Záviš a Kunhuta (1985)

Oldřich Daněk dokonale zpracoval to mystérium, které nás pronásleduje po staletí. Byl Záviš za Přemyslem? Co si ve stanu řekli a mohlo to nějak zvrátit nevyhnutelnou katastrofu naší dynastie? Co byla ta Kunhuta vlastně zač, že se Závišem nechala zlomit? Byl Záviš opravdu tak neodolatelný nebo Kunhuta štětka? Či jen slabá žena pod tlakem? To se nedozvíme a ani inscenace nedá odpovědi. Je to jen plácnutí do vody, ale faktem je, že jsem tam v tom stanu byl s nimi a to se počítá.  Za ty rozhovory Přemy se Závišem tedy 75%

Kunhuta je po nemecky a maďarsky Kunigunda a tým jej meno určite charakteristickejšie. Viac sa totiž približuje k Zemanovmu slovu kunda, ktorou tak dobre vládla. Bola to kráľovná, ktorá Přemyslovi Otakarovi II. priviedla na svet šesť detí, o ktorej chýrečnej kráse sa niesli chýry až za hranice Českého kráľovstva a ktorá z rozmaru nechala priviesť do Prahy levy. No a mala aférku tu so Závišom, o čom je táto historická inscenácia, často založená skôr na fantázii, ako na priamych faktoch. Ale to je na histórii krásne. Máme tak málo informácií, že si môžeme vymýšľať. Veď napríklad Kunhuta mala v čase tohto príbehu cez 33 rokov, no Milena Dvorskej tu ťahalo už na zrelých päťdesiat.

Komorní záležitost kolem událostí bitvy na Moravském poli, kde zahynul Přemysl Otakar II. zrazený Závišem z Falkenštejna, který v noci před bitvou přijel prosit za Vítkovce a nabídl králi svou pomoc proti Rudolfovi Habsburskému a celé německé říši. Doba, kdy Braniboři ovládli na čas celou zemi "a zle se vedlo lidem v Čechách za dob braniborského moru". Ke shlédnutí ZDE:https://www.youtube.com/watch?v=Kme2k6Laqxk

Tak jistě, Daněk je velmi poznatelný v dialozích, což zaručuje půl úspěchu hned. Herci hrají uvěřitelně, kamera se také snaží, hudba dobře podtrhuje atmosféru... kdyby to jen celé nekazila televizní lajdáckost vůči výpravě a nevýrazná réžie. Nejvíc mne iritoval ten neomítnutý sklep (nepřekonatelné klišé, jak si tvůrci představují středověk), coby komnata královny, korunka ze zašlé mosazi z divadelní rekvizitárny na hlavě Přemysla i Kunhuty, pohozená tam z nějaké pohádky a skupina historického šermu SSM z Přerovských strojíren a dalo by se pokračovat až k Závišovu kříži. Škoda, ale nepoměrně lepší než Steklého paskvil Hra o královnu.

Na tři hvězdy tenhle filmík donesou především dialogy, protože jinak kromě kostýmů opravdu nemá moc co jiného nabídnout. Herci jsou dobří, i když všichni asi tak o deset let starší, než byly v dané době jejich historické předobrazy. Osobně mě nejvíc potěšil Petr Pelzer, který si roli charismatického a moudrého, ale i trochu arogantního krále vyloženě užil ("Ale proč ty jsi zoufalý?"-"Tři roky jsem sloužil Rudolfu Habsburkovi." - "A to je všechno? No, vlastně je to docela dobrá odpověď."). Pochválila bych rovněž chytré skloubení historie a prvků z legend. I když třeba rozhovor POII s Falkenštejnem je téměř jistě folklórní legenda, tady působí vlastně docela logicky. Poněkud divně působí utnutí příběhu v okamžiku, kdy se Kunhuta se Závišem sblíží, protože k jeho dovyprávění by stačila necelá půlhodina. Škoda, tahle pokleslá romance tu byla pro televizní obrazovky zpracovaná poprvé a obávám se, že i naposledy.