V srdci moře (2015)

Velmi malebný vizuál i atmoška. Je to přesný opak socialistického propagačního náborového filmu ČKD s tématem "přijď pracovat k nám, najdeš zde partu dobrých kamarádů". Sakra, pobyt na U-boatu za 2. světové války musel být procházkou růžovým sadem proti životu na velrybářské lodi 19. století, jenže film zůstal být dlužen příběhu a opravdovosti postav.

Když mi došlo, že film bude o zabíjení velryb kvůli tomu, aby si večer mohli lidi svítit lampou, chtěla jsem to hned stopnout. Jenže pak mě děj tak vtáhnul, že nebylo zbytí, než se dívat dál. Nejen proto, že miluju filmy s historickými plavbami - je to snad jediný žánr, kde toleruju horory, krev a násilí, ale i kvůli vynikající režii, neuvěřitelným autentickým hereckým výkonům, vykreslení prostředí a situací tak, že jsem chvílemi zapomínala, že to není reportáž... A nikdo tu nezmiňuje hudbu, která dokreslovala skvěle atmosféru. Vůbec mi nevadilo, že snímky jsou z většiny udělané digitálně, no a co? Slavný Marťan taky nebyl na Marsu...

Ron Howard vie rozprávať veľké príbehy. Tento sa mi trošku vymyká zo štandardov jeho tvorby, ale na kvalite nestráda. Práve naopak. Pôsobivé historické rozprávanie o véééľkych rybkách vie zaujať a nepustiť až do konca. Sú to neskutočne podmanivé vizuálne orgie doprevádzané vhodným hereckým osadenstvom. Mnohí síce nie sú žiadni hviezdni lumeni, ale do atmosféry zapadli ako riť do šerbľa. Dokonca aj Hromovládca a to aj napriek účesu, ktorý rok 1850 minul asi tak o 150 čísel. Ale nevadí. Pomerali si s Moby-dickom vtáka a čuduj sa svete Asgárďan dostal na frak, zrejme na sklamanie mnohých faniniek. V srdci mora je dobrodružná jazda, ktorá stojí za zopakovanie. Ron väčšinou vie čo robí. Je to taká Howardovská päťka alebo niečo medzi.

Výborný, tedy dle hodnocení chvalitebný dobrodrůžo film. Když čtu na googlu o Bílé velrybě Herman Melvilla, tak asi by nebylo jednoduché vzít za předlohu přímo toto světové dílo. Asi proto je zde stejnojmenný román Nathaniela Philbrick, což je spisovatel z dnešní doby. Obdivoval jsem všechny záběry z moře, velryby, bouře, plavení se po "mořské poušti". Tosim níže píše -"Thor a Spider-Man" spolu opět v jednom filmu a okaté digitální záběry mi zážitek nekazily. Asi tak.

Když jsem byl malej, koukal jsem na svět přes barevná sklíčka. Červené, zelené, modré... Výtvářelo to hezké světy. Přes červená sklíčka byl pohled takový ohnivý až pekelný, přes modrou barvu zas svět vypadal jako v noci, zelený byl hodně magický. Jednou jsem se podíval přes pivní láhev, takový ten komunistický lahváč hnědý, nevím jestli se to ještě vyrábí, protože to nepiju. Naklonil jsem láhev hrdlem k oku, abych se podíval jakože do kukátka. Ten svět byl takový jinačí, než ty předešlé, takový pochcaný. Naklonil jsem láhev trochu víc ke slunci.  Bohužel jsem si nevšimnul, že je tam ještě zbytech piva. Polil jsem si tvář a oblečení a docela mě zarazilo, že něco tak strašně smradlavého a zapáchajícího lidé pijí v tak masivním měřítku. Řádně jsem se umyl, ale furt to smrdělo a ne a ne se toho smradu zbavit. Ve věku mladistvého se mi ještě párkrát stalo, že mě někdo na nějaké oslavě polil pivem a to pak zbytek večera stál vždycky za houby. Nicméně uplynula hrozně dlouhá doba a já tento zápach zapoměl, poněvadž do hospod nechodím, neboť, jak kdysi řekl Jiří Menzel: "Je tam zakouřeno a smrdí tam pivo".  Ten kouř už díky geniálnímu zákonu zmizel, ale smrad z piva zůstal. Tak abych se konečně dostal k filmu: Znáte to, jak vám nějaký film (nebo album kapely), připomíná konkrétní situace a události ve vašem životě? Posloucháte  nějaké album a navěky se vám při tom vybaví třeba první rande a políbení, extrémní horké léto, či tuhá zima? No, tak já si už navěky při pohledu na tento film vybavím rychnu z piva. Pokaždé, když se námořníci plavili v tom "ranní moč" filtru, se na mne z obrazovky vyvalila puchna z láhváče. To jediné si budu z tohoto digibordelu pamatovat.