Věřte mi: Únos Lisy McVeyové (2018)

(Zhlédnuto dne 27.03.2026). Nestává se mi příliš často, abych narazil na docela dosti komorní televizní film, v němž bych dokázal spatřit dokonalé dílo bez jediné chyby. Samozřejmě, nic na světě není zcela perfektní, a i zde dokáže divák narazit na určité nedostatky. Avšak pokud se od nich odmyslí, má tu čest zhlédnout jeden z nejpovedenějších dokumentů dle skutečné události v novodobé kinematografii (...). Herečka Katie Douglas (Den co Den) se zde coby skutečná žena Lisa McVeynová předvedla ve svém nejlepším možném světle. Její emoční škála, již dokázala předvést, mne doslova odzbrojila. Od skvělého vyjádření radosti a laskavosti, již coby Lisa předvedla v cukrárně, až po křečovitou strnulost poté, co ji sériový vrah mále zastřelil u stromu. Síla, jež z herečky čišela, nejenom při statečném pohledu do zrdadla v domě Bobbyho, ale i při usilovné snaze vzpomenout si na cestu, již s touto kníratou zrůdou absovovala, to vše řadí mladou ženu po bok takových talentů, jako mnohem slavnější Ellie Fanning či Thomasin McKenzie (...). Podobně Rossif Sutherland zde dokonale ztvárnil psychopatickou povahu muže, jenž se dopouštěl ohavných činů na mladých ženách. Nejen, co se týče jeho zvrhlých pohybů, ale i skrze nenápadnou netečnou tvář, s níž se kolem sebe stražitě rozhlížel v černém vozidle. Ostatní postavy zde už takový úchvatný nečekaný výkon nepředvedly. Ačkoliv David James Elliot rovněž zazářil coby policejní seržant, jeho výkon už řadím mezi běžnější. Pěkné, ale nikterak se nelišící od jich podobných (...). Radost mi učinila především kamera, nepředvádějící žádné netypické efekty, například přebytečně výraznou tmu či falešné barvy. Obraz snímku se mi jevil jasným, přehledným, zkrátka takovým,jaký bych si u dokumentu představoval. Podobně prostředí si nehrálo na nic netypického. Typicky osmdesátková atmosféra od automobilů přes oblečení a vizuální podobu obchodu či policejní stanice až po takové příjemné prvky, jako zepředu natočená jízda hlavní hrdinky na kole či její běh, ať už před Bobbym či ke stromu se mne dokázaly velice v pozitivním smyslu dotknout u srdce (...). 90 procent. Čtyčicet za Katie Douglas, třicet za prostředí a atmosféru, deset za nápad vůbec vytvořit tento snímek a deset za Rossifa Sutherlanda. Rozhodně doporučuji, pokud si chcete zpříjemnit jinak smutný den, v němž se vám třeba nepovedlo vše podle Vašich představ. UVěřte mi - Únos Lisy McVaynovépoznáte, jaké štěstí máte, když žijete docela obyčejný život bez hrozeb smrti či bez traumat v podobě opakovaného sexuálního znásilňování Vám blízké osobě či přímo na té Vaší.

Nezletilou Lisu unese a znásilní chlápek, který ji nakonec pustí. Když se ale do všeho vloží policie, nikdo jí kupodivu nechce věřit, že se to opravdu stalo. Pak ale přijdou na to, že tenhle „obyčejný“ chlápek je sériový vrah, který řádí v okolí. Film je natočený podle skutečné události a vůbec nepůsobí jako televizní produkce. Casting je hodně povedený, Katie Douglas je sympatická a uvěřitelná a Rossif Sutherland jako únosce působí správně odpudivě. Hodně jsem ocenil, že film nešel cestou dvouhodinové stopáže, kterou by z velké většiny plnila vata. Ta necelá hodinka a půl uběhla rychle.

Nečítajte popis k filmu. Kto ho písal si zaslúži jednu obuvákom na hrtan, jebo. A teraz k filmu samotnému. Ak to budem brať ako televízny film, potom sa jedná o jemne nadpriemerne surovo podaný príbeh jednej preživšej obete masového vraha. Neuvidíme krv, ani žiadnu z vrážd, avšak samotný únos, väznenie a znásilňovanie sú natočené s dôrazom na ich chlad a krutosť. V prípade TV filmu to spĺňa tie najprísnejšie kritéria. Ak by som to mal ale brať ako cinema art, potom to tie detaily, širší príbeh ohľadom dalších vrážd a podobne, rozhodne postráda. Prvá hodina bola natočená chladne a surovo a pocitovo trvala omnoho dlhšie. Posledná polhodinka už zbehla rýchlo, spolupráca s políciou a legendárnym Harmonom bola nečakaným spestrením a film mal potrebný happyend bez nejakej akčnej strieľačky. Dám poctivé filmové 4, treba dodať že zaslúžené. Plynovú komoru všetkým, ktorí znásilnili ženu alebo dieťa. Možno by stačila kastrácia príborovým nožíkom. Film dobrý a ťažký.

Poutavě natočený film, který se tentokrát nezabýval vrahem, ale jeho obětí. Pekelně prohnanou, chytrou a vnímavou obětí. Opět se ukazuje, že jakmile se někdo chová trošku jinak, než je zavedená společenská šablona, tak je odepsaný. Naštěstí se našel alespoň jediný slušný a hodný člověk, který jí poskytl víc než jen víru v její otřesný prožitek. Moc se mi líbil vztah, který se mezi nimi vyklubal a ochota Lisy stále pomáhat. Po tom všem, co si prožila dokázala udržet chladnou hlavu a pomohla policii díky své duchapřítomností dopadnout sériového vraha. Při návratu ji ovšem čekal dost tvrdý náraz. Skvělé ztvárnění skutečné události.

Kdo má anger issues jako já bude celej film toho zdegenerovanýho chcípáka proklínat. A nejen jeho, ale i ty tupý fízly který ji nevěřili, na konci filmu mě nasralo že se jí ani neomluvili. Ta společnost ve který vyrůstala, její máma a babička, odporný lidi. Neskutečný že tohle někdo prožil, neskutečný jak moc dokázala, tolik detailů které Lisa nechala aby odhalila toho zmrdečka. Film jako takový má jen jedinou vadu a to je podle mě kamera, kdyby to bylo trošku lépe natočené, tak bych tomu hned napálil plnej počet. Neskutečnej příběh a ještě k tomu podle skutečnosti.