Ve vysoké trávě (2019)

Více zamotanější děj už být nemohl. Lidi tu na sebe řvou, hledají se, utíkají, padají, řvou, hledají se, utíkají, padají, nacházejí se, ztrácí se... A tak pořád dokola. Pak jeden úplně zešílí a... Nebudu prozrazovat. Film na mě působí lehce laciným dojmem... Horor to určitě není, aspoň pro mě ne, ani nevím, kam to zařadit. 4/10

Zajímavé a poutavé, velmi dobré herecké výkony, kamera a hudba velmi dobře doprovázejí napjaté scény. Pro lidi, kteří obvykle nevěnují moc pozornosti scénáři a tomu, co se děje, to může být poněkud matoucí, protože se v něm mísí portály a časové smyčky, které nutí postavy znovu a znovu vystupovat na povrch. Myslím si, že to bylo fenomenální, kniha musí být stejně dobrá.

Co to sakra bylo? Děj se motá v kruhu, postavy se chovají jako idioti a všechno to má nulový smysl. Atmosféra? Možná na začátku, ale brzy se to zvrhne v nekonečné chození po trávě, která je děsivá asi jako zelený koberec. Čekala jsem horor, dostala jsem trávník plný nesmyslů. Konec? Radši ho zapomenout. Dík, nikdy víc.

Ve vysoké trávě je povídka ze sbírky Na plný plyn od Joe Hilla, kterou napsal se svým tátou Stephenem Kingem. Jeden večer nebylo co řešit a tohle byla první volba na Netflixu. Navíc tu hraje můj oblíbený Patrick Wilson. Dvojice mladých, kteří se rozhodnout jít za hlasem do kukuřičného pole a ztratí se. Ono totiž není jen tak obyčejné. První třetina byla pěkně děsivá, protože kdo chtěl být na jejich místě? Pravdepodobně nikdo kromě masochistů a hororových nadšenců. I když... To je jedno. První třetina podle mě funguje jak má. Pole je děsivé, obzvlášť scény, které pak dokáží, že se nejedná o obyčejné pole. Jakmile se do toho přimíchají další postavy, začíná jít do tuhého... Mě časová zápletka neurazila a naopak mě bavila. Dávalo mi to smysl až do konce. Mám co vytýkat, ale rád prominu, protože jsem se bavil. Vcelku podařený hororový počin od majstrštyků Hilla a Kinga. (68 %)

Až mi bylo tvůrců líto, že nikdo jejich veledílo pořádně ani nepochopil. Nápad mohl být zajímavý, ale zpracování dost dřelo. Film jsem viděla na 3x, a to má slabých 100 minut… Jakýkoliv náznak strachu se samozřejmě nekonal. Šustění trávy zkrátka nebylo nic moc. Z postav mě bavil jen vyšinutýpan Warrena malýroztomilý kluk. Jinak jde vlastně celou dobu jen o volání a pořvávání 5-7 jmen dokola. Becky, Cal, Travis,… Nikdo se neobtěžoval vám cokoliv vysvětlit. Pochopila jsem jen, že šlo o jakousi smyčku. Ale… Jakou smyčku? Co tam dělal ten kámen? Co s vámi udělal? Kdo za vším stál? Hororem bych to zcela jistě nenazvala. Tahle podivnost se vysvětlila až na konci, kdy jsem si červené na černém přečetla, že v tom má prsty S. King. Záhada absence strachu byla tedy vyřešena.