Sherlock Holmes ve Vídni (1976)

Slavny Sherlock Holmes ako zdrogovana troska kdesi vo Viedni. Uz Robert Stephens si zahral Holmesa v akomsi filme - tusim sa to volalo Private life of Sherlock Holmes alebo tak nejak. No nic, tuna ho hra akysi Nicol Williamson, a hra to tak, ze zle, Teda aby som dal veci na spravnu mieru, herec to bol pre mna slaby, nevyrazny, akurat jeho pomocnik Dr. Watsonv podani Duvalla /Stalin 1992/ mal cosi do seba. Kulisy su podpriemerne, dialogy tiez. Tempo je zufalo pomale, gradacia deja takmer ziadna a film tiez sa nedrzi klasickych sablon Sherlocka Holmesa : 40 %

"Elementary, my dear Freud!"Autorovi knižní předlohy i scénáře Nicholasi Meyerovi se nedá upřít, že měl nádherně praštěné nápady. Ve filmuČas po časeposadil H.G.Wellse a Jacka Rozparovače do stroje času a poslal je do budoucnosti, v tomto doyleovském apokryfu zase svedl dohromady Sherlocka Holmese a Sigmunda Freuda. Setkání dvou podobně uvažujících a srovnatelně inteligentních mužů v napjatém vztahu "pacient a terapeut" slibovalo značný dramatický potenciál, stejně jako rozkošná myšlenka, že profesor Moriarty (asi tříminutový výstup Laurence Oliviera) byl ve skutečnosti neškodný stařík, kterého paranoidní detektiv pod vlivem drog všude možně pronásleduje. První nápad je rozvíjen docela zajímavě (i když ne tak konfliktně, jak jsem si představoval), druhý bohužel nikoli. Specialista na pietní přepisy úspěšných divadelních představení Herbert Ross inscenuje i tento (nadstandardně vypravený) film velice konvenčně a staticky, v pomalém tempu (v první, upovídané polovině) a s nedostatkem smyslu pro gradaci (v druhé, detektivně-akční půlce). Nervní Nicol Williamson, vizuálně připomínající mladší vydání komika Alastaira Sima, není tak docela Holmesem podle mého gusta, Watson Roberta Duvalla by byl příjemným překvapením, kdyby se z něj v okamžiku setkání detektiva s Freudem nestala jakási mrtvá váha, vláčená zbytkem filmu bez jakéhokoli přínosu pro děj. Detektivnímu případu ubírá na zajímavosti, že jsme už zdálky upozorňováni, kdo je pachatelem a jaké jsou jeho motivy. Jestli existuje důvod, proč bych tento film přece jen zařadil do kategorie "must see", je jím jednoznačně Alan Arkin v roli Sigmunda Freuda, perfektní jako vždy. 60%

Freude, Freude, Freude / vždycky na tě dojde. Dokonce i v případě Sherlocka Holmese. Vskutku příběh, který rozkotává zaběhlé holmesovské šablony, a činí tak způsobem velmi zábavným a napínavým. Příběh, který balancuje na hraně vážně míněného holmesovského apokryfu a mírné parodie. Atmosféru c. a k. Vídně období fin-de-siècle se tvůrcům podařilo evokovat náramně. Typově dobře vybraní herci (i když na Holmese si našinec musel trochu zvyknout), zvláště Vanessa Redgrave je jako křehká secesní kráska Lola Deveraux dokonalá a Robert Duval je zřejmě ten nejlepší Dr. Watson, kterého lze ve filmu spatřit. Opravdu skvělá vlaková honička a velmi neobvyklý konec. Ale já jej Sherlockovi přeji!

Parodie na příběhy Sherlocka Holmese není nijak zábavná.

Neskutečně nudný a hlavně podivný. Možná to bylo způsobem vyprávění, možná podivným chováním samotného Holmese.