Zrození národa (2016)

Filmů o americkém otrokářství v posledních letech neustále přibývá a je to nepochybně dobře. Hrůzy, kterých se Američané dopouštěli na lidech, jsou neodpustitelné. (V této souvislosti zejména doporučuji dokumentární sérii Dějiny rasismu.) A při každém takovém filmu se ptám, jaké jsou asi reakce současných Američanů, u nichž je i dnes rasismus velmi populární. A tak po 12 letech v řetězech a Nespoutaném Djangovi, což byly drsnější snímky na toto téma, přibyla i klasika hledící na problém takříkajíc zevnitř. Film se nevyžívá v násilí, i když ho poskytuje víc než dost na to, aby si divák mohl klást otázku, zda je to vůbec možné. Pomalejší tempo pak dává možnost tento zážitek hlouběji vstřebat. Ironií je, že první negr, který dostal aspoň nějaké vzdělání, způsobil svým pánům takové potíže, což ve výsledku jistě přispělo k poučení bílých nedělat znovu stejnou chybu.....

Další snímek o temné americké minulosti, který se tam stále připomíná v rámci zajištění lidských práv a hlavně svobod. Koncepce příběhu, hlavně co se týče vzdělanosti vůdce povstalců a skutečné postavy, se hodně podobá obdobnému počinuVolání svobody, byť se v něm daná rasová problematika pro změnu odehrává v Jižní Africe. Mezi Denzelem Washingtonem, ve zmíněném snímku, a Natem Parkerem, v tomto snímku, není po herecké stránce rozdílu. A pro zajímavost, pro Nata Parkera se jedná také o scenáristický a režijní debut a třetí filmový produkční projekt. V podstatě si to celé udělal sám a z jeho pohledu je to dosti znát, neboť brutalita bílých otrokářů na černých otrocích je poměrně až mrazivě markantní. A jak sám uvádí, tímto svým dílem vyhlásil válku, dnes označovanému jako rasistickému, filmu ještě z němé éry pod stejným názvemZrození národarežiséra D.W. Griffitha. Námět je to však poměrně obsáhlý a tak se stalo, že dvouhodinová stopáž je na ucelené vyprávění poměrně krátká. Na nepravostech a ponižování kladl až dynamický důraz a na to sázel tak horlivě, že nějak opomněl pozdvihnout příběh, takže se jen tímto zasadil jen o rozzuřenou etudu pomsty. Jakoby mu vlastně ani o nic jiného nešlo. Že by osobní výjev? Tím by to bylo pro Nata Parkera více ke škodě než k užitku, neboť by se tak přímo zasadil o stejně rasistický propagandistický film, jako tehdá D. W. Griffin, jen z druhé straně barikády.

Černý muž pod bičem otrokáře žil... zpívali jsme si u táborových ohňů jako malí kluci a pochybuji, že si skutečný význam těch slov tehdy někdo z nás nějak zásadněji uvědomoval. Dnes takovéto filmy působí pateticky, obzvláště v éře klekání a přiblblých hnutí BLM, kdy se od bílých vyžadují omluvy a dokonce reparace za to co se stalo před 150 - 300 lety. Doba to byla šílená, to ano. Do Afriky se jezdilo pro otroky podobně jako do Ameriky z Anglie pro dřevo. Jenže nebyli to bílí, kdo by někoho někde v savanách honil. Byli to sami Afričané co lovili své bližní a pak je na tržištích překupníkům prodávali. Jenže o tom se jaksi nemluví. Být koupen nebyla žádná výhra v loterii. Cestu přes moře řada lidí v šílených podmínkách vůbec nepřežila kvůli nemocem, špatnému zacházení, nedostatku jídla i díky dlouhé cestě kdesi v podpalubí v řetězech. Pak většinou následovalo další tržiště a práce většinou na farmě nebo plantáži. Těch, kdo se k otrokům chovali hezky moc nebylo. Jednak to nepatřilo k bontónu doby a pak pro ně to byl majetek a otrok měl cenu jen když mohl pracovat. Nemocný nebo starý otrok naopak byl brán jako darmožrout. Farmářům se nedařilo vždy dobře a když byla neúroda nebo sucho, museli šetřit. A tak se šetřilo an stravě, vynucovaly lepší výkony... Padaly drakonické tresty za nejmenší prohřešky. Zde vzniká černošské americké blues, žalozpěvy o těžkém osudu a životě...  Je logické, že v tomto podhoubí čas od času došlo ke vzpouře ať už z náhlého impulzu nebo ze strany někoho inteligentního jako byl Nat Turner, kterému se na rozdíl od ostatních dostalo vzdělání. Z pohledu dneška je až nepředstavitelné jaké věci se tehdy děly. Jak odporné zločiny páchali bílí na svých bližních a pak v klidu šli na nedělní kázání do kostela. Ano, dnes můžeme být plným právem pohoršeni. Mluvme o tom a snažme se aby se toto nikdy už neopakovalo. Ale nějaké klekání? Reparace? Divák si nesmí tehdejšího farmáře či majitele plantáže osmnáctého či devatenáctého století moc idealizovat. Rozhodně se nejednalo o žádné výkvěty humanismu. Jim šlo o zisk a leckdy samotným o přežití. Chovali se k otrokům tak jak se k nim chovali otcové a dědové. Lidšký život měl tehdy bohužel malou cenu a to se týkalo i bělochů. Stačilo v Anglii ukrást kousek chleba a pokud by soudce kruťák dostali jste v té době jednosměrnou jízdenku do nějaké trestanecké kolonie do Austrálie... Film zcela přesně nekopíruje život Nata Turnera, ale s dovobým zpracováním i tehdejšími poměry si tvůrci vyhráli. Já bych nebyl tak přísný, film beru jako výlet do historie a myslím si, že Nate Parkerovi se povedl. Dávám za 4 chomáčky bavlny. * * * *

„Me to, baby. Me too.“ Začína sa citátom Thomasa Jeffersona a černošským obradom asi v Afrike. Černošský šaman označil chlapca, hlavného hrdinu, za proroka. Font písma názvu filmu korešponduje s predstavou vtedajšieho písma. Southempton County, Virginia, 1809. Plantážnický dom, ako býva zobrazený v dnešných filmoch na pozemku s plno otrokmi. Syn majiteľov sa hrá s rovesníkom, malým chlapcom, ktorý je ten vyvolený hlavný hrdina. Tomu nedá a zoberie si knihu. Jeho pokrok v čítaní je zobrazený rýchlo, odkedy si ho zoberie jeho majiteľka do domácnosti, aby sa vzdelával, vo filme uplynie len veľmi málo okamihov a už zrazu číta z biblie v kostole pre bielych. Pastorom je zhodou náhod tu prvýkrát zobrazený jeho majiteľ, ktorý krátko na to umiera a hlavného hrdinu, Nata, odkáže na prácu na bavlníkovej plantáži. Rýchly strih a preskočením nudnej rutiny rokov sme v jeho mladosti-dospelosti, kedy po práci stíha v stodole kázať ja svojim čiernym veriacim ovečkám. Nat je filmový hrdina (vytvorený podľa skutočného Nata), ktorý bol stvorený na to, aby mu ľudia fandili. Len je to príliš silené a režisér v rámci idealizmu ničím originálnym neprispieva na jeho zaujímavé vykreslenie. Ľudia si jednoducho radšej pamätajú badassov (zdravím Djanga). Charizmu čiernych hercov napr. z The Wire či Boardwalk Empire by sme márne hľadali. Bieli herci hrajúci redneckov, však presvedčia tak, že im ozaj veríte, že nimi sú. Vedie z nich ten žujúci tabak pod hornou perou v 48. minúte. Mark Boone Junior tu zase oddychuje pri úlohe reverenda. Spôsob natočenia neurazí, ale ani nenadchne. Režisér dosiahol len určitý štandard, na aký sme už na rok 2016 zvyknutí. David Wark Griffith natočil v roku 1915 film rovnakého názvu. Tento našťastie napätie ponúka už v prvej desaťminútovke, ale má podobný ideologický problém. Tu sú namiesto bielych dobrí, milujúci svoje rodiny všetci čierni, bieli sú tu aj kladní aj záporní hrdinovia. Dialógy sú tu predvídateľné a veľa sa nimi zaujať nedá. Tvorcovia pri nich vybrali všetko klišé a prispeli tak ku očakávanému vývoju deja, našťastie prispeli aj pár idiomami. Peter 2:18 skutočne vraví o poddaní sa otrokov akémukoľvek pánovi, čím robí Bibliu ešte hlúpejšou knihou, akou je doteraz. Vzťahy sú tu spravené narýchlo a odťažito od diváka. Filmy by sa nemali točiť len preto, že ich treba, ale mali by sa točiť prevažne len režisérmi, ktorí vedia svoj film posadiť do mysle diváka vďaka svojim výnimočným darom pútavého rozprávania a ďalších zručností. Uznávam ale vystrašenie šikanovanou černoškou v 24. minúte. Poteší aj krvavé mučenie, čím film vytvára reálnejší obraz ako ten Griffithov. Čo sa týka odpornosti rape scény, ostáva kráľom Gaspar Noé, film ju síce pridal do svojho obsahu, ale úplne sa jej vyhol a zobrazil len jej následky. Surreálna krvavá kukurica veľmi neohromí. Viac ako povstaním sa film zaoberá Natovým životom pred ním. Spoiler. Hlavná postava je vzhľadom na dej vykreslená veľmi hlúpo. Nebúri sa vtedy, keď mu znásilnia a dobijú ženu, ani vtedy, keď mu znásilnia matku. Ale až vtedy, keď pokrstí bieleho muža, ktorý sa za ním prišiel dať pokrstiť, pričom o tom nevedel jeho pán a tak u svojho pána Nat stráca akúkoľvek úctu a je zbičovaný. Tvorcovia vytvorili dojem urazenej attention whore. Pre lepšie pochopenie uvádzam podobnosť s Igorom Matovičom. Obetovať Krajčiho je ok, veď stále vládnem (znásilnenie ženy a dcéry), ďalej vravím, že som najlepší a za všetko môže niekto iný (kázanie a krst), odstúpenie z postu premiéra už nie, lebo ja som predsa najlepší a ak áno, mám tieto podmienky (zmena myslenia hlavného hrdinu a počiatok revolúcie). Revolúciu však neospravedlňuje z vlastného presvedčenia, ale z náboženského fanatizmu (porovnanie s Krajčim, ktorý sa cíti byť vyvolený). Spoiler. Nakoniec reči, ktorými si vodca povstania získal otrokov, mu bránia zaujať strategické výhody v boji. Jednoducho, kecá, dokedy má nepriateľ viac výhod na bojisku. Ale robí to tak aj ich nepriateľ, tak sa asi niet čomu čudovať. Neviem, či to je tak aj v iných filmoch, ale dojem všemocnosti a pravej spravodlivosti je tu formálne umocnený zaostrením na tvár a telo a zmatnením okolia revolucionára. Revolúcia síce prináša násilie, v ktorom sa tvorcovia zbytočne neutápajú, ale vzhľadom len na jeho rutinné opakovanie za pomoci čiernej africkej hudby bubnov bez poriadnej akcie vyznieva do stratena a robí len príbehovú vatu. Príbeh by lepšie vynikol v seriáli, kedy by sa divák s postavami mal čas bližšie sa zoznámiť. Fandiť postavám len preto, žeby sa to malo, nie je dobrý prístup. Vo filme sú zobrazené len tie vlastnosti dôležité priamo pre príbeh, čo nie je dobré, takto sú charaktery vykreslené len jednorozmerne. A takých bolo aj bude. Takto si film budú pamätať len znepriatelené strany čiernych a bielych, tí, ktorí fanaticky nadŕžajú jednej či druhej strane a samozrejme, tí s dobrou pamäťou. Edit: Inak, hrdina sa sám nevzdal, tak film je ešte propagandistickejším, ako sa na prvý pohľad zdal. Čo hovorí wikipédia: "Turner eluded capture for six weeks but remained in Southampton County. On October 30, a white farmer named Benjamin Phipps discovered him hidden among the local Nottoway people, in a depression in the earth, created by a large, fallen tree that was covered with fence rails." Jazykové okienko: bat an eye; get feet under the table.

Oslovilo mě to asi víc než 12 let v řetězech. Hodně syrově a surově podané. Skvělá atmosféra. Výborní herci, Armie zas v trochu jiné poloze. Takovej hodnej otrokář (cíleně samozřejmě). Ale podáš někomu pomocnou ruku a on tě na oplátku sežere za živa. Každopádně strašná doba, ale ta dnešní se od ní zas tak moc neliší. Akorát se používají jiné praktiky.