Život k sežrání (2024)

Opět se potvrzuje, že co se se týče řemeslného umu, jsou české animátorky mimořádně schopné – tedy hlavně ve smyslu výtvarna prostředí, zvířat a veškerých objektů či předmětů. S lidskými postavami je to znatelně horší, poněvadž každý obličej je specificky zdeformovaný. Dává mi smysl, že účelem mohlo být dát najevo, že nikdo nevypadá perfektně, že každý máme nějaký vizuální defekt. Nicméně pokud by se tento přístup ještě povýšil o úroveň výš, tak bychom se dostali kamsi do sférKozího příběhu– a už vůbec to, že měŽivot k sežránídonutil si vzpomenout na tento dnes již historický artefakt filmového umění, není úplně dobrý prvotní dojem. Je snad ta nádherná pixarovská vyhlazenost animovaných postav už přežitá? Sledujeme filmy proto, aby nás pořádně zfackovaly našimi nedokonalostmi, nebo chceme vidět pomyslný ideál atraktivity, abychom měli ze snímku i skutečně estetický požitek? Asi oba přístupy mohou za určitých okolností fungovat, avšak v případěŽivota k sežránímám za to, že je ona zdeformovanost obličejů postav přehnaná – ne tolik jako v prvním-českém-plně-počítačově-animovaném-skvostu, ale i tak dost na to, aby mi stálo za to nad tím uvažovat. _______ Když už jsme u toho fackování, nelze neopomenout ani hudbu, která diváka (mě) taktéž zrovna nešetřila. Chápu, že film má prezentovat puberťáky, kteří se snaží seberealizovat pomocí své činnosti v rámci hudební skupiny, ale nechápu, proč je jejich uši rvoucímu zpěvu/rapu věnována tak značná část stopáže. Jediný song, který jsem dokázal poslouchat, aniž bych se musel disociovat od reality, byl až ten úplně poslední v samotném závěru příběhu. To, že se hlavní postava naučila lépe zpívat považuji za mnohem větší změnu k lepšímu než to, že překonala svá limitující přesvědčení ohledně hubnutí a sebepřijetí. _______ Příběh ve filmu je – a funguje. Žádná větší invence mu však v této oblasti nadělena nebyla. Kdybych chtěl být příkrý, mohl bych tvrdit, že je příběh složen primárně z klišé, nebo z motivů, které dnes působí zastarale (pokud nejsou inovovány). Permanentní šikana jako standardní součást školní zkušenosti, nad kterou si nikdo neláme hlavu? Kdyby film reflektoval dnešní dobu, tak bych rozhodně čekal ztvárnění výraznějí institucionální odezvy… té se dočkáme pouze směrem k Benově obezitě. Dále, krásná spolužačka jako ztělesněná hlavní motivace pro hubnutí protagonisty? Už vidím zhrzené feministky, kterým přehnaná idealizace a s ní spojená objektivizace ženy rozhodně nepřijde okéj: „FlaKt hNuS tEn pAtLiaRcHát!!! pŽíŠtĚ uDělĚjtE z BeNa gAyE, aBy sE nA tO mOhLi DíFaT sLuŠŽní LiDy, vY zBITeČŠnÝ mAtCHö bÝLLÝ hEtERo MuŽy 40PLuZ!!!“ Ben má dokonce při prvním spatření dívky naprosto exemplární male gaze: „pRaSlák jEdEn!!!“ Nicméně, abych byl fér, tak tato idealizace je v poslední třetině pořádně potopena a Ben spadne na dno… jen aby film na samém konci sklouzl ještě k větší, dokonce až pohádkové idealizaci dotyčné dívky. Takže feminstky stále not happy, ne, ne, ne, uspokojení not found. __________ Je to jednoduché. Pokud zhlédnu kvalitní dílo, jsem rád. Pokud zhlédnu řemeslně poctivě vytvarovaný animák, který ale z hlediska obsahu nenabízí nic, s čím jsem se dosud výrazněji nesetkal, nejsem ani rád, ani nerad. Nakonec na téma obezity z hlediska didaktické účelnosti zůstává nepokořena první minuta zvukomalebného chvalozpěvuLinka Důvěryod trubadúra Řezníka, přičemž pro mě jeho popěvek taktéž funguje jako mnohonásobně efektivnější fackovací dílo než celýŽivot k sežrání.

Už to mám na seznamu dlouhou dobu a konečně jsem si našel chvíli, abych se na to mrknul. Asi nemá cenu chválit technickou preciznost díla. Každym momentem z toho sálá autorská vášeň a je vidět, že do toho šlo roky práce. Největší problém filmu je bezpochyby stopáž. Je to neskutečně krátký a kvůli tomu je celej film přímočarej, motivy nejsou dostatečně rozpracovaný a chvílema je to bohužel povrchový. Postavy nemaj moc čas se nadechnout a ta uspěchanost je bohužel všudypřítomná. Taky se mi moc nelíbí to jednoduchý a stereotypní školní prostředí, který mi to skrz neuvěřitelnost celý instituce shazuje dolů. Jinak co se týče scénáře tak je to poměrně kvalitní a i když tam jsou sem tam dost cringe momenty, tak to drží pohromadě. Hlavní postavy jsou sympatický a měl jsem tendenci jim fandit. Celkově se jedná o fajn snímek, kterej mimo svojí technickou kvalitu asi ničim neohromí. 6,5/10

Kéž by bylo víc takových českých animáků.Život k sežránímá totiž tu moc vás opravdu pohladit na duši a dát vám naději, že český filmový talent ještě opravdu existuje. Animace je super ulítlá (občas mi to připomnělo moji srdcovou záležitost na celý životMary a Max), písničky extrémně chytlavé, dialogy brilantně napsané (opravdu jsem čuměla, jak oduševnělé a lidské dokážou i v animáku být) a ačkoliv příběh není vyloženě komplexní a spíš se tak otírá o pár myšlenek a nerozvíjí se do velkých otáček, ty postavy v něm budete prostě milovat. Škoda, že jsem na to nezašla ve Varech. Tam to možná mohlo být na plný počet. Nevylučuji, že si někdy nepustím tuhle super věc znovu.

Tohle chytne, tohle baví. Super "loutky". V některých chvílích mě bylo chlapce líto. "Teda Bene, já tě nemít, tak snad chroustám cvrčky." Po nedávno viděném (pro mě nepovedeném) snímku "Myši patří do nebe" jsem dal ještě šanci animáku z ČR. Nelituji. Vidíme mladého chlapce na cestě k hubnutí a získání spolužačky. I když mu mnoho spolužáků nic nepřeje, tak Ben to nevzdá. Odolá i tolik milované čokoládě z automatu a nakonec.....nechte se překvapit. Podívejte se na to jako celá rodina.

Veľmi zaujímavý český bábkovo animovaný počin s myšlienkovým presahom. Mohlo by to aj vďaka prijateľnej minutáži baviť násťročných a zároveň aj dospelých. Obezita mladých ľudí je dnes problémom a táto rozprávka ponúka veľmi citlivé riešenia. Počas projekcie majú tvorcovia veľké množstvo nápadov ako znázorniť jednotlivé životné situácie a to sa mi veľmi páčilo. Možno za samotné prevedenie by som dal tri hviezdy, ale bonusovú štvrtú pridávam za zmysluplnosť, originalitu, nápady a situačný až by som povedal, že život opisujúci humor, i keď ho nie je veľa. Páčila sa mi aj vzťahová stránka “hrdinov”, rozvedení rodičia, otcova nová priateľka, babka, kamaráti, nenaplnená platonická láska. Rozprávka, ktorá má hlbší zmysel. 75%.