Violenza in un carcere femminile (1982)

Priemer. 5/10.

Solídne WIP, ktoré okrem sleazy scén a násilia ponúka aj solídne herectvo od Laury Gemser a Gabriela Tintiho, zrozumiteľný príbeh a nejaké tie emócie naviac. Väzenie zvonku vyzerá ako malebný zámoček, ale to už patrí k čaru európskeho filmu, výborná je aj hudba a niektoré krvavejsie efekty a makeup. Niektoré ženy vyzlečené chcete vidieť a niektoré nie, dosť je toho len naznačené a nie až tak graficky ukázané, tak ako v podobných WIP snímkach a možno sa dalo zájsť aj trochu ďalej, Matteiova réžia je menej elegantná a zároveň menej sleazy ako od spriazneného Amata, ale aj tak sa jedná o viac ako solídneho zástupcu kontroverzného žánru.(15.06.2024)

Oficiálně předposlední reportáž přivádí už "lehce" ojetou Emanuelle do ženské věznice a zdá se, že si tentokrát naše hrdinka ukousla až příliš velké sousto. Bití od dozorkyň, mučení, v jedné scéně je dokonce téměř sežrána zaživa krysami, a pak další mučení, otrava jedem, znásilnění. Zkrátka Emanuelle tu dostává opravdu zabrat a Lauru Gemser tak neuvidíme ani jednou se usmát. Což je trochu škoda, protože úsměv je to, co se mi na této indonéské herečce líbí nejvíc. Nevadí, líbily se mi tu i jiné věci. Režie tentokrát proslulý mistr trashe a tvůrce těch nejpokleslejších braků Bruno Mattei aka Vincent Dawn, takže o zábavu je postaráno, i kdyby šlo jen o nechtěný humor na úkor tohoto svérázného tvůrce (myšleno v dobrém). Scénář a dialogy jsou tady až kouzelně debilní, některé herecké výkony k popukání, ale i to jsou věci, které mám na těchto obskurních filmech rád. Člověk u toho nesmí ani vteřinu přemýšlet, jinak to nemá cenu. Přesně jak to známe z klasických komedií... ehm, teda hororů Krysy: Noc Hrůzy nebo Zombie: Ostrov Smrti. No nebudu si už ze strýčka Bruna dál utahovat, o mrtvých jen dobře, takže... Film kromě srandovních hlášek, nepovedených kreací a logických nesmyslů obsahuje i chytlavý synth-rockový soundtrack, ale hlavně funkční a divácky vděčné standardy subžánru WiP, jako je hrubé násilí na ženách, samoúčelná nahota, ponižování, mučení a další zvěrstva, zkušeným Matteim natočeny s citem pro tento dekadentní styl. Vše navíc korunováno naprosto obludným sleazy feelingem v některých (nejen) erotických scénách. V první půlce mi bylo skoro až blivno a když došlo na holčičí bitku v rozlitých lidských exkrementech, nestačil jsem doběhnout pro pytlík na zvracení. Tak pokud se rozhodnete na tenhle film kouknout, neudělejte stejnou chybu jako já a dopředu se připravte ;).(25.04.2024)

Další z italských Emanuelle mě moc   nepotěšila. Očekával jsem, že těžko z   ženského vězení přinese příběh něco   nového. Laura Gemser něco jako agentka (?) nebo   investigativní novinářka na vlastní   nebezpečí v base, kde se to hemží   úchylačkami a taky správcem, který si nenechá   ujít nějaké to znásilnění. Každému asi   zůstane v paměti scéna s hladovými krysami,   které zpracovávají na samotce Lauru. Ostatní   scény rvaček a bití jsou natočeny poměrně   decentně. Film mě chvílemi nudil, zejména při   lesbických scénách.(27.09.2022)

Nejslabší díl o černé Emanuelle, který je podobný filmům Lloyda Simandla s tím rozdílem, že Simandl by to asi natočil lépe, i s lepším výběrem krásných žen. Scény mučení a týrání jsou drsné, nahoty poměrně poskrovnu. Děj je jednoduše předvídatelný. Zkrátka jsou lepší filmy z prostředí ženských věznic.(11.02.2012)