Zlý časy v El Royale (2018)

Ako keby ste išli producentom odprezentovať film, ktorý chcete natočiť. Zaujímavý nástrel zápletky, atraktívne herecké mená majú záujem sa zúčastniť, režisér/scenárista má už za sebou výrazné zárezy. Lenže ono zostalo len u toho nástrelu, ktorý už nikto následne nebol schopný vypiplať do hotového stavu. Povrchnosť ja silne hmatateľná u absolútne všetkého. Našťastie Cailee Spaeny vo svojom debutovom roku stihla natočiť až štyri filmy, takže návšteva v El Royale nebola osudná jej potenciálu.

Stylová jízda starým americkým vozem s nonstop zapnutým rádiem. Šikovně vystavěný, zábavný thriller, občas příliš okatý, občas příliš snaživý, ale rozhodný a suverénní ve své inspiraci a vyprávění. Scénář je chytrý, 'tarantinovský', a bez velkopanských manýrů. Každá postava komplexní, zajímavá a precizně zahraná (přesto je Jeff Bridges o několik úrovní nad ostatními). Film až do konce zvládá držet svoje zvraty i tajemství, díky čemuž odsouvá zjištění, že celý koncept není až tak chytrý a originální. A že při zpětných úvahách může působit prvoplánově. Ale přesto a i skrz delší stopáž bez problémů udržuje tempo. Dobové zasazení (konec 60. let) umožňuje užívat témata tehdejší i moderní (krize autority, radikalizace a kulty, rasová otázka, ztráta soukromí, společenské role...) a stavět mezi nimi mosty. Sympatický, a příjemně neextatický film. ('jenom').

Osobně bych ani netvrdil, že by se jednalo o slabší tarantinovku, i když několik paralel tu samozřejmě vidím. Film ale naprosto perfektně vykresluje jednotlivé charaktery a zrovna u Milese, výborně zahraného Lewisem Pullmanem, oceňuji, že jednání i psychologie postavy dávají v každém jednom momentu smysl. A to hlavně díky perfektně načasovaným flashbackům.
Ze začátku se Miles může zdát lehce podezřelý, stejně jako celé místo, a zároveň působí dost nervózně. U té nervozity by si člověk mohl říct, jak je to vlastně možné u někoho, kdo spáchal tolik hrozných a nemorálních činů. Jenže jeho příběh velmi dobře popisuje zlom ve válce, kdy byl postaven k přímému zabíjení lidí a od té chvíle už se nějaké natáčení a šmírování lidí s určitým sociálním statusem nezdá až tak hrozné.
Jeho nervozita je ale zároveň naprosto pochopitelná, protože se snaží o vykoupení ze všeho, co kdy udělal. Těžko říct, jestli sám opravdu věří, že někomu jako mu může být odpuštěno.
Film si mě získal především svou atmosférou a celkovým zpracováním scén pod režijí Drewa Goddarda, které si po celou dobu dokázalo udržet mou pozornost.

Dlouho jsem z nějakého filmu neměl tolik pocit, že sleduju Tarantina. Snad jen trocha drsného humoru chyběla. Každopádně kapitoly, retrospektiva, detailní záběry, surovost, zmínky o filmech/písniček z minulosti - tím vším to jeho slavné kousky připomínalo. Celkový dojem byl o to působivější, že se celý děj odehrává vlastně na jednom místě a i tak ani chvíli z 2,5hodinové stopáže nespadne do nudy. Doporučuju!

To skoro vypadá na někoho, kdo si hraje na úchyla Tarantina. Však je to taky snadný, vezmu co nejvíc šokující i když zcela nepravděpodobný, nepřirozený a nereálný scény a slepím z nich rádoby film. Jo a nezapomínám co nekpomaleji otáčet kamerou, to je prý dramatický! No byl jsem z toho jak na trní - kdy už to skončí. Jednu hvězdu za některé herecké výkony. Ale na tom filmu je jedna dobrá věc - hudba. Za její kvalitu ovšem tvůrci nemůžou. Nemám rád, když film je horší než hudba v něm a toto je zářný příklad. Mimochodem, kdo byl dřív - John Seed z Far Cry 5 nebo Billly Lee? Jsou si nějak podobný...