Čas zabíjet (1996)

Filmová výzva Ingtar2 - film č. 3 - (7,5/10).A Time to Killbyl pro mě velkou neznámou, ale podle synopse šlo poznat, že se bude jednat o náročnou podívanou. Moje předtuchy se naplnily a hned během úvodu filmu je divák vhozen do rozpáleného a potem nasáklého městečka ve státě Mississippi. RežisérJoel Schumacherse s ničím nemaže a my jsme proto vhozeni do naprostého pekla, které lemuje drastická scéna. Tomuto tvůrci se podařilo dokonale zachytit skutečnost, že život se tady opravdu s nikým nemaže a klima tomu také dvakrát nepomáhá. Navíc je tady palčivá otázka rasismu, kterou už této velmoci nikdo neodpáře. Samotný skutek, kolem kterého se poté celý film točí je ukázkou naprosté absence morálního kompasu, který je zkrátka absolutním zločinem proti lidskosti. Když poté dojde na lámání chleba aSamuel L. Jacksonvezme zákon do vlastních rukou, tak je divák jako svědek šokován, ale na druhou stranu tento akt vlastně očekával, protože je více než pochopitelný. Na filmovou šachovnici poté začínají přibývat další a další herecká esa, která měla v roce 1996 ještě většinu kariéry před sebou. Snímku kralujeMatthew McConaughey, který flexí svým nezpochybnitelným talentem a jeho závěrečná řeč by se mohla tesat do kamene. Poté tady máme jeho múzy a já se mu upřímně vůbec nedivím, že byl místy rozpolcený. Vybrat si totiž mezi žhavouSandrou Bullocka něžnouAshley Judddá tedy zabrat více než studium práv.A Time to Killse odehrává na jihu, kde nevymizely ani rasistické sekty v podobě KKK. Právě neustálá hrozba z jejich strany je ve snímku více než hmatatelná a v několika vypjatých scénách až paralyzující. Osobně mám menší problém s délkou, protože se velkou část snímku převážně povídá a chvíli trvá než se začnou soudní soukolí roztáčet. Konec však přišel bez velkého trápení přirozeným způsobem, i když v mých očích poměrně očekávaným vyústěním.A Time to Killnabízí plnou hrst silných témat, o kterých by se dalo povídat dlouhé hodiny. Důležité je, že jsme za touto částí lidské segregace zabouchli dveře a můžeme ji pouze s nepochopitelným kroucením hlavou sledovat s odstupem. Určitě bych jej zařadil na piedestal soudních thrillerů, které stojí za zhlédnutí. Je to demonstrace toho, že kdysi se točily také vynikající kousky a podobně jakoMississippi Burningobsahuje řadu ikonických momentů."I want you to picture that little girl."

Velmi silný příběh, který nechápu, že jsem neviděla již dřívě. Herecké výkony skvělé a celé to táhnou, hlavně Matthew McConaughey, což mě překvapuje, měla jsem za to, že v této době byl zapsaný hlavně jako lamač srdcí, ne dramatický herec. Sandra Bullock mu skvěle sekunduje a Samuel je jen třešinka na dortu. Je to dost silné téma a u závěrečné řeči jsem se neubránila slzám.

Hollywoodská propaganda, kdy Grisham vzal skutečný případ, u kterého se jako právník vyskytl, a otočil rasy násilníků a oběti. Ve skutečnosti černoch Willie James Harris brutálně znásilnil 2 bílé sestry, 12 letou Marcie Scott a 16 letou Julie Scott, přičemž tu starší zavraždil. Harris dostal 2x doživotí a ještě stále hnije ve vězení bez možnosti propuštění. Režisér Schumacher, scénárista Goldsman i producent filmu Milchan jsou zcela nepřekvapivě Židi.

Jedno z těch poctivých soudních dramat, jakých v devadesátých letech vznikalo mnoho. Film i přes přetaženou stopáž díky silnému tématu, dobrým hercům a jisté režii Joela Schumachera nezvládá nudit a stává se výbornou a jenom o kousek slabší grishamovkou, než jakou byl o rok mladšíVyvolávač deště. Takže FUCK WHITE SUPREMACIST a v tomhle geopolitickém podnebí taky FUCK ICE.

Na internetu se dočtete, že předloha je inspirovaná obdobným případem, ve kterém ale černoch znásilnil bělošku. Argument, že zde došlo k race-swapu, bych nicméně bral s rezervou, pravda je to tak z poloviny. Předloha ani film nezpracovává jeden konkrétní případ, ani nikde nedeklaruje, že je adaptací skutečné události. Jde o fiktivní příběh, který je volně založen na několika různých případech, ve kterých se oběti i viníci našli na straně vícero etnik. I když dám ale tohle stranou, tak jde pořád o morálně neuchopitelný film, kde si člověk přeje, aby prohrály obě strany. Nejlíp to nakonec vystihla Brenda Fricker, známá především jakoHolubiers Morgan(you may win, but I think we've all lost here). Největší problém pak je, že samotný film tenhle postoj nesdílí, na místo toho vyústí v těžce naivní americký happyend, který to pro mě dost zazdil.