Večeře pro jednoho (1963)

Vtipná anekdota, to ne že ne, ale na 4* to nestačí. Ale asi to je hlavně otázka preferencí. Osobně mám totiž radši humor, který se pokouší o gradaci a překvapující pointy, zde však režisér Heinz Dunkhase vsadil zřetelně vše na repetitivnost (opakující se zakopávání o tygří hlavu, přípitky, navracející se otázka "stejně jako loni?"). Freddie Frinton jakožto sluha James by se svým neohrabaným pohybem neztratil ve starých dobrých groteskách, ale doba už je zkrátka někde jinde (a od roku 1963 ještě dál). A navíc nejsem moc fanouškem vloženého smíchu (který však v tomto případě pravděpodobně nebyl umělým, nýbrž byl autentickou reakcí publika) - jeden pak může získat dojem, že má "předepsáno", kdy se má zasmát, a pokud se nezasměje, tak je s jeho smyslem pro humor něco v nepořádku. Díky za tipWillymu Kufaltovi! 65 %

Krátkometrážní kousek se starou Lady a jejím ožralým sluhou – inu proč ne. Na Němce celkem slušná podívaná, u které se divák i zasměje. Velmi povedený výkon Freddieho Frintona, který mi tím chlastáním naháněl chutě. Čím se to blížilo ke svému konci, tím to bylo lepší a zábavnější. Akorát ten závěr si raději představovat moc nebudu... Lehce nadprůměrná záležitost a takové zpestření v nabídce VRK.

Moc vtipné mi to sice nepřišlo, ale z hlediska historie a vývoje televizních inscenací mi to přijde jako významný počin. Teoreticky záznam solidně provedené a dobře ve svých fórech gradované staré televizní inscenace, jež se úvodem komentátora/hlasatele stává jakýmsi mostem mezi divadlem a (televizním) filmem. (Nejspíš) Živý smích publika, hra na prostoru kulis jedné místnosti, jež se nejspíš nachází na nějakém jevišti - a zároveň úvod seznamující a ubezpečující primárně televizní diváky a spolu s tím i přítomnost režie záznamu, která nevyužívá jen jedné kamery z jednoho úhlu, jež se pohybuje po stejné dráze, ale zároveň druhá, umožňující prostřihy v potřebných scénách na detaily tváří postav, které tvoří gagy navíc, jež jsou živému publiku hůře viditelné, zatímco v televizi je možné si je plně vychutnat a více se nad nimi pobavit. Bližší historický význam jsem si zatím nehledal, tohle mě jen k tomu napadlo a potřeboval jsem si to tady vypsat. Časem možná něco upravím nebo připíšu, pokud se v něčem pletu. Každopádně tahle myšlenka mi stačila ke spokojenosti, kvůli které můžu dát s klidným svědomím čtyři hvězdy i přes to, že mě to neustálé zakopávání sluhy o tygří hlavu coby nejfunkčněji zde prezentovaný running-gag spíš štvalo. 4*

Tradície treba dodržiavať a tak, rovnako ako každý rok na jej narodeniny, starý komorník slávnostne obsluhuje ešte staršiu dámu. K slávnostnej tabuli patria aj prípitky, po ktorých postupne klesá lokajova noblesa. Priznám sa, že mi repetitívnosť tohto skeču spočiatku trochu vadila, ale potom som si všimol ako je to celé dotiahnuté do detailov, pravdepodobne rokmi vyšperkované a pozvoľna spejúce k pointe, ktorá ma zase nejako extre neohúrila, aby som sa priznal. Humorom mi to pripomenulo z detstva obľúbené scénky znedostaveného sa kouzelníkaprípadneFelixa Holzmannana ktorých sme sa bavili roky a ktoré ani reprízami nestrácali na zábavnosti, aj keď dnes už by som sa na ne možno pozeral kritickejšie. V rámci svojho žánru pokladám toto nemecko-britské dielko za jedno z tých lepších za tri potknutia o tigriu hlavu, ak by som ho pravidelne sledoval vždy koncom roka od detstva, asi by som jednu pridal.(vďaka Willymu Kufaltovi za zaradenie do premietania)

„Same procedure as last year?”[=Rovnaký postup ako minulý rok?] •Pripitý sluha menomJames- tak to teda predstavovalo i naprostý, komediálny kumšt, aký sa v tomto prípade, vskutku napokon vari ponúkal, ako povedzme na nejakom podnose komického taniera; sluhovi naprosto vkusne neustále nahrávala na repliky - hostiteľka v podaníSophie; silvestrovský večierok sa v podstate točil okolo viacerých chodov jedla & pitia, pričom najmä v tom nadmernom „popíjaní”, výsledná pointa priamo spočívala, vrátane priam majstrovských kreácií zo strany tohto predstaviteľa!•Obzvlášť nadpriemerná záležitosť, čo sa konkrétne načasovania gagov a priestoru samotnej realizácie, v konečnom dôsledku týkalo.