Ústav (2005)

Znovu se mně potvrdilo, že anglická kinematografie je ta nej. Neumím si představit, že by podobný příběh zpracovali Němci (s jejich naprostou neschopností brát cokoliv s nadhledem), nebo třeba Američani, s jejich sladkobolným vyzněním, kdy bysme si nejméně desetkrát po sobě vyslechli MILUJI TĚ - TAKY TĚ MILUJU. Tohle bylo svěží a tím pádem uvěřitelné a zajímavé. Celý děj se soustředí na Natashu Richardson, její vzplanutí a vášeň, vedoucí až k sebezničení. Ten závěr a její poslední věta - NEDOTÝKEJ SE MĚ, mně bude rezonovat v hlavě ještě dlouho.

Pochopiť chovanie hrdinky počas celého filmu nie je jednoduché, avšak ako hovorí šovinistický klasik, Boh vie, čo sa odohráva v ženskej hlave. Výkon Natashy Richardson je vvynikajúci, takže negatíva nevierohodnosti by som hladal inde. Film mohol skĺznuť do čistého béčka, mohla sa z neho stať psychologická štúdia, aby nakoniec vzniklo niečo medzi tým, podporené navyše množstvom zvratov rozbíjajúcich plynulosť rozprávania. Čo je večná škoda.

Tohle smutné drama jsem si emočně prožila od začátku až do konce. Natasha Richardson v roli Stelly byla fascinující,cítila jsem všechny její střídavý nálady a tu vášeň mezi ní a Martonem Csokasem. .............. "Chci abys věděla co tě teď čeká. Ten šok, ten přejde a místo něj přijde zničující smutek. Časem si plně uvědomíš cos udělala a budeš strašně,strašně smutná. A ten smutek tě bude provázet až do konce života.".....Jak snadný hodit všechno jen na jednoho. Možná kdyby manžel Stelly nebyl takový studený psí čumák nemuselo jim to oběma zničit rodinu. A jak některým dělá dobře když druzí trpí. Ian McKellen tady hraje pěknou krysu i jemu se zachtělo okusit vdanou paničku. ...."Tohle není můj obyklý přístup k pacientkám,to mě tak znenadání posedlo. Bylo by necitlivé chtít abys mě milovala. Ale věřím že v současné době mě potřebuješ a to by časem mohlo přerůst v lásku určitého druhu."....Pan doktor krysa si chtěl ten poslední zbytek urvat sám pro sebe jen trochu nedomyslel že za prstýnek si lásku ani vášeň nekoupí. Konec mě dostal až mě u srdce zabolelo.

Nevyvážená melodráma je perfektným miestom pre výkon Natashe Richardson, hrajúcej konfliktnú ženu, ktorej city začínajú prevažovať nad logikou. Marton Csokas, ako objekt jej osudového záujmu, robí čo len môže s monotónnou postavou. Výsledkom je neuspokojivý film. Film bol natočený podľa románu Patricka McGratha.

Prečo som dal 5*? Film iba „vyzerá“, že nie je na 5*. Ale ak sa stotožníme s dejom, dobou, prostredím, postavami, poznáme trocha psychiku spávania ľudí a ich prejavy slabostí, je na mieste tomuto filmu dať absolutórium. Sledujme hlavnú hrdinku, jej ambivalentné správanie, ktoré vedie k dráme a tragédiám v tomto filme a je vlastne hlavnou témou. Únik protagonistky z nudného manželského života, nadviazanie milostného vzťahu s vrahom manželky a psychopatom, chovancom ústavu, ktorý postupne (šokujúco) vzniká a graduje do neuveriteľnej drámy, film plný zvratov s očakávaným dejom a koncom, ale s excelentným hereckým výkonom protagonistky. Postupne aj vás zožiera jej neschopnosť „mať sa dobre“ po boku manžela a skoncovať s milostným vzťahom, ktorý nemá budúcnosť. Želáte si jej pomôcť, no jej sa pomôcť nedá. Preto ste odkázaní sledovať životnú tragédiu ženy, ktorú spaľuje a ničí vlastná neschopnosť vrátiť sa do tých správnych životných koľají a zákonite sa tragicky skončí.... . Vynikajúco navodená chladná a ponurá atmosféra filmu k tragickému príbehu o slabosti nežnej bytosti zmietanej a manipulovanej v citoch, ktoré víťazia nad rozumom. 5* aj preto, že Pani herečku už neuvidíme hrať, tragicky zahynula a je to veľká strata pre filmovú obec.