Whoever Slew Auntie Roo? (1972)

Hodně zvláštní (netradiční) variace na „Jeníčka a Mařenku“, jen co je pravda. Tento film není čistokrevným hororem, přestože je veden v tomto žánru. Což mi ale nakonec ani tak nevadilo. Je to svým způsobem spíše smutné drama s tragickým vyvrcholením. Přesto nám tento film nabídne velmi zdařilou atmosféru, postupně gradující příběh, slušné herecké výkony (jak Shelley Winters, tak i dětských herců) a v neposlední řadě potěšilo, že se vše odehrávalo v čase Vánoc, což se zrovna hodí. I z toho důvodu jsem po tomto kousku sáhnul.
 
Teta Roo je v dětských očích chlapce vnímána jako zlá čarodějnice, ale ve skutečnosti jde o psychicky nemocnou ženu s hodným srdcem, kterou spousta lidí zneužívá a přiživuje se na její bolesti. Až mi jí bylo místy i trochu líto – zvláště, že se k dětem až dosud chovala pěkně. Ona ani moc nevnímala, že dělá něco špatně. Pokud tedy nebudeme počítat ukrytou mrtvolku v tajné místnosti – to už tak počestné není. Ale jsou to spíše děti (hlavně chlapec), kdo jsou zpočátku spíše bráni jako ti „zlí“. Malá Katy moc nechápe, co se kolem děje, za to Christopher má až moc bujnou fantazii a hlavně inspiraci z pohádek. K dobru je mu potřeba přičíst starost o sestru. Což ovšem postupně graduje v otevřenou konfrontaci s tetou Roo. 
 
Tragické finále je vyvrcholením smutného příběhu a někomu možná ukápne i nějaká ta slza. Lze z toho vyčíst i jistá forma ponaučení. V neposlední řadě bych chtěl pochválit nejen výběr herců, ale především i některé rekvizity. Zvláště pak ty v kouzelníkově „dílně“. Scéna s gilotinou není pro slabší povahy. Takže v konečném součtu tento film vidím jako lepší průměr.

Komorní a celkem zvláštní snímek, který nápadně (někdy doslovně) odkazuje na pohádku o perníkové chaloupce a místo krvavých orgií sází na psychologii. Je možné, že dnešního diváka už bude tahle pomalá, přes padesát let stará pohádka pro dospělé drobet nudit, ale vydržte do konce, který je neskutečně děsivý a ukazuje, že ne každá stará opuštěná žena je čarodějnice. Někdy je prostě jen semletá životem.

Neviem, kto kategorizuje filmy, ale opäť sa nejedná o horor. Ide o klasický hammerovský triler. Atmosféru hammerovských filmov mu uprieť nemožno, ale nemôžem sa zbaviť dojmu, že vyznieva ako novodobá rozprávka, aj keď temnejšia. Hlavným aktérom je (nie príliš sympatické) súrodenecké duo, ktoré si realitu neustále prirovnáva k rozprávkovému príbehu o Janíčkovi, Marienke a zlej ježibabe, ktorá ich chce zjesť. Napriek tomu, že v závere dôjde aj na ľahšie trilerové scény, úvodná polka ma bavila o niečo viac. Celkovo som však mal väčšie očakávania.

Whoever Slew Auntie Roo je na nervy brnkajúci thriller, v ktorom atmosféra pozvoľna hustne a dianie systematicky naberá na obrátkach. Všetky ústredné postavy, svojim spôsobom vrátane aj tých detských tu majú viac či menej pokrivené charaktery a je tu obtiažne nájsť niekoho s vyslovene kladnými pohnútkami či bezchybnou mentálnou kondíciou.

Tentokrát žádný horor, nýbrž poctivé "psycho-biddy". V něm bohatá, ale osamělá starší žena unese dvojici sourozenců a schovává je ve svém rozlehlém domě. Nedá se ale přímo mluvit o psychickém či fyzickém teroru jako tomu bylo v příbuzném What Ever Happened to Baby Jane? Zdejší anti-hrdinka je dobrosrdečná a milující děti, jen se nedokáže smířit s minulostí a hrozící samotou. Snímek není nijak napínavý, ale taková scéna na půdě s hračkami nebyla marná. I díky sváteční atmosféře si ho umim představit o Vánocích ve večerním vysílacím čase na programu ČT2.