The Stand (2020)

Moc jsem od toho, vzhledem k recenzím nečekal ale jo, dalo se na to koukat, i když to tedy není dvakrát věrné předloze seriálu. King je regulérní progresivistický magor, ale tohle dílko se mu zdařilo. Co se týče seriálu, nedosahuje kvalit svého třídilného předchůdce, který byl geniální. Najdou se tu různé nelogičnosti - jako například Boulder bez proudu a maník si zvesela kouří elektronickou cigaretu, jako by ji měl kde nabíjet. Rád bych raději viděl tu předchozí minisérii, ale najděte někde nějakou v alespoň obstojné kvalitě. Nemožné.

První seriál po dlouhé době, u kterého vydržím každý díl až do konce, aniž bych si to kouskovala. Je to prostě zajímavý! Miluju tuhle postapokalyptickou atmošku bez zombíků, prostě reál, od jakýho jsme s covidem nebyli daleko. K tomu tam htaje má láska z mladí, Marden. Jelikož není profláklý, je vše s ním o osvěžením a o Skarsgårdovi ani nemluvím. Čím je starší, tím víc já vlhká.

Chceš-li natočit film a přitom nemáš špetku talentu, invence, vkusu; inspirace se ti vyhýbá velkým obloukem a Můzy s tebou odmítají mít cokoli společného, vždy je ještě možné přiživit se na tvorbě těch, kteří na rozdíl od tebe obdařeni byli. To je případ i tohoto seriálu. Byl vybrán špičkový román světově proslulého autora, román již jednou úspěšně převedený na filmové plátno a vytvořen - žel nikoli plagiát, ale paskvil, zpotvořenina. Autoři snímku zjevně pozapomněli, že se vydali na cestu vykrádání nápadů talentovaných jedinců, právě proto, že oni talent postrádají. Velmi nešťastně se proto pokusili odlišit od původního filmového zpracování a obměnit i originální románovou předlohu. I nechali své hrdiny a antihrdiny cestovat časem; myslím, že tím značně znesnadnili divákům, neznalým knižní předlohy, nebo původního zpracování, vyznat se v dějové lince i v postavách. Příběh přeskakuje jako hodně poškrábaná deska - hned jste v budoucnu a budujete post-pandemický svět, hned v minulu za vrcholící pandemie (hlavně hodně slizu a dalších tělních tekutin), hned v ještě vzdálenějším minulu a zase do blízké budoucnosti.
Na této zmatené časové houpačce se zoufale pokoušejí udržet jednotlivé postavy. Co o těch nešťastnících říci. Prvotně, postavy jsou tragédií samy o sobě. Prázdné, ploské, bezvýrazné figurky, k nimž si nelze vytvořit žádný vztah. Bezcílně se potácejí kupředu a dozadu v čase. Nemajíce minulost, je vám zcela jedno, jaký osud je čeká. Poznamenejme, že na postavách zapracovala „fantazie“ tvůrců v tom smyslu, že z muže je žena, z bělocha černoch, rudoch, …, (jak „nápadité“).
Dle předlohy by se v lidmi zdevastovaném světě měla mezi přeživšími odehrát jedna z významných bitev mezi Dobrem a Zlem (nikoli ta poslední); a to jak uvnitř jednotlivců, v jejich nitru, tak navenek. Netřeba se bát - ni zlo, ni dobro tu nemá religiózní podstatu. Rovina souboje Dobra a Zla, v knize výrazná, absentuje. Zlo zde poznáte dle toho, že to u něj „doma“ vypadá jako na obrovské gay party, na kterou dostali vstupenku i ti s hetero orientací.
Dobro reprezentuje nevýrazná partička, která ctí a slepě důvěřuje staré paní, která občas utrousí, že to či ono je boží vůle (u tohoto snímku se prostě nedá použít výraz „bůh“ s velkým písmenem). A při vší úctě k paní Whoopi Goldberg, které byla role bohem vyvolené stařeny svěřena, její vyvolenost jí prostě nevěříte. Její protivník je – no prostě - hezký mužský to je, ale ženy by udělaly lépe, kdyby si s ním nic nezačínaly; ale takových chlápků je na tucty (pokud jim odpustíte, že nelevitují, tak chůzi po všech čtyřech snad zvládnou).
Suma sumárum – to se zase jednou povedlo, že se adaptace díla Stephena Kinga absolutně nepovedla.

Larry Underwood, rocker, co zní jak černoch, je v nové předloze černoch. Vyprávění, které se od knihy odklání, snad aby vyhovělo dnešní podivné době, která má za úkol neurazit nikoho a nic. Popeláč má příšerně málo prostoru, stejně tak Nick Andros. Ten, kdo knihu nečetl, těžko jeho roli zcela pochopí. Příjemné zpestření je Tom Cullen, na druhou stranu mi chybí více Glenovo filozofování. Nemůžu uvěřit, že King dovolil jeho dílo takhle zprznit do devíti epizod.  Dvě hvězdy jen pro fanouškovské sympatie, jinak se to nevyrovná své původní adaptaci z devadesátek ani za mák. Pokud zauvažujeme, co se mohlo povést s dnešní CGI oproti staršímu bratříčkovi, je to hodně slabé. A švédský Flagg, boooo, spíše pobavil a ponudil než  poděsil.

Proč, proč, proč? Proč je ze soudce Farisse soudkyně? Proč je z Ralpha Brentnera nějaká (zcela anonymní) paní Brentnerová? Proč se tohle muselo měnit, i když ty postavy tam byly jen ukázaný? Ale to bych se mohl ptát, proč nebyl Harold ze začátku špekoun a proč Nick působí tak nějak jinak, než jsme si ho asi všichni představovali? Proč nemá Tom blond vlasy? Mohl bych se ptát, proč je Larry černoch, když měl jen tak naschvál znít při zpěvu. Proč scénáristi hodili matku Abagail do důchoďáku, když měla mít ještě docela dost důležitý a vyčerpávající poslání (mrk, mrk, čtenáři - kuřata, lasičky... dvoudenní cesta). Popeláč je strašně okleštěnej a jeho setkání s Prckem (posléze pak "vlčím mužem" - ehm) úplně vynechaný. Vše je točeno tak šíleně moc zkratkovitě, že mě po ukončení show hodně moc zajímají reakce lidí, kteří nečetli a není to jedna z jejich nejoblíbenějších knih vůbec. Já si připadám, že kdybych ten příběh a jeho postavy neznal prakticky nazpaměť, tak jsem z toho zmatenej jak Harold, když se mu nabídne Nadine (taky trestuhodně nerozvedeno). Nadine by neměla bejt takhle radikální (jako byla na konci 4.epizody), ona je spíš oběť a uvnitř to celou dobu dobře ví. Randall Flagg, Richard Fry, Osamělý Chodec, Velký Pěšák, Dlouhán, Robert Franq, Ramsey Forrest, taková a další jsou jeho jména.