Vražedný tanec (1990)

Toto navrhujem premietat kravam pred dojenim hned bude po mlieku. Tak jo, i Delon prispel k existencii hnoja na tomto svete, hnoj sa produkuje aj vo Francii a ne ze ne. Dialogy, hm co napisat k dialogom, a.... uz viem, na mna tie dialogy posobili jak keby sa tocili na psychologickych posedeniach v liecebni mentalnych retardacii : 0 %

Jsem přesvědčena, že tvůrčí tým tohoto filmu by měl všem svým divákům dát nějakou odměnu. Nám, co jsme to dokoukali až do trpkého konce, by měla přináležet i medaile za odvahu. Celý snímek nebyl nic moc, ale samotný závěr se rozhodl překonat i ptákoviny z pera A. B. Šťastného. Něčím takovým by musel opovrhovat snad i Mádl, takže mi není vůbec jasné, proč se Brasseur nechal uhovořit, aby byl do této Delonem stvořené divákovy noční můry obsazen. Jediné, co si zaslouží potlesk, je český dabing TV Prima. Delon mluvící hlasem Jiřího Štěpničky je stejně charismatický jako v originále.

Nebýt Alaina Delona a Clauda Brasseura, vůbec bych se na to nedíval. A jak vidno, o nic bych nepřišel. Zápletka (i když otřepaná) není z nejhorších, avšak Delonova role tanečníka mne vůbec neoslovila a Brasseurův detektiv působil notně unaveným dojmem. 90. léta tomuto žánru v Zemi galského kohouta očividně nepřála, vyjma některých Moulinů aNeznámého v domějsem z tohoto období neviděl (alespoň co je mi známo) jedinou nadprůměrnou francouzskou krimi. 40%.

No tak tohle ať vyprávej kravám před dojením a bude po mlíku. Jediný co stojí trošku za "hřích" jsou postavy Alaina a Clauda, který jen tak mimochodem Alaina natáh na charismatu o parník, což je samo o sobě dost nečekaný, ovšem jinak jsem spoustu věcí vůbec nepochopil a nedávali mě naprosto žádnej smysl.

Svoje hodnocení shrnu do věty, že závěr mě nešokoval, protože jsem žádný neviděla: vypla jsem TV asi 40 minut před koncem. Naprostá ztráta času jak pro mě, tak pro celé osazenstvo filmu. Tančili sice pěkně, ale to je na DETEKTIVKU fakt málo. Delon mi připadal jako parodie sebe sama. Při záběrech na jeho samozřejmě patřičně nasvícené ocelově modré oči, kterými tak usilovně škubal, jsem si vzpomněla na Bruna Ferrariho ve Zvířeti - sametový pohled v ocelovém oku nebo pohled z ocele v sametovém oku? Jedna hvězdička je za Clauda Brasseura, ale spíš ze sentimentality, když oňuchával punčocháče baletek, tak mi moc charmantní nepřipadal:-)