Utøya, 22. července (2018)

Veľmi slabé,na to aký to bol masaker,72 mŕtvych a 200 zranených,vo filme nevidno nič.Trochu paniky na začiatku a potom už len celý film pobehovanie, skrývanie sa v tráve,alebo pod skalou,neukážu nikoho ako je v behu,alebo v úkryte postrelený,len ľudí čo utekajú a skrývajú sa,jedna zranená osoba, nájdená v lese,v strede filmu a na úplnom konci asi päť mŕtvol a jeden zásah. To je všetko,mne to nepredalo žiadnu emóciu. Človek sa nedozvie nič. Radšej si pozrite film 17 júly a tam sa dozviete všetko, prečo to začalo,ako to prebiehalo,čo bolo potom,ako dopadol vrah. Masaker je tam síce ukázaný asi iba 20 minút,ale brutálne,tak ako si to zaslúži. A je to komplexný náhľad na tento brutálny čin.

Patřím do skupiny těch diváků, kterýmUtøyapřinesla hutný a uhraničný zážitek plný neustálého napětí, tísně, strachu a dalších silných emocí. Nejsilnější emoce často ve mně vyvolávaly scény, kde docházelo k blízkému střetu Kaji s kamarády i cizími ve stejné situaci a naplno se projevovalo tísnivé prožívání hrůzy z neidentifikovatelného zla (postavy netuší, zda střílí v lese jeden vrah nebo celá teroristická skupina) a sdílení vzájemné pomoci s neutíchající nadějí na možnosti zachránit se... někdy v dalším stupni hraničí situace vrcholící touhou přežít i za cenu případné smrti jiných... aneb je nás tady moc, jsme teď mnohem více viditelní, už mezi nás nechoď, jdi pryč a jinde. **** Síla filmu pro mě nespočívá (jen) na faktu, že jde o rekonstrukci skutečných událostí, jako spíš na celkovém pojetí filmu, který se dívá na strašlivou událost výhradně z pozici zranitelných obětí ve strachu (vrah se 2x mihne s tím, že poprvé není jeho identita jasná), oplývá silně realistickou atmosférou a s dynamickou kamerou vnáší natolik sugestivní auntetický prožitek, že zůstává až vedlejší, nakolik se za motivací pachatele a taky činnostmi obětí tábora ukrývá i přítomnost „nějakých“ politických názorů (jejich náznaky spolu s fakty uvedenými v závěrečném doslovu mohou být podnětem k zjišťování si dalších informací). Nakolik seUtøyablíží k žánrovému zážitku jako u (méně konvenčního) thrilleru nebo horroru, potěšilo, že se po většinu stopáže vyhýbá klasickým klišé a považuji za klad, že se beze střihu soustředí na jednu postavu, z jejíž pohledu se setkáváme s mnoha z ostatních – ať už při znovushlédání mrtvými nebo pořád živými – a není před divákem uplatněn klasický slasherový model vypadávání postav z děje, do jakého by se námět snadno mohl zvrtnout. Tohle je za mě nepříjemně silná záležitost, která nejen souzněním s oběťmi vyvolává reálné emoce (a nepřímo dává na frak i většině laciných horrorových bijáků, co dokážou motiv pronásledování obětí šíleným vrahem využívat k primitivní „zábavě“).[85%]

Silné téma, pamatuji si tu událost. Ale jak tu někdo psal, dalo se z toho vytěžit víc a udělat film zajímavější. Takhle je to na jeden záběr točené chaotické pobíhání po ostrově a záběr na 6mrtvych a jednoho zraněného. Fakt nic víc. Nevím, jestli jssm tak jinej, ale v krizových situacích asi myslím racionálněji. Pardon

Tento film mě skoro ničím nezaujal. Byla to jedna velká zívačka. Jedinou hvězdu bych dala za ten napínavý okamžik, jak se ta všechna děcka na začátku v panice nahrnula do baráku a že je to natočné na jeden záběr. Skoro nic jiného se tu však nestane. Jen jsou občas slyšet výstřely, které ale samy k vážné a tísnivé atmosféře nestačí. Film od Greengrasse je mnohem lepší zážitek. Pokud vás taky fascinuje psychologie masových vrahů, doporučuji si přečíst stejnojmennou knihu od Andreje Drbohlava.

Zmrd Breivik podruhé aneb když něco nedotáhneš do konce... Vlastně ani pořádně nevím co si o tom myslet. Na jednu stranu je super, že se tady tvůrci vytasili s jednozáběrofkou aby navodili tu správnou atmošku u palby při opékání buřta, ale jako ruku na srdce, tohle fakt dobrý nebylo. Žral jsem jim to prvních 40 minut a pak mi došlo, že to je prostě vše. Ano, celý film jen slyšíme výstřely a děti občas pobíhaj sem a tam. Samozřejmě chápu záměr a ano ze začátku ta psychologie fungovala parádně, ale postupně to jen opadávalo a následně padalo někam do nikam. Citové vydírání fungovalo taky jen napůl. Když už chtěli natočit druhý film o tom stejným, tak to měli udělat se vší "parádou". Tohle mě opravdu nebavilo. Čekal jsem masakr a dostal parádní nudu.