Žraločí lidožrouti (2012)

Společnost Asylum upustila na chvíli od svých tradičních Mega žraloků a pro své skalní fandy si přichystala další porci céčkové podívané. Do režisérského křesla usedl jejich dvorní režisér Christopher Ray, takže bylo hned jasné, že ani teď nepůjde o žádnou hitparádu skvělých efektů, dech beroucí atmosféry, nebo snad nezapomenutelných hereckých výkonů. Přesto jsem alespoň ve skrytu duše doufal, že by to tentokrát mohlo dopadnout o něco lépe. Námět totiž nevypadal až tak bláhově, aby se z toho nemohla urodit průměrná podívaná.

Již samotný bazén s vodou po pás, ve kterém vás v pohodě sežere žralok, mě však velmi rychle vyvedl z omylu. Po velmi rychlé úvodní pasáži s únosy jednotlivých postav, jsem ztratil i zbytek svých planých nadějí na zázrak. Vzápětí přišla na řadu celá škála hloupých dialogů a první eliminace našich soutěžících. V tu chvíli jsem nevěděl, jestli se mám smát a nebo to rovnou vypnout. Když k tomu připočítám i všechny ty trapné dedukce jak se dají zničit žraloci, bylo vymalováno. To jsem však ještě netušil, co bude následovat.

Následné boje o přežití s jednotlivými žraloky – to už byl úplný extrém. Zvláštní pozornost si zaslouží i některé hlášky, které se vypotily z již tak tragického scénáře: "ten je ale velký", nebo "přivážeme mu řetěz kolem ocasu a utopíme ho", v prvním případě vezmeme v potaz, že se na žraloka vrhne jedna z žen jen s drátem a ve chvíli kdy na ní žralok útočí je velký asi jako její ruka. No ono celkově měli tvůrci docela velký problém s onou velikostí žraloků v jednotlivých záběrech. O jejich vzhledu se už raději nebudeme bavit vůbec. A to k tomu nepočítám ten komický úprk přes minové pole na pláži. 20%

Tohle bylo děsně naivní a blbé. Nápad dobrý, ale ta realizace je děsná. Postavy se chovají jak ovce , když jdou na porážku. Žádná známka vzdoru pokusu o útěk prostě nic. K tomu ten magor co je drží, má všude po ostrově kamery s mikrofonem, které vše perfektně zaostří, opravdu nesmysl. A ta banda tupounů se ani nesnaží je ničit, aby si mohli v klidu promluvit. I se divím že nejdu na odpad.

Ale jo, šlo to. Ray zřejmě nikdy nepřesáhne hranici Asylumu s nulovým rozpočtem, ale aspoň se snaží. Na filmu je znát amatérskost, žraloci jsou digitální a každého detailně uvidíte pouze v jednom okamžiku, ale rybiček je tu požehnaně. Jinak film nemá žádné zvraty, jediným překvapivým momentem pro mě bylo, když jsem zjisti, co to "ta holčina u toho krápníku" má vlastně v ruce. Ale je to i zábava, proto za 3*.

Už to tak vypadá, že Rayovým žraločím filmům asi na chuť nepřijdu... Hloupé, ale hlavně neskutečně nudné kusy s digitálními a někdy snad i kreslenými žraloky (ano, lepší grafika byla i na legendárních osmibitovkách), plné nesmyslného chování a pitomých keců hlavních postav... Jediným kladem těchto filmů od společnosti Asylum vidím v tom, že jsem se dozvěděl, že žraloci při útoku vrčí skoro jako tyranosaurus... A toto zjištění za tu salvu smíchu opravdu stálo...

Skupina lidí, kteří až v průběhu filmu zjišťují, co je vlastně spojuje, se plácá po pustém (až na obrovskou padouchovu vilu) ostrově, v jehož vzduchu jsou obsaženy četné kamery, mikrofony a reproduktory. (Proč ve vzduchu? Nepřišla jsem na to, kde jinde by mohly být.) Díky těm prvním padouch ve své vile na notebooku sleduje do detailu každičký krok a čin těch lidí na ostrově (prakticky totéž, co vidí divák). Díky těm druhým mu neunikne žádné jejich slůvko. A těmi třetími jim předává pokyny a informace ze života žraloků. Podle těchto pokynů se ti lidé pohybují po nějaké stezce, jakési opičí dráze, kterou ale divák nemá šanci rozpoznat, takže se diví, proč procházejí minovým polem, když šlo normálně obejít. A jednou denně dostanou pokyn, že mají vlézt do nějaké jeskyně a tam bojovat se žralokem. Proto je to v originále Shark Week. Ale buď jak buď, muselo to být přijemné natáčení: slunce, moře, pláže...