V Číně jedí psy (1999)

DánskýTarantino, natož třebaMcDonagh, se bohužel nekoná, přesto má řečená kulinářská tragikomedie k těmto pánům blízko, neboť reviduje žánr do podoby naprostého meta bizáru, který si rýpe do hudby, sociálních skupin, předsudků, organizovaného zločinu a nešetří levnou brutalitou a krví. I přes líbivé příchutě, občas neskutečně zábavné scény a především hyperbolický závěr však nemohu snímek přes celkovou narativní roztříštěnost hodnotit pozitivně. Nejlepší postavou byl bezpochyby srbský mafián.

5/10. Challenge číslo 1/Round 3 (Výběr z 90.tek ) -Hráč číslo 12- Sochoking.Tohle mi upřímně moc nesedlo, buď ten film hodně zestárl nebo zkrátka mi přišel být divný a netrefil se mi do vkusu.Dva bráchové naplánují loupež obrněného auta a nejde to úplně podle plánu a poté jdou z průseru do průseru. Občas tu někdo vtipně zemře, hodně se to snaží podobat Tarantinovi či Ritchiemu, ovšem za mne to nedosahuje kvalit ani jednomu z nich, protože humor mi nepřišel být příliš funkční a násilí je celkem umírněné než taková ta bloody fun, kterou Tarantino hravě ovládá. Nějaké své momenty to má ( akční závěr ja na rok vzniku OK) a naštěstí má film jen 90 minut, takže jsem u toho nudou nezíval, ale prošumělo to bez většího zájmu a vzrušení bohužel. Dějově mi to taky nepřišlo extra zajímavý, je to spíš sled random scének, než něco sofistikovaného.

„Co vás přimělo to udělat?“ - „Já nevím, prostě…přišlo mi, že dělám správnou věc.“Arvid je nevýrazný, neprůrazný a dle slov přítelkyně ten nejnudnější chlap, co kdy chodil po světe. Ale to platí jen do přepadení banky, kdy se zachová jako hrdina. Jenže pak se mu začnou dít nepříjemné věci a spojení s bratrem, se kterým se léta neviděl, vše jen zhorší…Seveřani jsou svérázní a občas mi nabídnou film, z jehož humoru jsem poněkud rozpačitý. A to je případ i téhle střelené krimi komedie, jež se pořád pohybuje na hranici nadsázky (a za ní) tak moc, že mě mnohdy zanechala s nechápavým výrazem ve tváři. Přitom některé scény se vydařily, bohužel se to dost střídá. Nepřidá ani „béčkovost“ akčních scén či podivná práce s hudbou a zvukem. Zvedají to postavy, bratři a kuchaři docela baví, spolu s nimi i smolař Vuk (a kdo by si nepřál mít za bratra Haralda, který vás nikdy nenechá na holičkách, a žádný váš nápad mu nepřijde dostatečně dementní?). Závěr pak jen potvrzuje má slova o nadsázce…vychází mi z toho lepší průměr.

„Kde myslíš, že se ukládají mrtvoly?“ / „Jak to mám vědět. Jsem kuchař.“Možná, že tohle je první hodně úspěšný film z dílny scenáristy Anderse Thomase Jensena a možná, že i právě zde započala dodnes trvající mezinárodní obliba černohumorných absurdních komedií z Dánska. Já mám zatím pocit, že možná lepší výsledek z Jensenovy dílny vzejde tehdy, když si Jensen svůj scénář zároveň sám i režíruje, což tento případ žel není. Stejně jako vBlikajících světláchzde máme partičku čtyř mužů vedenou vtipným a charismatickým vousáčem (tentokrát Kim Bodnia), jejichž velký společný příběh začíná naplánovaním loupeže balíku peněz. Není to zdaleka první drsná severská komedie, kterou jsem zhlédl, takže oproti některým spolukomentujícím se u mě tak velký šok nekonal, ačkoliv brutální nářez plný černého humoru v těch nejméně očekávaných situacích mě pořád stále dokáže od Dánů překvapit a přidat se navrch musím k těm, kteří zmiňují jistou nevyváženost snímku. Přes dvě třetiny filmu jsem se většinou skvěle bavil, přežil s nadhledem i tu drsnou loupež, ale když došlo na sáhodlouhou závěrečnou akci plnou série výstřelů a výbuchů jako z nějakého ačkního béčka, k tomu s totálně nervnými střihy, měl jsem co dělat, abych to ve zdraví dosledoval a hlavou se mi honila vzpomínka na glosy Bertranda Bliera v Lekcích filmu („V poslední době je taková nějaká móda předhánět se v tom, kdo nacpe do filmu co největší počet záběrů a střihů. Nechápu, kde se to bere. Tihle lidi jsou asi nějací nervózní, někdo by měl dohlédnout na jejich stravu. Dobrá konfitovaná husička by je možná zklidnila." :o))[70%]

Nordicke historky z podsvetia. Pribehovo a humornym cynizmom Tarantinovi (i rannemu Ritchieovi) velmi podobne, formalne vsak typicky severske. Povacsinou az prilis ukecana (kuchynske dotahovacky), v jadre napatim pulzujuca (priprava na prepad, samotny prepad, vystrelenie mozgu v zrkadle, komicke rozstrielanie hudobneho studia) a miestami vysoko-realisticka zbesila akcna jazda (vybuchy, unik z vazenia, zaverecna, az "woo-vska" prestrelka je skvela) plna najciernejsich hlasok, podrazov, krvi... No jednoducho jeden zabavny norsky "clusterfuck" s nadpozemskym zaverom. PS: Vidiet Nikolaja Lie Kaasa a Kima Bodniu ako "mlade ucha" je na nezaplatenie.