Vítězný lid (1977)

"Zadlužit se u lichváře? To v minulosti vždycky moc špatně dopadlo". Náhodou... některé výroky jsou stále pravdivé. Nechybí humor (rozhodně ne nechtěný), vhodně zakomponované dobové záběry, herci nejsou špatní. Nevýhodou je hlavně to, že se v tehdejších událostech a hlavně postavách moc neorientuji. Ano, není to žádná velká sláva, ale odpad rovněž ne. "Tady to máš, Klémo".

Vřele doporučuji. Ale vezměte si k tomu kýbl na zvratky. Já se dokonce někdy i zasmál, hlavně tomu, jak nám Sověti posílali obilí. Figur jak na orloji, furt se prndá a prndá, prostě agitka nejhoršího
zrna. Bohužel to nemohu porovnat se skutečností, neb jsem v dějepise nebyl dobrým žákem. Navíc jsem apolitický, takže jsem tomu vůbec nerozuměl. V postavách jsem měl zmatek asi po desíti minutách, popisky nepopisky. A přiznám se, koukal jsem trochu do karet, ještě že jsem si je do Linuxu stáhl.

Film, který mi asociuje školní léta, kdy nás jako malé caparty na prvním stupni nahnali do kina a nutili sledovat tuhle bolševickou ideologickou nalejvárnu. Jsem-li u některých dílek poplatných režimu z dob socialistických ochoten tolerovat alespoň jednu nebo dvě hvězdičky díky kvalitní režii a hereckým výkonům, tady je realita pokroucena takovým způsobem, že to nedorovná sebelepší rejža. O to smutnější je sledovat některé persony československého filmu, jak se propůjčují a podlézají režimu, ať už je k tomu vedlo cokoli. Bděte!

Propagandistický snímek podávající zkreslené informace o politickém vývoji v Československu, vzestupu KSČ až po Vítězný únor 1948. Velmi mi to připomíná historickou trilogii Otakara Vávry - Dny zrady, Sokolovo a Osvobození Prahy, kde např. prezident Beneš byl vykreslen jako slabý a zlomený muž a naproti němu Klement Gottwald, udatný vůdce a zachránce českého národa. Stejně tomu bylo i v případě tohoto snímku, byť tedy tento Gottwald mi nepřišel tak dynamický jako ten ztvárněný Bohušem Pastorkem ve zmíněné trilogii, ale ve výsledku to na celkové situaci vůbec nic nemění. Odpad kinematografie to určitě není, není dobré filmy odsuzovat bez předchozího zhlédnutí, ale je zapotřebí si o dané problematice něco přečíst, prostudovat si příslušné materiály a poté si celou situaci komplexně vyhodnotit a udělat si kritický úsudek.

Tenhle typ je z hlediska normalizačních filmů hardcore, protože u tohoto typu filmů nesledujeme ten či onen příběh uvědomělého člověka komunisty (což je většinou svojí hloupostí zábavné), ale jakousi snahu tvůrců o tvorbu hraného dokumentárního filmu a o autenticitu. A jelikož se ve filmu hlavně schůzuje a je tam množství pro někoho možná neznámých jmen, je těch 117 minut celkem výživná stopáž. Samozřejmě zadání k natočení dala sama strana a podle toho film také vypadá. Přesto souhlasím s uživatelem Karrfikem, že prásknout tomu ODPAD je sice snadné, ale neobjektivní. Přes veškerou tendenčnost a rudost nelze tvůrcům upřít snahu o autenticitu, dobové exteriéry i interiéry a zejména o snahu aby jednotliví herci byli podobní svým historickým vzorům a to nejen co do vizáže, ale i do mimiky a řeči. Zaujmul tak Vladimír Pavlar jako Jan Masaryk a zejména Jiří Pleskot v roli unaveného, ale stále distingovaného Dr. Beneše. Při sledování těch zástupů zblblých lidí zpívajících revoluční písně, mávajících prápory, kterak se jak podivní jedovatí hadi táhnou ze všech fabrik Prahou jsem si říkal - jak jen tohle bylo možné? Jak se to mohlo stát? Kde ti lidé zblbli? Kdo je zblbnul, že se z nich stala dravá řeka, která už nešla zastavit? Kdo selhal když to byl teprve pramínek? Tohle přeci nebyl přirozený důsledek poválečného demokratického vývoje v poválečné republice! Pravdu měl Gottwald i někteří ministři ,,původní'' vlády když tvrdili - teď jsme na důležitém rozcestí. To o čem se rozhodne dnes, bude mít dopad na roky a desetiletí... Pro svobodně a demokraticky smýšlející část občanů, pro živnostníky, duchovní, pro všechny ze západního odboje atd... ten dopad začal velmi brzy... žaláře, popravy, mučení, nucené práce, ztráta majetku, ztráta občanských práv, perzekuce příbuzných a potomků na roky daleko.... Hnus, hnus, hnus a ještě jednou hnus ! Od února 1948 do roku 1953 (kdy Gottwald zemřel) začíná to, co se u nás nazývá padesátými léty. Je to nejhorší období našich moderních dějin. Docela by mne zajímalo objektivní zpracování těch dní, někým dnes. Bez příkras, bez rudého blábolení, prosta tak jak to bylo. Bylo to důležité období našich dějin. Křižovatka, na které tehdejší vedení naší země špatně zabočilo a ta špatná cesta zavedla národ na 40 let do naprostého marastu. Dávám tedy jednu hvězdu za tu snahu o reálie. *