Veřejný nepřítel č. 1: Epilog (2008)

Toto bolo tak zbytočne dlhé. Mal som dojem, že sa dívam opakovane na tie isté scény ibaže v bledo modro ružovom prevedení. Keď pozerám film z gangsterského prostredia, nechcem sa dívať neustále na hodinky a to sa mi tu už po hodine stávalo. Čo do samotnej osoby Žaka Mesrina, bol to úplný chuj. Celkom nechápem, že k takémuto ľudskému omylu niekto prechováva obdiv. To sa nemá.

Dnes som si dal maratón oboch filmov, ktoré mám na DVD už pekných pár rokov a ešte som ich nevidel, takže premiéra.Obe filmy sú skvelé spracované. Čo k tomu povedať. Znova sa Francúzom podarila skvelá krimi záležitosť. Životopisný film, ktorý rozpráva príbeh zlodeja od jeho začiatku až po koniec.Máme tu skvelé herecké obsadenie, hudbu, atmosféru a aj kameru. Obe filmy môžem odporučiť každému kto má rád kvalitné krimi. Celkové hodnotenie za mňa je pri oboch 80%.

To je prostě radost pohledět ( autonehoda v hnědém Peugeotu!!!).Dokonce i ty dialogy jsou na gangsterku mnohdy parádní, chytrý a vtipný!Nutno brát oba díly jako jeden film.Stojí za to se prokousat vývojem Mesrinovi osobnosti v prvním díle až k událostem, které všechny zajímají nejvíc.A tom je právě díl druhý,ale jako celek to nemá chybu!!!

(náznaky SPOILERŮ) Toto duo filmů jsem měl už delší čas na svém seznamu žádaných filmů. Konečně jsem se teda odhodlal ke zhlédnutí nejdražší produkce v historii francouzského filmu. Před filmy si obvykle čtu všechny zajímavosti, takže jsem věděl, že film vychází z pera veřejného nepřítele č. 1, tedy že autorem je hlavní postava Jacques Mesrine (Vincent Cassel). Ovšem film pro mě dopadl dost katastrofálně, aspoň co se hodnocení týče. Mesrine se asi měl věnovat jen své úspěšné kriminální činnosti nebo případně svým častým útěkům z vězení a psaním svých memoárů pověřit někoho povolanějšího. Myslím, že to totiž moc není vina scénáře nebo režijního pojetí, ale prostě zoufalým pisálkem Mesrinem. Protože takto životopisný film rozhodně nevypadá. Proč třeba hned na začátku je vidět, že veřejný nepřítel č. 1 je zavražděn policií během jejich akce (i když pro nás je aspoň trochu uspokojivý fakt, že k tomu policajti použili náš řekl bych celkem slavný náklaďák Avii). Další velkou výtkou je pochopitelně nesmyslně dlouhá stopáž a tudíž nutnost rozdělení příběhu do dvou filmů, které jsou i tak moc dlouhé. Abych ovšem jen nekritizoval, tak zpracování některých akčních scén bylo na velmi vysoké technické úrovni. A v synopsi je napsáno, že Mesrine používal často převleky nebo před další akcí podstupoval plastické operace. Tady si však tvůrci vystačili pouze s tím, že měl občas třeba nějaké brýle nebo se falešně vydával za detektiva. Trochu překvapivě je tento epilog o chloupek lepší, a tak se (možná s trochou nadhodnocením) vyšplhal aspoň do průměru. Ale celkově je to velký paskvil a neúcta k památce největšího francouzského gangstera (je ale zajímavé, že jsem o něm v životě neslyšel, takže si myslím, že je známý kvůli tomu, že byl zavražděn policií - možná z důvodu, že nemělo moc cenu ho dávat do vězení, když jako první ve 111-ti leté historii jednoho francouzského vězení dokázal utéct (to bylo ovšem zavřeno, když vyšly najevo nehumánní praktiky vůči trestancům). Pro mě je Vincent Cassel mnohem lepší v roli Vidocqa, jiného francouzského kriminálníka z období napoleonských válek (Vládce Paříže, film měl například mnohem větší počet mrtvých než oba tyto filmy dohromady) a pochopitelně jako Zvíře, kde mu po boku jako Kráska stálaLéa Seydoux(Kráska a zvíře, 2014). Velmi brzy na tuto hrůzu zapomenu a zhlédnutí rozhodně nedoporučuju, je to ztráta času.

Druhý díl příběhu o drzém, ostříleném a všehoschopném lupiči jménem Jacques Mesrine. V tomto díle se však tolik nevraždí a nepáchá takové násilí, s výjimkou únose novináře, který psal o Mesrinovi články, kde jej označil za nespolehlivého zrádce jeho parťáků. Mesrine si po návratu do Francie najde novou ženskou, kterou prostě sbalí v baru a pak ji vypíchá na pokoji. Jednoho dne je zatčen a předveden před soud, ale díky komplicovi Michelovi a schované zbrani na hajzlu se mu podaří utéct, přitom si vezme soudce jako rukojmího. Následně pokračují v loupení bank, a Mesrine se nebojí klasicky vykrást jednu banku a pak hned druhou na druhé straně ulice. Jeho parťák to moc nezvládá a raději se na něj vysere. Jednou jej v jeho bytě navštíví kriminálka v čele s komisařem Broussardem, který s ním vyjednává, následně se před něj postaví bez vesty a bez zbraně a nakonec si spolu dají pěkně šampaňské, zatímco ostatní kriminalisté prohledávají byt. Mesrine skončí ve vězení na 20 let, ale ani tady se moc neohřeje a s pomocí své advokátky, která mu propašuje zbraň, a nového kamaráda Francoisse Resse a jeho pepřového spreje se jim podaří utéct s dalším vězněm. Oběma se tak podaří již počtvrté utéct z basy. Stanou se z nich klasicky parťáci při loupežích. Jenže Resse chce pouze systém zneužívat a ždímat z něj prachy a považuje se pouze za lupiče, zatímco Mesrine se začne prohlašovat za revolucionáře a chce systém svrhnout, a dokonce začne vyhrožovat, že do Francie přivede OOP. Vyhrožuje skrze média, kterým poskytuje tajné rozhovory. Mesrine a Resse společně unesou starého milionáře, který se však nechá raději zabít, než aby jim dal 10 milionů franků. Vyjedná s nimi pouhých 6 milionů, což Mesrine komentuje slovy, že "je dobrej". Při předávání v lese dojde k malému incidentu, ale napodruhé to vyjde, a oba peníze dostanou. Utečou do sousedního kraje v kufru auta jedné rodiny, která neměla moc na výběr a musela s nimi spolupracovat. Ale při snaze o překonání řeky Mesrine o svůj podíl přijde. Na závěr se jeho partnerem stává někdo, s kým si lépe rozumí - revolucionář Charlie Bauer, který nesnáší pravičáky a fašisty. Jako jednoho z nich označí novináře Jacquese Tilliera, který napsal onen nelichotivý článěk o Mesrinovi. Jednoho dne jej tak unesou do sklepa, kde rituálně hoří svíčky, a Mesrine jej zmlátí, skope a třikrát do něj střelí. Tillier to však jako zázrakem přežije a pro Mesrina začíná jít skutečně do tuhého. Nakonec vidíme scénu, kdy celá kriminálka čeká na Mesrina u jeho bytu a sleduje každý jeho pohyb. Ten pak nasedne do auta se Sylvií a během jízdy je auto zastaveno, následně se zvedne plachta na korbě náklaďáku před nimi a Mesrine je rozstřílen na sračku. Pro jistotu dostane ještě kulku do hlavy. Sylvie dostane hysterický záchvat, jelikož jí postřelili psa. Tím končí příběh oblíbence médií, miláčka žen, lupiče a rádoby revolucionáře, který byl v tomto dílu označen jako onen Veřejný nepřítel č. 1. Jediná světlá chvíle v jeho zločineckém životě v tomto díle byla, když seděl v base a snažil se dělat otce své dceři, která jej tam navštívila. A u toho soudu byl také celkem dost vtipný.