Velká sýrová loupež (1986)

Velký sýrová loupež jako československá alternativa západních animáků a parodie větších zvířecích hrdinů? No, mohlo by to fungovat, ale průměrná animace a delší děj bez nějakého směřování snímek trochu sráží. Trvá trochu déle, než se film pořádně rozjede. Za mě je v něm méně humoru než bych čekal. Jako by nebyl určen primárně dětem. Pravda ale je, že objektivně řečeno je to něco zcela jiného, než se tu v této kategorii dělalo dlouho předtím i na potom.

Za československo-německou kvalitu a příběh je tohle celkem třída film. Byl jsem celkem překvapen, jakým nápadem bylo tohle dílo provedeno a co bylo potřeba sepsat, aby příběh byl jak poutavý, tak aby si z toho člověk něco odnesl a zapamatoval si tyhle postavičky. Musím říct, že se to povedlo bravurně. Tyhle tři potvůrky mám skoro spojené jako s Alvinem a Chipmunky. Prakticky úplně ten samý postup. Nevím, jestli se tvůrci odráželi z tohoto filmu, nicméně charaktery postav byly prakticky totožné. Jeden odvážný, druhý inteligentní a třetí by furt něco žral. Velice zajímavý místo je zvolené právě kino, kde se myši učí od filmů postupy a výrazy firem jako starožitnictví, obuv, nebo banka, kde jsem se pobavil nad větou: "K čemu peníze, když se nedají žrát". Velice zajímavý kousek, který má velmi zajímavý a celkem nepředvídatelný konec, který samozřejmě patří k filmu a celkem sympatické hlasy, jako Nárožný, nebo Dvořák. Takže za mě spokojenost a chválím, že i náš národ dokázal, že takový film se stále hraje.

V době, kdy se točí "rychlé" pohádky s klipovými záběry se může jevit jako rozvláčná, ale já mám tu pohádku prostě rád. A to i přes tragický zvuk. Bylo módou postavy pitvořit a hlasy modulovat, aby to a si bylo roztomilejší.... Ale taková byla doba a tvůrci byli uchváceni novými možnostmi tehdejší moderní techniky.

Inspiraci známým filmovým hitem lze ve Velká sýrové loupeži jednoduše rozpoznat. Václav Bedřich rozhodně nebyl špatným výtvarníkem a potvrdil to i v pokročilém věku. Důvtip a zakořeněná klukovská nezbednost určují směr výpravy. Velký tvrdý Marvin (s hlasem Josefa Dvořáka), vynalézavý Raymond (s hlasem Petra Nárožného) a bezstarostný nenasyta Tlouštík (s hlasem Luďka Soboty) po prvních nesmělých krůčcích za hranice důvěrně známého světa okusují podmanivou chuť skutečného života. A Vlastimil Hašek vše řídí s porozuměním a s nadhledem. Dobrodružství lze hltat z listů knih, stříbrných pláten i televizní obrazovky. Ale hmatatelný závan vzrušení v té nejčistší podobě umí přinést skutečnost, odvaha a představivost. Blahobyt nemusí uspokojit každého jedince, důležitější jsou cesty a způsoby, na které nám zůstane nesmazatelná památka jemného chvění, které pohání vpřed a výše. I slepý kocour znamená nebezpečí, pokud ho taháme za ocas. Film je laskavým pohlazením, ze kterého se nechceme nikdy probudit. Fantazie je kořením života, je ochranným krytem i moudrým slovem šlechetného proroka. Nehynoucí touha po klukovinách v opojně nakažlivé chuti se vyprošťuje ze zajetí a dokazuje svou nesmrtelnou tézi o významu způsobu. Cesta se může klikatit, bez odhodlání a s ustrašenou bojácností se po ní nelze vydat. Na ní je jiskra a rozmanitější skutečnost. I animovaná a předsudky nespoutaná hravost je jejím důsledkem. A výkřikem tvůrčího vzepjetí s jasnou vizí.

Přes obrovský respekt k panu Bedřichovi, tohle má velmi slabý scénář, výtvarnou stránku (např. noční záběry v animáku pomocí americké noci????) a jen průměrnou animaci. Za celý film jsem nezaznamenal jediný alespoň průměrný nápad. Příběh je pomalý, pořád se na něco čeká nebo na něco kouká. Zrychlení hlasů myší je pro mě neposlouchatelné. Velké zklamání před mnoha lety, když jsem byl dítě a stejné zklamání i dnes. Akorát dnes vím, proč.
Mj. autorem předlohy (kterého převzala i imdb) je v titulcích uveden jakýsi Jean Van Leeuwen Gavril. Nikdo takový neexistuje. Jean Van Leeuwen je autorkou knižní předlohy a David Gavril je jejím ilustrátorem. (vzdech)