Davidu Bushovi hluboko do zadku.
Jako zajímavý kontrapunktVztahůse nabízí podstatně cyničtější obraz britského premiéra v Polanskiho polo-fiktivnímMuži ve stínu, kteý Blaira [ve filmu politik jménem Lang] představuje jako ...méně okouzlujícího muže.