Výtah (1984)

Ale jo, nakonec je to solidní psychologické drama (skoro divadelních parametrů) s téměř až hitchcockovskými prvky a archetypálními charaktery, díky kterým to celé lze číst jako společenskokritickou alegorii...... Já bych teda začal rozebírat výtah a nebezpečně blbnout v šachtě o cca pět až deset hodin později než tady Schimanski (kterej je mimochodem parádně namakaný) a jeho parta, ale to už je vedlejší.

Rok po nizozemskétaškařicio vraždícím výtahu vyrukovali v Západním Německu s vážným, hollywoodsky střiženým výtahovým thrillerem. Porouchaný výtah uvězní čtveřici rozdílných lidí, jejichž charaktery se v extrémní situaci začnou rychle obnažovat a vztahy vyhrocovat a v závěru pak dojde i na trochu akce. Má to dostatečně zajímavý a napínavý děj, atmosféru, herce a od prvního záběru nočního města výbornou kameru. Velmi sympatický žánrový kousek.

Klaustrofobici si pravdepodobneAbwärtsneužijú, pre ostatných divákov je ale film režiséraCarla Schenkelaz roku 1984 veľmi príjemným prekvapením. A to prakticky po všetkých stránkach. Pri námete so zaseknutým výťahom sa toho síce veľa vymyslieť nedá, to ale vôbec nevadí, pretože aj "to málo" snímka zužitkováva na maximum. Príbeh stavia najmä na rýchlo eskalujúcej ponorkovej chorobe medzi štvoricou vo výťahu, ktorému pomáhajú aj kvalitné herecké výkony, najmä ak je reč o postavách Jörga (Götz George) a Pita (Hannes Jaenicke). Stupňujúce sa napätie a pocity zúfalstva, nevraživosti a hnevu sa prelínajú s takmer až filozoficky ladenými dialógmi o morálke a spoločnosti, čiastočne prispievajúc k celkovo veľmi dobrej atmosfére filmu, ktorú ale "ťahajú" najmä technické aspekty. Schenkelovo dielo miestami až ohuruje výbornou kamerou, ktorá sa snúbi s rovnako kvalitnou prácou so svetlom, schopnými vyniknúť napriek (alebo vďaka?) komornému poňatiu výpravy (väčšina deja sa odohráva iba vo výťahu, respektíve výťahovej šachte). Atmosféru snímky dotvára aj šikovná práca so zvukom a čo-to málo hudby.Abwärtsje dôkazom, že kvalita sa neraz ukrýva v nenápadných filmoch. Napriek tomu, že k príbehu možno mať jednu či dve námietky (najmä čo sa konania postáv týka), ako celok ide o nadpriemerný počin s výbornou atmosférou, ktorá ťaží najmä z technicky výrazných prvkov. Divákovi pri jazde výťahom na pokoji ani zďaleka nepridá, ale filmovo nadchne.

Solidní žánrovka od režiséra Tah jezdcem z rozbitého výtahu, kde se odehrává mírné dusno. Samotný výtah a věci kolem je natočený výborně, ale ujde i mikropříběh jednotlivých postav. Herecky mě překvapil Goetz George (ve velmi dobré fyzické kondici), kterého jsem měl doteď za univerzálně průměrného hodného televizního komisaře.

Pane jo, film, jehož existenci úplně vypustíte z hlavy, se najednou vynoří prostřednictvím uživatelky Danikaa (potažmo díky Willymu Kufaltovi a jeho VRK), a vám dojde, že přesně jak píše v závěru své recenze Omnibus, jste jeho celoživotní obětí. Ostatně, v komentáři k novému Vetřelci píšu, že z výtahových šachet mám hrůzu. Nefunkční tlačítka, praskající ocelová lana, nekontrolovatelně svištící výtah – to jsou moje noční můry… Čtyři protagonisté ve stísněném prostoru, dusno by se dalo krájet, napětí, kdy chlapi lezou stropem výtahu. Po určitě více než 30 letech k tomu přibylo psychologické rozkreslení postav, 2 kohouti usilující o 1 krásku (mužný, ale vyhořelýJörga „pankáč“Pits dredem a digihrou – já jako povrchní Minda z Kotěhůlek nevím, komu fandit). Na povrch vyplouvá kritika establishmentu, kdy se systém chce brzy vykašlat na Jörga, stejně jako předtím na nejstaršího ze skupinky účetního Gössmanna, který to ještě trochu zavaří s kufříkem, a tak musíme dát za pravdu anarchistovi. Takže díky, mami, a nemůžu jinak než za 5* a vždycky koukejte, jestli výtah opravdu přijel, a kdyby něco, radši vyčkejte na pomoc.